• Seriál
  • červen 1944
  • červenec 1944
  • srpen 1944
  • září 1944
  • říjen 1944
  • listopad 1944
  • prosinec 1944
  • leden 1945
  • únor 1945
  • březen 1945
  • duben 1945
  • květen 1945

From D-Day to V-Day

Březen 1945

8. března 1945 - Den D + 275

Jednotky britské 43. pěší a kanadské 2. pěší divize z uskupení II. kanadského sboru 1. kanadské armády zahájily koordinovaný útok na Xanten a prorazily vnější nepřátelskou obranou. Kanadské 4. obrněné divizi se stále nepodařilo dobýt Veen. Ve stejný čas se britská 11. obrněná divize, nyní operující pod britským VIII. sborem 2. britské armády, přesunula do oblasti Louvain.

Taktická skupina „Byrne“ od 35. pěší divize ze svazku XVI. sboru obsadila Huck a Millingen, zatímco taktická skupina „Murray“ od „Osmé obrněné“ pomalu postupovala k Ossenbergu a čistila od nepřátelských jednotek tovární komplex. Od 35. pěší divize se pod velení sboru vrátila 15. jízdní mechanizovaná skupina.

Pásmo VII. sboru z uskupení americké 1. armády bylo prodlouženo k jihu tak, aby zahrnovalo i Bonn. Pod velení sboru se vrátila 4. jízdní mechanizovaná skupina, která byla předtím připojena ke 3. obrněné divizi a nyní rozšiřovala jeho levé křídlo až k soutoku řek Erft a Rýn. 8. pěší divize, v tuto chvíli bez 13. pěšího pluku, který byl stále připojen ke „Třetí obrněné“, se stáhla z frontové linie do zálohy. Její úsek následně převzala 104. pěší divize. Ke sboru byla k útoku na Bonn přidělena 1. pěší divize, posílená bojovou skupinou „Howze“. 14. jízdní mechanizovaná skupina plukovníka Lawrence Smithe převzala sektor 26. pěšího pluku od „Big Red One“ a zajišťovala kontakt mezi 1. a 104. pěší divizí. V úseku III. sboru se hromadily vojenské síly k překročení řeky a rozšíření předmostí u Remagenu. Dopravní zácpy byly vážnějším problémem než nepřátelský odpor, ačkoli Němci se snažili most zničit leteckými útoky i dalekonosným dělostřelectvem.

Bojové uskupení B od 9. obrněné divize, posílené 47. pěším plukem ze svazku „Deváté pěší“, bylo na východním břehu řeky již kompletní. K přechodu byly připraveny jednotky 1. praporu 60. pěšího pluku od 9. pěší divize a 311. pěšího pluku od „Sedmdesáté osmé pěší“. Ke konci dne měl oblouk předmostí přes dva kilometry šířky a směřoval od Erpelu k Linzu. Bojové uskupení A, posílené částí 310. pěšího pluku od 78. pěší divize, pokračovalo podél řeky Ahr v rozšiřování předmostí na jih k Lohrsdorfu. V 17.15 hod zahájila „Devátá pěší“ útok. Její 39. pěší pluk dobyl Bad Godesberg a byl připojen k 7. obrněné divizi. Bratrský 60. pěší pluk, nyní bez 1. praporu, postoupil v průběhu dne k Duisdorfu. Také on byl připojen k „Sedmé obrněné“. 2. pěší divize ze svazku amerického V. sboru převezme podle rozkazu zónu „Sedmdesáté osmé pěší“. Následně začala přebírat prostor jejího 309. pěšího pluku, který byl přiřazen k 9. obrněné divizi. 102. jízdní mechanizovaná skupina a jednotky 28. pěší divize dokončovaly vyčištění svého sektoru severně od řeky Ahr a zkonsolidovaly svoje pozice podél řeky. 272. pěší pluk od 69. pěší divize postupoval k Waldorfu, Ripsdorfu a Hüngersdorfu.

Jednotky 87. pěší divize ze svazku VIII. sboru Pattonovy 3. armády, které postupovaly směrem na Dollendorf, se v Ahrhütte zmocnily nepoškozeného mostu a u Hüngersdorfu se zkontaktovaly s jednotkami amerického V. sboru. 11. obrněná divize mezitím pokračovala v postupu k Rýnu, aniž by se setkala se silnějším nepřátelským odporem. Bojové uskupení A projelo přes Mayen, kde ženisté postavili most, a pokračovalo směrem na Andernach, zatímco uskupení B po překročení řeky Kyll v Lissingenu pokračovalo na severovýchod a dobylo Mannenbach. 90. pěší divize zajišťovala v průběhu dne týlovou oblast 11. obrněné divize. Prapory 12. a 22. pěšího pluku od „Čtvrté pěší“ zdokonalovaly své stávající pozice. V té době se zesílený bratrský 8. pěší pluk rychle přesunoval severovýchodně do oblasti Honerathu. 4. obrněná divize ze svazku XII. sboru vysílala průzkumné hlídky, které vyhledávaly vhodná místa k překročení řeky. Bojové uskupení B, ode dneška pod velením plukovníka Creightona W. Abramse, vyčistilo oblast Saffig – Kettig.

Úspěšné bylo také uskupení A plukovníka Haydena A. Searse, když obsadilo Bassenheim, Wolken, Rubenacher a Mülheim-Hörlich. Z pozic, ze kterých byla na dostřel dálnice Andernach – Koblenz, zaútočila „Čtvrtá obrněná“ na německé konvoje a způsobila nepříteli těžké ztráty na lidech a materiálu. 11. pěší pluk od 5. pěší divize byl připojen k mužům od „Breakthrough“, jak bylo 4. obrněné divizi přezdíváno. Poté rychle následoval obrněné jednotky. Prapory 2. pěšího pluku od „Páté pěší“ postupovaly severovýchodně k řece Klein Kyll. Jeho 2. prapor se stočil k Uedersdorfu, zatímco bratrský 10. pěší pluk postoupil do oblasti Schwartzenborn – Gransdorf. Taktická skupina „Onaway“ od 76. pěší divize byla rozmístěna podél řeky Salm v oblasti Burg – Bruch. 1. prapor od jejího 385. pěšího pluku obsadil Lanscheid, zatímco 304. pěší pluk dobyl Niersbach a Greverath, kde se zkontaktoval se 42. jízdní průzkumnou squadronou. V operačním prostoru XX. sboru vyrazilo bojové uskupení A od 10. obrněné divize z oblasti Orenhofenu na východ, projelo přes Heidweiler, Neurath, Dierscheid a Erlenbach a přiblížilo se k Sehlemu. Po dokončeném mostu v Ehrangu překročilo řeku Kyll bojové uskupení R a poté dobylo Sweich. 417. pěší pluk od 76. pěší divize zajišťoval předmostí na řece Ruwer. Ve stejný čas muži od 94. pěší divize likvidovali zbytky nepřátelských oddílů v prostoru předmostí v Saaburgu a místo plánovaného stažení do zálohy se připravovali na zahájení nové ofenzívy. „Devadesátá čtvrtá“ byla v operačním nasazení od září 1944 a předpokládaný odpočinek její příslušníci očekávali s nadějí, že si užijí zasloužené chvíle klidu. Nepřítel ale nepočkal a jeho likvidace dostala prioritu.

7. armáda přeskupovala a posilovala své jednotky pro ofenzívu proti opevněním na Západním valu, která byla naplánována na polovinu března. K XV. sboru byla ze zálohy vrchního velitelství převelena 6. obrněná divize.

Československá samostatná obrněná brigáda bojující u francouzského Dunkerque měla nyní ve stavu již 5 558 mužů. Početní stav narůstal, tak jak k brigádě přicházely posily rekrutované především z řad příslušníků tzv. Vládního vojska a také mladých mužů ze Slezska, které osud a dějinné události původně poslaly do řad německých jednotek. Během dne se na západní straně perimetru strhla prudká přestřelka mezi příslušníky Tankového praporu 1 a nepřátelskou hlídkou. Výsledkem bylo pět mrtvých nepřátel a pět „jazyků“, jako bylo zajatcům také někdy přezdíváno.

Méně štěstí měli Čechoslováci na východní straně perimetru, kde příslušníci Motopraporu zpozorovali nepřítele, jak klade miny. Velitel hlídky se rozhodl zaútočit, vzápětí se ale zem otřásla výbuchy, když jeho muži doslova vběhli do minového pole. Na místě zůstalo šest zraněných. Všechny se podařilo zachránit, devatenáctiletý Karel Skupník, rodák z Lutyně na Karvinsku, však svému zranění podlehl o den později v nemocnici. Byl pochován na hřbitově příslušníků Commonwealthu ve francouzském St Omer. Nepřátelská hlídka byla krátce po incidentu zlikvidována.