• Seriál
  • červen 1944
  • červenec 1944
  • srpen 1944
  • září 1944
  • říjen 1944
  • listopad 1944
  • prosinec 1944
  • leden 1945
  • únor 1945
  • březen 1945
  • duben 1945
  • květen 1945

From D-Day to V-Day

Leden 1945

1. ledna 1945 - Den D + 209

Prvními minutami 1. ledna 1945 nastal poslední rok strašlivé druhé světové války. Hitler nejdříve získal Rakousko a následně donutil evropské mocnosti respektovat „životní“ zájem Německa na československém pohraničí. Likvidaci země prezidentů Masaryka a Beneše přinesl 15. březen 1939. O pět měsíců později přišel pád Polska. Rok 1940 znamenal zotročení Francie, Belgie, Lucemburska a Holandska. Dlouhé čtyři roky čekalo jejich obyvatelstvo na chvíli, kdy v Normandii nastal „Den všech dnů“. Od 6. června 1944 až do 1. ledna 1945 museli Spojenci urazit dlouhou cestu, která byla vykoupena desítkami tisíc mrtvých Američanů, Angličanů, Kanaďanů, Francouzů a příslušníků dalších zemí zapojených do spojenecké aliance na západě. Pomalu se však blížil okamžik konečného vítězství v Evropě, které bude mít datum 8. května 1945.

Německá Luftwaffe provedla v časných ranních hodinách Nového roku operaci „Bodenplatte“. Jednalo se o masivní letecký útok na spojenecká letiště v Holandsku, Belgii a Francii, kterého se zúčastnilo okolo jednoho tisíce letadel. Překvapení bylo dokonalé. Němcům se na zemi podařilo během necelé hodiny zničit stovky jednomotorových i vícemotorových strojů a tím spojenecké letectvo v severozápadní Evropě vyřadit zhruba na týden z aktivní operační činnosti. Hitler během akce přišel asi o 280 letadel. S vypětím všech sil se velení amerického a britského letectva podařilo ze země „vydupat“ tolik strojů, aby bylo alespoň částečně zabezpečeno krytí pozemních jednotek ze vzduchu.

66. pěší divize generálmajora Hermana F. Kramera přešla přes postavení 94. pěší divize generálmajora Harryho J. Malonyho a zadržela nepřítele nedaleko Lorientu a St. Nazaire.

Americká 3. armáda pokračovala v protiofenzívě v oblasti Arden. 87. pěší divize z uskupení VIII. sboru obsadila Moircy a Jenneville. Bojové uskupení A brigádního generála Willarda A. Holbrooka od 11. obrněné divize útočilo směrem na Hubermont a zastavilo se východně od Rechrivalu. Poté ve spolupráci s bojovým uskupením B plukovníka Wesleyho W. Yalea vyčistilo od nepřátelských jednotek Chenogne a lesy ležící severně od vesnice. Bojové uskupení A plukovníka Thomase L. Harolda od 9. obrněné divize postupovalo směrem na Senonchamps. Dělostřelectvo 101. vzdušné výsadkové divize podporovalo palbou postupující jednotky „Jedenácté obrněné“ na svém levém křídle a oddíly 6. obrněné divize na křídle pravém. 17. vzdušná výsadková divize generálmajora Williama M. Mileyho vystřídala v pozicích 28. pěší divizi v oblasti Neuchâteau.

III. sbor se snažil obklíčit německé jednotky ve výběžku jihovýchodně od Bastogne. 4. obrněná divize držela koridor vedoucí do Bastogne a poskytovala palebnou podporu 35. pěší divizi, které se podařilo částečně vyčistit Lutrebois a postoupit k silničním křižovatkám jihovýchodně od Marvie. V okolí Villers-la-Bonne-Eau a Harlange ale neudělala žádný pokrok. V prostoru východně od Bastogne obsadily tankové skupiny „Šesté obrněné“ Neffe, Bizery a Mageret, z posledně jmenované vesnice ale byly vytlačeny nepřátelským protiútokem.

Proti jednotkám 7. armády ze svazku 6. skupiny armád zahájili Němci ofenzívu s názvem „Nordwind“. V úseku XV. sboru zaútočily nepřátelské síly dvěma útočnými hroty proti postavení 106. jízdní mechanizované skupiny a 44. a 100. pěší divize. Hlavní nápor směřoval proti pravému křídlu „Čtyřicáté čtvrté pěší“, kde se nepříteli podařilo proniknout jejími pozicemi severozápadně od Rimlingu. 100. pěší divize, která stála mezi útočnými nepřátelskými kolonami, byla donucena stáhnout svoje pravé křídlo, odkryté po ústupu taktické skupiny „Hudelson“. Mezitím jednotky na pravém boku zničily nepřátelské skupiny, kterým se podařilo vniknout do Rimlingu. K zastavení nepřítele ve výběžku mezi XV. a VI. sborem byl nasazen 141. pěší pluk plukovníka Charlese H. Owense od 36. pěší divize. V oblasti VI. sboru zaútočily nepřátelské jednotky na jeho levé křídlo v prostoru jižně od Bitche. Prorazily slabou obranu taktické skupiny „Hudelson“ plukovníka Daniela Hudelsona, složenou z jednotek 62. praporu obrněné pěchoty, roty B 645. protitankového praporu a 117. a 94. jízdní průzkumné squadrony. Hudelsonova skupina poté ustoupila do oblasti Lemberg – Mouterhouse.

45. pěší divize zadržovala nepřítele na linii Philippsbourg – Neuhoffe – Obersteinbach, kde její jednotky vytlačily Němce, kteří pronikli do Dambachu. „Čtyřicátá pátá pěší“ byla posílena jednotkami 79. pěší divize a taktického uskupení „Herren“ brigádního generála Thomase W. Herrena od 70. pěší divize. Bojové uskupení B plukovníka Francise J. Gillespieho od 14. obrněné divize se přesunulo k Vosgésám, kde mělo za úkol střežit přístupové cesty. 79. pěší divize prodloužila své pravé křídlo. Její operační prostor nyní dosahoval od Schaffhouse-Prés-Seltz až ke Gambsheimu.

Po týdnech relativního klidu vyplněného každodenními lety nad nekonečnými vodami Severního moře dopadl na československou 311. squadronu smutek. Nedlouho po startu se na ostrově Hoy v oblasti Orknejských ostrovů zřítil letoun W/O O. Bureše. Katastrofu Liberatoru s volacím znakem PP-Y nikdo z osmičlenné posádky nepřežil. Pět mužů z posádky W/O Bureše bylo o týden později pochováno na hřbitově St. Duthus ve skotském Tainu. Spočinuli v zemi, kterou pomáhali chránit, po boku svých kamarádů, kterým se bitva o Severní moře stala osudná. Proč k havárii došlo se nikdy nepodařilo vyšetřit.