• Seriál
  • červen 1944
  • červenec 1944
  • srpen 1944
  • září 1944
  • říjen 1944
  • listopad 1944
  • prosinec 1944
  • leden 1945
  • únor 1945
  • březen 1945
  • duben 1945
  • květen 1945

From D-Day to V-Day

Leden 1945

26. ledna 1945 - Den D + 234

XII. britský sbor z uskupení 2. britské armády úspěšně zakončil operaci „Blackcock“, pouze u Vlodropu udržel nepřítel nevelký prostor na předmostí řeky Roer.

V operačním prostoru XIII. sboru zaútočily v noci z 25. na 26. ledna 1945 jednotky 102. pěší divize a k ní připojené oddíly od 11. jízdní mechanizované skupiny a vyčistily oblast Brachelen – Himmerich – Randerath ležící západně od řeky Roer.

7. obrněná divize ze svazku XVIII. sboru americké 1. armády zlepšovala své pozice nedaleko St Vith, zatímco 424. pěší pluk od „Sto šesté pěší“, nyní připojený k divizi, obsadil Meyerode.

V oblasti působení Pattonovy 3. armády nepřítel pokračoval v ústupu za opevnění Západního valu. Díky tomu části VIII. sboru rychle postoupily do oblasti severně od Weiswampachu. 17. vzdušná výsadková divize byla v pozicích za Wattermalem nahrazena muži od 87. pěší divize, jejíž 346. pěší pluk obsadil Espeler. Operační zóna sboru byla v průběhu dne rozšířena o několik kilometrů na jih, aby zahrnula sektor východně od Lausdornu, který předtím držela 6. obrněná divize. „Devadesátá pěší“ ze svazku III. sboru obsadila Lier. Po dobytí Weiswampachu bojovým uskupením B od „Šesté obrněné“ se obě divize přeskupily. 17. vzdušná výsadková divize poté převzala prostor uvnitř zóny sboru. 328. pěší pluk od 26. pěší divize obsadil Fischbach, zatímco „bratrský“ 101. pěší pluk zabral Marnach a výšiny ležící východně od Clervaux a Drauffelt. Během dne se celá 4. pěší divize ze svazku XII. sboru začala stahovat z frontové linie, zatímco 5. průzkumná rota od 5. pěší divize vyčistila Schlindermanderscheid. Jednotky 80. pěší divize mezitím rozšiřovaly předmostí na řece Clerf. Její 317. pěší pluk obsadil Lellingen, Siebernaler a postoupil na pozice nedaleko Bockholzu. V operačním prostoru XX. sboru vyčistily pěší jednotky 94. pěší divize a připojené tankové oddíly od „Osmé obrněné“ Butzdorf a zároveň postupovaly směrem na Sinz. 95. pěší divize mezitím upevňovala svoje pozice na předmostí u Saarlauternu.

V úseku 45. pěší divize VI. sboru 7. armády se nepřítel odpoutal od amerických „GI“. Jednotky divize s ním tak ztratily kontakt. Také na frontě 103. a 79. pěší divize klesala německá aktivita. Prapory 103. pěší divize vyčistily Schillersdorf od zbytků nepřátel a postoupily na hlavní bojovou linii. Taktická skupina „Wahl“ mezitím obnovila část fronty patřící do operačního prostoru 79. pěší divize. Američané od 101. vzdušné výsadkové divize se v průběhu dne nalézali v oblasti Hochfelsenu. Nepřítel ustupoval a chystal se na obranu své vlasti, odkud před skoro šesti roky vyrazil, aby si podmanil téměř celou západní Evropu.

1. marocká pěší divize ze svazku II. francouzského sboru 1. francouzské armády v průběhu 26. ledna 1945 čistila od nepřítele hlavní silnici Illhaeusern – Jebsheim. Mezitím se 5. francouzská obrněná divize připravovala k útoku na Brisach. 3. pěší divize značně postoupila vpřed. Její 7. pěší pluk vyčistil Houssen a Rosenkranz, zatímco „bratrský“ 15. pěší pluk obsadil Riedwihr. a 254. pěší pluk od „Šedesáté třetí pěší“ vyslal průzkumné hlídky do Jebsheimu.

V průběhu dne udělil maršál Montgomery, velitel 21. skupiny armád, několika příslušníkům Československé samostatné obrněné brigády vysoká britská vyznamenání. Generál Alois Liška, velitel brigády, obdržel řád D.S.O. – Distinguished Service Order. Military Cross neboli M.C. byl udělen kapitánům B. Šikovi, A. Sedláčkovi a A. Petrákovi. Další tři muži, rotmistr R. Bebar, rotný E. Sedlák a četař K. Kraus, obdrželi Military Medal neboli M.M. Ocenění mělo svůj význam nejen pro vyznamenané, ale i celou čs. brigádu, která od září 1944 sváděla takřka každodenní boje s německým okupantem Dunkerque. Byl to zároveň akt vyjádření úcty, kterou Britové chovali k příslušníkům československého vojska na západě.

Jiného názoru než Britové však bylo velení armády v poúnorovém Československu. Kapitán Antonín Petrák (nar. 1912) uprchl z Protektorátu Čechy a Morava v únoru 1940. Přes Bejrút se dostal až do Francie. Po skončení bojů na francouzsko-německé frontě se přeplavil do Anglie, kde se v červenci 1941 stal příslušníkem 1. čs. samostatné brigády. Později absolvoval kurz útočného boje (assault course) a také parašutistický kurz. Díky tomu se podílel na výcviku výsadkářů odesílaných na území protektorátu. V květnu 1943 se vrátil k čs. brigádě, kde nastoupil k Motopraporu. Zúčastnil se slavného útoku brigády na německé pozice 28. října 1944, během něhož zajal 14 nepřátelských vojáků. Po komunistickém puči v Československu byl v září 1949 zatčen a v listopadu téhož roku z armády vyhozen. Ve vykonstruovaném procesu byl odsouzen k žaláři. Po vykonání trestu byl odeslán do tábora nucených prací. V r. 1959 byl opět zatčen, tentokrát komunistickou Státní bezpečností a obviněn z velezrady. Plné rehabilitace a zproštění všech lživých obvinění se dočkal až po listopadu 1989. V říjnu 1990 byl povýšen do hodnosti generálmajora ve výslužbě. O 14 let později převzal z rukou francouzského prezidenta J. Chiraca řád Čestné legie. Až příliš mnoho mužů generála Lišky bylo po únoru 1948 nuceno prožívat podobné osudy. V drtivé většině jen proto, že proti fašismu bojovali po boku západních Spojenců.