• Seriál
  • červen 1944
  • červenec 1944
  • srpen 1944
  • září 1944
  • říjen 1944
  • listopad 1944
  • prosinec 1944
  • leden 1945
  • únor 1945
  • březen 1945
  • duben 1945
  • květen 1945

From D-Day to V-Day

Říjen 1944

16. října 1944 - Den D + 132

Polní maršál Montgomery zastavil v průběhu dne veškeré ofenzivní operace mimo akcí vedoucích k rychlému otevření strategického přístavu v Antverpách.

Zuid Beveland Isthmus byl obsazením Woensdrechtu 2. kanadskou pěší divizí z uskupení II. kanadského sboru 1. kanadské armády prakticky obklíčen. Mezitím 3. kanadská pěší divize pokračovala jižně od řeky Šeldy (Schelde) v tlaku na Breskenskou kapsu. Její prostor byl poté zredukován na polovinu.

3. britská pěší divize z uskupení VIII. sboru 2. britské armády dosáhla okrajových částí Venray. Bojové uskupení B americké 7. obrněné divize vybudovalo v průběhu dne předmostí, jehož cílem bylo zajistit výchozí postavení pro překročení kanálu na silnici Deurne – Venray.

V 16.15 hod se setkaly průzkumné hlídky 119. pěšího pluku od 30. pěší divize z uskupení amerického XIX. sboru s jednotkami 18. pěšího pluku 1. pěší divize amerického VII. sboru u Wuerselenu. Stalo se tak v okolí kopce Ravels (kóta č. 194). Díky tomu 1. americká armáda dokončila obklíčení Cách. Němci se poté znovu pokoušeli probít z obklíčeného města. Několik jejich útoků bylo namířeno proti postavení 99. samostatného pěšího praporu, který držel zátarasy na hlavní silnici Cáchy – Wuerselen.

116. pěší pluk 29. pěší divize amerického XIX. sboru pokračoval v dobývání Wuerselenu. Během dne útočil 119. pěší pluk od 30. pěší divize po obou březích řeky Wurm v jižním směru. Jednotky 120. a 117. pluku od „Třicáté pěší“ mezitím zahájily omezený útok ve svých sektorech. V operačním prostoru amerického VII. sboru Němci okamžitě reagovali na uzavření mezery a v noci z 16. na 17. října 1944 se snažili prorazit zátarasy na hlavní silnici Cáchy – Wuerselen. 16. pěší pluk od 1. pěší divize stabilizoval své pozice v oblasti Eilendorfu.

Jednotky 45. a 36. pěší divize amerického VI. sboru 7. armády postupovaly vpřed, třebaže čelily silnému nepřátelskému odporu. Přiblížily se k Bruyéres a zatlačovaly nepřítele z jihu přes Laval.

3. alžírská pěší a 1. francouzská obrněná divize II. francouzského sboru 1. francouzské armády společně útočily ve snaze prorazit nepřátelskou linii v prostoru Vosges a postoupit k výšinám východně od řeky Moselotte.

16. říjen 1944 byl pro československé vojáky u Dunkerque slavnostním dnem. Přijeli je navštívit ministr zahraničních věcí Jan Masaryk, člen čs. exilové vlády v Londýně a několik dalších významných osobností, jako byl např. divizní generál Sergěj Ingr. Brigáda generála Lišky dostala v průběhu dne významnou posilu v podobě zhruba dvou stovek vojenských osob, které rozšířily její řady. Většinou se jednalo o někdejší německé a slovenské vojáky, kteří před vypuknutím války žili na československém území. Po mnichovské dohodě a posléze okupaci a vyhlášení Slovenského štátu se stali příslušníky Slovenské armády bojující po boku Velkoněmecké říše nebo po přijetí německého občanství museli narukovat do německých ozbrojených sil. Většinou se jednalo o mladé muže, kteří se po otevření druhé fronty dostali do spojeneckého zajetí, odkud vedly jejich kroky k Československé samostatné obrněné brigádě.

Nad Protektorátem Čechy a Morava došlo během dne k velké letecké bitvě, ve které se utkaly stroje od americké 15. letecké armády se stíhačkami Luftwaffe. Toho dne si to muži od „Patnácté letecké“ namířili na Plzeň, aby bombardovali tamní zbrojovku Škoda. Jejich dalším cílem byla rafinérie v Záluží u Mostu. Skoro stovku „létajících pevností“ od 5. Bomb Wing eskortovalo na pět desítek „P- padesát jedniček“ od 31. Fighter Group. Proti Američanům vzlétla početná skupina německých Fockewulfů a Messerschmittů. Následný „dogfight“ neboli „psí rvačka“, jak se přezdívalo leteckým soubojům probíhajícím „křídlo na křídlo“, přinesla likvidaci skoro dvou desítek německých stíhaček a pravděpodobně ztrátu dvou až tří Mustangů z doprovodu bombardérů. Útok na plzeňskou zbrojovku nebyl příliš úspěšný, třebaže de facto vůbec poprvé v dějinách letecké války nad Plzní dopadly spojenecké bomby na určený cíl. Po úderu Fortressů bylo v Plzni napočítáno na sto mrtvých a raněných. Z americké strany to byl vůbec první skutečný nálet na Plzeň, nepočítá-li se do této statistiky průlet bombardérů a spíše náhodné odhození bomb, k němuž došlo v únoru 1944. Do konce války se zde Američané objeví ještě několikrát. Při posledním útoku, k němuž dojde 25. dubna 1945, přeorají americké bomby území plzeňské Škodovky k nepoznání.