From D-Day to V-Day
Listopad 1944
20. listopadu 1944 - Den D + 167
XII. britský sbor z uskupení 2. britské armády pokračoval v postupu k řece Máse se 49. britskou pěší divizí, podporovanou 4. britskou samostatnou obrněnou brigádou a 51. pěší divizí. Posledně jmenovaná vyčistila vesnice u řeky jihozápadně od Venlo. 334. pěší pluk americké 84. pěší divize ze svazku XXX. britského sboru překonal odpor nepřítele v okolí Prummernu za pomoci britských plamenometných tanků, nepřítel se ale stále držel na severovýchodních výšinách. Silný odpor německých jednotek zpomaloval postup celého sboru.
2. obrněná divize XIX. sboru 9. armády obnovila svůj útok, přestože toho dne panovalo nepříznivé počasí s intenzivním deštěm. Bojové uskupení B vyrazilo ve třech taktických skupinách proti Gereonsweileru a dobylo jej. Jedna taktická skupina bojového uskupení A obsadila Ederen a druhá Freialdenhoven. 29. pěší divize, poté co obsadila vesnici Niedermerz, zaútočila na Aldenhoven ležící na druhé obranné linii Juelichu a dobyla ho. Jednotky 30. pěší divize zabezpečovaly pravé křídlo sboru. Připojená 17. jízdní průzkumná squadrona vytvořila kontakt se 104. pěší divizí od VII. sboru.
104. pěší divize VII. sboru americké 1. armády sváděla těžké boje v oblasti Rohe – Hehlrath – Duerwiss. 47. pěšímu pluku 9. pěší divize, který byl přidělen k „První pěší“, se nedařilo dobýt kótu č. 187 na hřebenu Hamich. Část 18. pěšího pluku z uskupení 1. pěší divize vyčistila brzy ráno Wenau, překročila říčku Wehe a pokračovala v postupu na Langerwehe, zatímco další jednotky pluku se dostaly do Heisternu. Ve stejný den „bratrský“ 26. pěší pluk obsadil hrad Laufenburg a postupoval podél železniční tratě vedoucí východním směrem k Merode. 4. pěší divize se potýkala s nedostatečným zásobováním. Během pěti denních bojů v Huertgenském lese její jednotky postoupily za cenu těžkých ztrát o pouhé dva kilometry.
Jednotky 95. a 5. pěší divize z uskupení XX. sboru Pattonovy „Třetí americké“ pokračovaly v systematickém čištění Mét, kde zůstalo několik nepřátelských opěrných bodů, a zároveň dobývaly zbývající pevnůstky okolo města. Ostatní armádní složky dokončovaly přípravné práce pro útok k řece Sáře. Bojové uskupení A 10. obrněné divize, které postupovalo za 3. jízdní mechanizovanou skupinou, pokračovalo směrem na Merzig. 80. pěší divize z uskupení XII. sboru prováděla průzkum bojem na severním křídle sboru. Jejím hlídkám se podařilo obsadit most přes řeku Nied Allemande ve Faulquemontu a vybudovat tady předmostí. Bojové uskupení A 6. obrněné divize postupovalo směrem na Hellimer, následováno 137. pěším plukem od „Třicáté páté pěší“, který byl napaden nepřátelským protiútokem z hřebenu Bois de Freybouse. Bojové uskupení A 4. obrněné divize s pěšáky 320. pěšího pluku patřící do svazku 35. pěší divize, kteří postupovali za jeho tanky, obsadilo Francaltroff. 26. pěší divize rychle postupovala za ustupujícím nepřítelem a část jejího 101. pěšího pluku dosáhla Torcheville ležící západně od Munsteru. Bojové uskupení A 6. obrněné divize dostalo rozkaz k útoku k řece Sáře, projít přes postavení 35. pěší divize a bojového uskupení B „Čtvrté obrněné“, projít skrz Mittersheim v operační zóně 26. pěší divize a získat přechody přes řeku. Bojové uskupení A od „Čtvrté obrněné“ bylo staženo z oblasti Francaltroffu do prostoru soustředění nedaleko Conthilu.
2. francouzská obrněná divize operující na levém křídle XV. sboru 7. armády vyslala své bojové uskupení D obejít soutěsku Saverne ze severu, zatímco bojové uskupení L mělo pokračovat v obchvatném manévru z jihu. Bojové uskupení D překročilo řeku Sáru severně od Sarrebourgu a postupovalo východním směrem ve dvou kolonách. Jedna mířila směrem na Phalsbourg ležícím na západním přístupu do soutěsky Saverne a druhá ve směru na La Petite Pierre nalézající se na severu. Bojové uskupení L během postupu narazilo na silný nepřátelský odpor v okolí průsmyku Wolfsberg jihozápadně od Saverne. V průběhu bojů bylo „Elko“ podporováno bojovým uskupením V.
3. pěší divize VI. sboru začala v 06. 45 hod přecházet se svým 30. pěším plukem vlevo a „bratrským“ 7. pěším plukem vpravo řeku Meurthe v oblasti Clairefontaine – St Michel za podpory letadel od XII. velitelství taktického letectva. Získala rozsáhlé předmostí a obsadila Le Paire, Hurbache a La Voivre. 100. pěší divize, která zajišťovala levé křídlo sboru, útočila východním směrem z oblasti Raon-l’Etape. Jednotky 409. a 410. pěšího pluku od 103. pěší divize překročily v noci z 20. na 21. listopad 1944 řeku Meurthe v operační zóně 3. pěší divize. Poté postupovaly na St Dié. Na jižním křídle sboru dobyl 143. pěší pluk 36. pěší divize hřeben ležící nad Anouldem a Clefcy.
Jednotky 2. marocké pěší divize za pomoci jednoho bojového uskupení od 5. francouzské obrněné divize pronikly do Belfortu, kde poté budou po několik následujících dní svádět těžké boje. 3. alžírská pěší divize od II. francouzského sboru obsadila bez odporu Gerdarmer. V průběhu dne 1. francouzská pěší divize dobyla Plancher-les-Mines a Champagney. Přední tankové oddíly 1. francouzské obrněné divize z uskupení I. francouzského sboru postoupily k okraji Mulhouse, zatímco 5. francouzská obrněná divize útočila směrem na Fontaine a Cernay.
Přestože Dunkerque v listopadu 1944 ležel hluboko v zázemí fronty, byl v držení silné německé posádky. Berlín se snažil obklíčené jednotky Vizeadmirala Frisiuse zásobovat pomocí ponorek i ze vzduchu. Proto se nad přístavem čas od času objevovala zásobovací letadla Luftwaffe. V činnosti zde ale bylo i britské stíhací a taktické letectvo a tak bylo ve vzduchu nad pobřežím stále rušno. Také 20. listopadu 1944 se nad prostorem objevil vícemotorový stroj. Šlo o americkou Dakotu DC-3 ve službách Royal Air Force. Letoun byl nepřátelskou palbou zasažen a pilot donucen nouzově přistát v linii jižního úseku. Ihned se k němu vypravilo několik československých hlídek, kterým se podařilo celou posádku i s pasažéry dostat do bezpečí, třebaže nepřítel prostor postřeloval. Na východní straně perimetru opět úřadovaly miny, které zranily dva příslušníky motoroty.
Německý Homberg stále odolával a tak se nad něj opět 20. listopadu 1944 vypravil svaz 183 bombardérů typu Lancaster od 3. Group. Ochranu jim zajistili piloti od československé 312. Squadrony. Akce Ramrod 1374 pro ně proběhla bez zvláštních událostí, počasí ale bylo toho dne bouřlivé a mnoho bombardérů se nemohlo zapojit do formace, aby v ní absolvovaly závěrečnou fázi letu před samotným úderem. Nakonec se bombardovalo skrz mraky do prostoru, který byl „zarámován“ stroji od Pathfinder Force. Útok byl rozptýlený a palbě flaku nad cílem padlo za oběť 5 Lancasterů.
„Třistajedenáctka“ vyslala v průběhu dne nad moře pouze jeden stroj, a sice Liberator F/Lt. V. Slánského. Když se po třináctihodinovém letu vrátil zpět do Tainu, nevysunul se mu při přistávání přední podvozek. Následoval tvrdý náraz, jak příď stroje dopadla na zem. Naštěstí se nikomu nic nestalo a celá desetičlenná posádka vyvázla z havárie nezraněna.
Rušno bylo i nad Protektorátem Čechy a Morava. Americká 15. letecká armáda 20. listopadu 1944 zaútočila na několik moravských a slezských měst najednou. Prioritním cílem pro necelou pětistovku bombardérů, které eskortovaly na 150 stíhaček, byla rafinérie v Blechhammeru. Pro špatné počasí na hlavní cíl zaútočil pouze první bombardovací svaz, zatímco druhý se zaměřil na sekundární cíle ležící na Moravě. Většinou se jednalo o nádraží. Hrůzný masakr se odehrál v Brně, kde kromě železniční stanice bomby dopadly na městskou zástavbu. Následky útoku byly tragické, neboť pod troskami domů zůstalo na čtyři sta mrtvých. Zhruba stejné množství osob bylo zraněno. Bomby během dne dopadly také na Opavu, Hodonín, Kroměříž, Břeclav, Zlín či Přerov. Také tady umírali civilisté.
zpět na listopad 1944