From D-Day to V-Day

Červenec 1944

26. července 1944 - Den D + 50

Druhý den operace Cobra

Americký VIII. sbor pohybující se na západním křídle 1. armády se připojil k útoku VII. sboru, jehož jednotky se hodlají probít německými liniemi a s definitivní platností zlomit odpor jednotek SS a Wehrmachtu v Normandii. Operace, která se v plné míře rozvinula již předešlého dne, se jmenuje Cobra.

Bylo 05.30 hod, když VIII. sbor zaútočil s 8., 90. a 83. pěší divizí ze západu a zamířil východním směrem. „Osmá pěší“ přešla během dne hlavní silnici spojující města Périers a Lessay. Sousední „Devadesátá“ překročila řeku Séves a pevně se uchytila na jejím druhém břehu. Jednotky 83. pěší divize postoupily jen nepatrně. V noci začali překračovat řeku Ay muži od 79. pěší divize. VII. sbor v průběhu dne nasadil do operace další jednotky. Slavná „První pěší“ prošla pozicemi 9. pěší divize a obsadila Marigny. Po pádu St Lô to byla jedna z větších obcí, jež se Američanům podařilo v oblasti poloostrova Cotentin získat. Bojové uskupení B ze svazku 3. obrněné divize posléze postoupilo skrz pozice 1. pěší divize západně a jihozápadně od Marigny. 4. pěší divize rychle postupovala na jih k La Conviniere. Do akce se zapojila také 2. obrněná divize, když zaútočila přes postavení 30. pěší divize operující na levém boku sboru a dobyla St Gilles a Canisy.

Mezitím jednotky 9. a 30. pěší divize rozšiřovaly a prohlubovaly pozice na bocích průlomu. 28. pěší divize byla téhož dne připojena k americkému XIX. sboru. Po dělostřeleckém přepadu amerických i britských děl začal V. sbor v 06.00 hod dne 26. července 1944 útočit na východ. 5. pěší divize postupovala vpravo a „Indiáni“ od 2. pěší divize šli po jejím levém boku. Společně se jim podařilo zatlačit nepřítele až k silnici Vidouville – Rouxeville.

Němci se bránili, jak jen jim síly stačily, silnému tlaku v oblasti Marigny, kde došlo k průlomu fronty, však nebyli schopni čelit. 17. SS divize pancéřových granátníků ani obrněné divize SS, mezi kterými byla i elitní „Panzer Lehr“, americký postup nezastavily. Ke zdárnému postupu jednotek „GI“ na jih a západ jistě také přispělo mimořádně silné bombardování, k němuž došlo den předtím. Válku však vyhrávají pěšáci. Bez nich by ani letectvo nic nezmohlo.

Do vzduchu se toho dne dostaly na západní frontě jen dvě posádky od čs. 311. squadrony RAF, aby bez podstatnějších příhod uskutečnily další rutinní protiponorkový průzkum. Rušno naopak bylo u stíhací 312. squadrony. Muži od „Třistadvanáctky“ šli nejdříve na doprovod 24 dvoumotorových Beaufighterů, jejichž posádky si to namířily nad holandský Den Helder. Čechoslovákům nebyly tyto dvoumotorové mašiny neznámé, neboť jimi byla vyzbrojena také „noční“ 68. squadrona, kde v té době působilo mnoho mužů odchovaných v předválečných pilotních školách v Čechách a na Moravě a také v dnes již legendární akci „1 000 nových pilotů republice“.

Ještě téhož dne se piloti od 312. squadrony zúčastnili průzkumného letu nad nizozemskými přístavy IJmuiden a Rotterdam. Průzkum území obsazeného nepřítelem patřil k významným aktivitám spojeneckých stíhacích jednotek. Jak Britové, tak i Američané měli samozřejmě i speciální fotoprůzkumné jednotky. S nimi se setkali na konci války i lidé v protektorátu. Známý je např. případ fotoprůzkumného Mustangu F-6D, který 25. dubna 1945 nouzově přistál pro poruchu stroje u Volduch na Rokycansku.



zpět na červenec 1944