From D-Day to V-Day

Červenec 1944

21. července 1944 - Den D + 45

Na francouzské frontě toho dne nedošlo k výraznějším změnám. Jednotky 1. americké a 2. britské armády se přeskupovaly a doplňovaly. Čekalo je období těžkých bojů a jak ukázal čas, bylo tomu skutečně tak. Opět se o několik hodin přiblížil termín zahájení operace Cobra.

21. července 1944 se vzdušného protiponorkového průzkumu v rámci operace Cork zúčastnilo celkem pět strojů ze svazku 311. squadrony RAF, které odstartovaly z letiště v Predannacku. Akce proběhla bez mimořádných událostí až na to, že letoun P/O Kopala byl nucen vrátit se zpět pro poruchu jednoho z motorů. Aby v kontrolovaném prostoru nevznikla mezera, kterou by mohla proniknout nepřátelská ponorka, byl do akce vyslán další letoun (F/Lt Hájek), aby během mise nahradil Kopalův Liberator.

V noci z 20. na 21. července 1944 pokračovala nad územím předmnichovského Československa letecká válka, která se rozhořela již v dubnu 1942, kdy se první britské čtyřmotoráky od Bomber Command dostaly až nad Plzeň a shodily zde neúspěšně několik bomb původně určených plzeňské Škodovce. Britská Bomber Command vyslala v pozdních hodinách 20. července 1944 nad severočeský Chomutov na 180 čtyřmotoráků. Byly asi dvě hodiny po půlnoci, když na město, tehdy součást Velkoněmecké říše, dopadly první bomby. Výsledkem akce bylo na 380 poškozených domů. Dvě desítky z nich byly posléze klasifikovány jako zcela zničené. Zemřelo 18 osob a dalších asi 120 bylo zraněno.

Sotva se rozednilo, převzali po Britech štafetu Američané. Slavná „Patnáctá letecká“ operující z italských základem si to namířila nad severočeské Záluží u Mostu, které bylo bombardováno již 12. května téhož roku. Zdejší rafinérii se Němcům podařilo zčásti opravit a americký nálet měl být jen dalším hřebíčkem do rakve německého petrochemického průmyslu. Špatné počasí nad Alpami způsobilo, že značný počet strojů od 5. a 49. Bomb Wing 15th US AAF byl donucen bombardovat náhradní cíle ležící v severní Itálii. Nad Záluží tak nakonec proniklo „jen“ 143 čtyřmotoráků. Bomby však bohužel dopadly z větší části mimo stanovený cíl a poničily hlavně tábory zahraničních dělníků a válečných zajatců ležící v okolí továrny. O život tehdy přišly skoro dvě stovky osob. Nezahálel však ani flak, jak se přezdívalo německému protiletadlovému dělostřelectvu. Jeho zuřivé palbě padlo za oběť několik bombardérů, z nichž nejméně čtyři dopadly na území předmnichovského Československa. Šlo o tři „Bé-čtyřiadvacítky“ Liberator od 454. a 456. Bomb Group. Dva ze strojů se dokonce srazily nad cílem a následně havarovaly u Teplic. Flak byl příčinou zkázy také „létající pevnosti“ B-17 G od 97. Bomb Group. Ve všech případech v jejich troskách umírali mladí Američané a co více, dokonce se objevily případy lynčování zachráněných letců, z nichž některé vyústily až v jejich zavraždění. Zde, na území, které se o 10 měsíců později vrátí pod českou správu, umírali rukou některých příslušníků Reichsarbeitdienstu a Schutzpolizei spojenečtí vojáci navzdory ženevským konvencím. Jak ukáže čas, nebyly to bohužel poslední případy, neboť ještě 25. dubna 1945 nedaleko od Plzně dojde k podobné události. Na ty, kdo přežili palbu flaku i zadržení, čekal zajatecký tábor.



zpět na červenec 1944