• Seriál
  • červen 1944
  • červenec 1944
  • srpen 1944
  • září 1944
  • říjen 1944
  • listopad 1944
  • prosinec 1944
  • leden 1945
  • únor 1945
  • březen 1945
  • duben 1945
  • květen 1945

From D-Day to V-Day

Listopad 1944

10. listopadu 1944 - Den D + 157

V průběhu dne upravilo velení 12. skupiny armád hranice mezi VII. a V. sborem. 12. pěší pluk ze svazku VII. sboru, který se vrátil od 28. pěší divize zpět ke „Čtvrté pěší“, se snažil odrazit nepřátelský protiútok. Během něho však přišel o celé dvě roty. Zbytek jednotky byl donucen ustoupit k jižní části náhorní plošiny. Protože pluk byl po boji oslaben, posílil sbor bojové uskupení R plukovníka Glena H. Andersona od 5. obrněné divize. 104. pěší divize vystřídala v pozicích jednotky „První pěší“. 28. pěší divize ze svazku amerického V. sboru sváděla těžké boje v lesích nedaleko Huertgenu.

V operačním prostoru 90. pěší divize patřící do svazku XX. sboru americké 3. armády zahájil v 03. 00 hod nepřítel prudký protiútok. Obsadil Kerling a ohrožoval postavení 359. pěšího pluku v Petit-Hettange. Mezitím 357. pěší pluk začal útočit na skupinu pevnůstek Maginotovy linie jihovýchodně od městečka Koenigsmacker a několik jich dobyl. „Bratrský“ 358. pěší pluk pokračoval v úsilí dobýt pevnost Fort Koenigsmacker. Část pluku obešla pevnost a obsadila hřeben Bois d’Elzange. O půlnoci byl v Mallingu dokončen most. 1. prapor 377. pěšího pluku od 95. pěší divize zabezpečoval s podporou letectva předmostí v Uckange, zatímco zbytek pluku čistil nepřítelem obsazený výběžek západně od řeky Mosely. 2. prapor 378. pěšího pluku plukovníka Samuela L. Metcalfeho od „Devadesáté páté pěší“ postoupil k Thionville a vyslal průzkum k řece Mosele. 2. pěší pluk patřící k 5. pěší divizi pokračoval v postupu severovýchodně vlevo od XII. sboru.

Bojové uskupení B 6. obrněné obsadilo Pagny-lés-Goin, Silly-en-Saulnois a silniční křižovatku východně od této vesnice a zabezpečilo hlavní zásobovací cestu sboru přes vesnice Vigny a Buchy. V operačním prostoru XII. sboru jednotky 6. obrněné a 80. pěší divize rychle postupovaly po jeho severním křídle navzdory minám, blátu a dopravním zácpám na hlavní silnici.

Bojové uskupení B od „Šesté obrněné“ šlo vpřed ve spolupráci s pěchotou 5. pěší divize ze svazku XX. sboru přes Vigny a Buchy, zatímco bojové uskupení A plukovníka Johna L. Hinese útočilo na Luppy. 80. pěší divize postoupila o osm mil. Úderný oddíl bojového uskupení B od „Šesté obrněné“ vyrazil z Hannocourtu směrem na Fonteny, ale narazil na nepřátelské silniční zátarasy ve Viviérs. 137. pěší pluk od 35. pěší divize postupoval za obrněnci. Po prudkém boji vyčistil od nepřítele Viviérs a pokračoval přes Laneuveville-en-Saulnois do oblasti Fonteny. 320. pěší pluk od stejné divize směřoval z Bois d’Amélécourtu k lesu Forét de Chateau-Salins, zatímco „bratrský“ 134. pěší pluk postupoval na Gerbécourt. Bojové uskupení A od „Čtvrté obrněné“ prošlo levým křídlem 26. pěší divize a obsadilo Hampont. 101. pěší pluk od „Dvacáté šesté pěší“ pokračoval v útoku na vrchol kóty č. 310. Obsadil hřeben severovýchodně od kopce a zaujal pozice v lesích Bois St Martin.

Nepřátelský odpor západně od řeky Meurthe spadající do operačního prostoru VI. sboru 7. armády v průběhu dne znatelně slábnul. 15. pěší pluk od 3. pěší divize pokračoval v postupu podél řeky a obsadil Etival. 103. pěší divize vystřídala v bojové linii 30. pěší pluk plukovníka Lionela C. McGarra. 142. pěší pluk plukovníka Georga E. Lynche od 36. pěší divize velmi pomalu postupoval z Les Rouges Eaux přes les Forét Domaniale de Champs a u jihovýchodního okraje lesa obsadil nebráněné vesnice Vanemont a La Houssiére.

U Dunkerque se opět odehrála jedna z bezpočtu tragédií. Na západní straně perimetru došlo v úseku Tankového praporu 1 při kladení minových nástrah k explozi jedné z náloží. Výbuch zabil rotmistra Štefana Peniaka a sergeant chef Carpentiera. Zemřel také nadporučík Jaroslav Štětka. Jak dokládají autentické záznamy, tělo rotmistra Peniaka (nar. 1916), rodáka z Podhory – Trstené, se vůbec nenašlo. Ironií osudu se Štefan do akce přihlásil dobrovolně. Z nadporučíka Štětky (nar.1907), narozeného v obci Ledvice na Teplicku, nalezli zachránci pouze kalhoty a identifikační známku. Při manipulaci s výbušninami museli být vojáci neustále opatrní, přesto však k podobným tragédiím docházelo opakovaně. Ještě větší nebezpečí hrozilo mužům generála Lišky od min a nástrah kladených nepřítelem. Příkladem za všechny může být dobová zpráva připomínající úder brigády z 5. listopadu 1944. „Družstvo ženistů za silné minometné palby odstraňuje minové pole, ale úkol je to velmi těžký a zdlouhavý. Němci totiž nakladli tři až čtyři Teller miny na sebe a místy jsou až 50kg nálože třaskavin s elektrickým odpalováním“. Smrt tady hrozila doslova na každém kroku.