• Seriál
  • červen 1944
  • červenec 1944
  • srpen 1944
  • září 1944
  • říjen 1944
  • listopad 1944
  • prosinec 1944
  • leden 1945
  • únor 1945
  • březen 1945
  • duben 1945
  • květen 1945

From D-Day to V-Day

Červenec 1944

19. července 1944 - Den D + 43

Americký XIX. sbor z uskupení 1. armády pokračoval 19. července 1944 ve vyčišťovacích akcích v centru prakticky zničeného St Lô. 113. jízdní mechanizovaná skupina zjistila v průběhu dne v jižní části města několik ústupových cest nepřítele a až na jednu je obsadila. Zbytky německých bojových formací se tak dostaly do pasti, ze které se podařilo uniknout jen nemnohým. Nic to však neznamenalo, že by nepřítel ztrácel odhodlání bojovat i v situaci, kdy se americká převaha zdála zcela nesporná. „GI“ před sebou tlačili na jih celou řadu jednotek, které i přes řadu porážek stále bojovaly. Co horší, terén i způsob boje hrál nepříteli do karet, jak to nakonec ukázala válka v pověstných „bocage“. Stejně jako v případě Culinových „nožů“ Američané stále sbírali nové a nové poznatky o válce na evropské půdě. Když nepřítel nemohl použít artilerii, nastoupili úderníci s pancéřovými pěstmi neboli „Panzerfausty“.

Strach naháněly také „Panzerschreky“, což byla poměrně jednoduchá zbraň s trubkovou raketnicí otevřenou na obou koncích, sloužící k odpálení rakety. Pancéřovky i Panzerschreky likvidovaly jednoho Shermana za druhým. Jejich posádky se jim bránily jak jen mohly. Články z pásů zavěšené na korbách tanků, druhotně navařené ocelové pláty zesilující stěny pancéřů v nejvíce zranitelných místech nebo jen pouhé pytlíky s pískem umístěné na vnější straně stroje byly tím, co mohlo zabránit zkáze tanku a co víc, i ztrátě mužů od obrněných jednotek. Když v květnu 1945 pronikly do Čech bojové formace od „Breakthrough“, jak se přezdívalo 4. obrněné divizi, viděli místní lidé na strojích mnoho úprav vyvolaných válečnými zkušenostmi.

35. pěší divize dostala 19. července 1944 rozkaz převzít dosavadní bojový sektor 29. pěší divize, od které bylo k „Třicáté páté“ přiděleno divizní dělostřelectvo a 113. jízdní mechanizovaná skupina. Takové změny byly především v rámci sborů časté. Obvykle šlo o rychlou reakci na situaci, jež se objevila na určitém úseku fronty. Operativní řešení problémů bylo pro Američany typické stejně jako spolupráce mezi letectvem, a to jak stíhacím a bombardovacím, tak především taktickým.

2. kanadská pěší divize ze svazku II. kanadského sboru 2. britské armády obsadila Louvigny ležící na severním břehu řeky Orne a Fleury a Ifs situované na břehu opačném. 3. kanadská pěší divize obsadila Faubourg de Vaucelles a Cormelles. Gardová obrněná divize ze svazku VIII. britského sboru osvobodila Cagny, zatímco jednotky I. britského sboru pokračovaly v boji o Troarn.

Čechoslováci bojující v řadách britského stíhacího letectva se 19. července 1944 do bojů aktivně nezapojili a právem si užívali pomyslného volna, jež bylo vyplněné výcvikem a údržbou letového parku. Jejich kolegové od „Třistajedenáctky“ byli opět ve vzduchu na protiponorkovém průzkumu. Vody Biskajského zálivu pročesávaly celkem čtyři posádky čtyřmotorových Liberatorů, aniž by zaznamenaly jediný náznak nepřátelských aktivit. Přesto šlo o velmi namáhavou a zodpovědnou službu, jež významnou měrou přispívala válečnému úsilí Spojenců. Válka na moři byla krutá jak ve vodě, tak ve vzduchu.