• Seriál
  • červen 1944
  • červenec 1944
  • srpen 1944
  • září 1944
  • říjen 1944
  • listopad 1944
  • prosinec 1944
  • leden 1945
  • únor 1945
  • březen 1945
  • duben 1945
  • květen 1945

From D-Day to V-Day

Leden 1945

22. ledna 1945 - Den D + 230

7. britská obrněná divize z uskupení britského XII. sboru 2. britské armády sváděla nerozhodné boje nedaleko Montfortu, zatímco 52. britská pěší divize obsadila Laffeld a Obspringen a britská „Čtyřicátá třetí pěší“ dobyla Waldenrath.

Pěší jednotky 84. pěší divize a připojené tankové oddíly od 3. obrněné divize ze svazku VII. sboru americké 1. armády dobyly Gouvy a Beho. V průběhu dne obsadila 75. pěší divize z uskupení XVIII. sboru Commanster a lesy severovýchodně od vesnice. Útočné prapory 30. pěší divize dobyly Hinderhausen, Sart-lez-St Vith, Ober Emmels a Nieder Emmels. Bojové uskupení A 7. obrněné divize, podporované částí bojového uskupení B brigádního generála Bruce C. Clarka, obsadilo Hunningen. Průzkumný oddíl od 38. obrněného pěšího praporu obešel silniční zátarasy u St Vith.

Tankové oddíly bojového uskupení A 11. obrněné divize ze svazku VIII. sboru Pattonovy 3. armády vstoupily do lesa Bois de Rouvry, dokončily vyčištění přiděleného prostoru a východně od linie Boeur – Buret překročily belgicko-lucemburskou hranici. Muži od 17. vzdušné výsadkové divize dobyli Steinbach a Limerle. Bojové uskupení B 6. obrněné divize ze svazku III. sboru vstoupilo do Basbellainu, zatímco uskupení A obsadilo Asselborn a Weiler.

Dnešním dnem převzal generálmajor Lowell W. Rooks velení 90. pěší divize. Úderné prapory jejího 359. pěšího pluku obsadily Donnange, Deiffelt, Stockem a Rumlange, zatímco část „bratrského“ 357. pěšího pluku postupovala na Boxhorn a Sassel. Pěší jednotky „Dvacáté šesté pěší“ a lehké obrněné oddíly od 6. jízdní mechanizované skupiny dokončily vyčištění Wiltzu a obsadily Eschweiler, Knaphoscheid a Kleinhoscheid. Ve stejný čas postupovala 28. jízdní průzkumná squadrona přes Weicherdange. 4. pěší divize ze svazku XII. sboru obsadila oblast podél západního břehu řeky Our, dobyla Walsdorf, ale nepodařilo se jí od nepřítele vyčistit Fuhren. 5. pěší divize pokračovala v postupu severním směrem s 10. pěším plukem vpravo a 11. pěším plukem plukovníka Paula J. Blacka na levém křídle. Muži od „Red Diamond“, jak se 5. pěší divizi přezdívalo, následně obsadili Gralingen a výšiny východně od Nachtmanderscheidu. Jednotky 80. pěší divize postupovaly v oblasti Wiltzu po cestách, které předtím vyčistila 6. jízdní mechanizovaná skupina. V průběhu dne nepřítel zaútočil na postavení 302. pěšího pluku od „Devadesáté čtvrté pěší“ z uskupení XX. sboru. Po tvrdém boji se mu podařilo znovu obsadit polovinu městečka Nennig.

101. vzdušná výsadková divize ze svazku XV. sboru 7. armády postoupila do oblasti Druelingen – Sarraltroff. Průzkum zjistil silnou německou koncentraci sil na frontě VI. sboru, takže všechny jeho jednotky se urychleně přeskupovaly a zdokonalovaly své obranné linie. 103. pěší divize ustoupila z Offwilleru a také 79. pěší divize se stáhla zpět k linii na řece Moder.

II. francouzský sbor 1. francouzské armády zahájil postup na Colmar v úseku mezi Sélestatem a Ostheimem společně s I. francouzským sborem, který útočil severněji. Cílem útoku bylo zničení Colmarské kapsy a obsazení města. Útočné jednotky americké 3. pěší divize, francouzské 5. obrněné divize a 1. marocké pěší divize, podporované tanky od 2. francouzské obrněné divize, držely pozice na Rýnské pláni. Americká „Třetí pěší“ překročila ve 21.00 hod v Guemaru řeku Fecht. Další americká divize, 28. pěší zvaná „Keystone“, má podle rozkazu zaútočit v noci z 22. na 23. ledna 1945.

22. lednový den roku 1945 přibyla další jména na seznam padlých z řad příslušníků Československé samostatné obrněné brigády bojující u francouzského přístavního města Dunkerque proti jednotkám Vizeadmirala Frisiuse. Ve večerních hodinách se v západním sektoru dunkerqueského perimetru dostala do nepřátelské léčky hlídka složená z příslušníků Tankového praporu 1. Čechoslováci od Tankového praporu 1 zde přitom byli teprve druhým dnem, když v pozicích vystřídali britský 7. prapor Královského tankového pluku, odeslaný k přezbrojení na plamenometné Churchilly zvané Crocodile, považované za velice zdařilou konstrukci a s úspěchem užívané ještě v korejské válce. Přepadeným na pomoc urychleně vyrazila hlídka, ta však mohla již jen konstatovat, že na místě boje nalezla mrtvého příslušníka čs. obrněné brigády, svobodníka Armína Kornguta. Další čtyři muži, jak se vzápětí ukázalo, padli do zajetí. Zranění dvou z nich, podporučíka Čurna a vojína Doležila, byla natolik vážná, že jim oba v nepřátelském zajetí po několika dnech podlehli. Armín (nar. 1909), rodák ze slovenského Popradu, patřící mezi starší příslušníky brigády, byl nalezen mrtev u svého kulometu. Podporučík Radko Čurn (nar. 1921), rodák z Vrbové na Vsetínsku, zemřel týden po tragickém střetu. O pět let starší vojín Leo Doležil, který se narodil ve vsi Záblatí na Karvinsku, zemřel již den po bitvě. Seznam padlých vojáků generála Lišky se neustále rozrůstal. Bitva u Dunkerque byla zákeřná, jak jen poziční bitvy dokáží být.