• Seriál
  • červen 1944
  • červenec 1944
  • srpen 1944
  • září 1944
  • říjen 1944
  • listopad 1944
  • prosinec 1944
  • leden 1945
  • únor 1945
  • březen 1945
  • duben 1945
  • květen 1945

From D-Day to V-Day

Listopad 1944

24. listopadu 1944 - Den D + 171

V operačním prostoru 9. armády byla ustavena nová hranice mezi XIX. a XIII. sborem.

104. pěší divize VII. sboru americké 1. armády obsadila Puetzlohn a postoupila do Weisweileru, kde poté sváděla boje doslova dům od domu. Taktická skupina „Richardson“ podplukovníka W. B. Richardsona, sestavená z tankového oddílu 3. obrněné divize a praporu pěchoty od 47. pěšího pluku 9. pěší divize, postupovala směrem na Huecheln, Wilhelmshoehe a hrad Frenzenburg. Skupina po odstranění minového pole dobyla Huecheln. 18. pěší pluk 1. pěší divize pokračoval v postupu k Langerwehe. Jeho část dosáhla Schoethalu, ale nepodařilo se jí dobýt kótu č. 303. 121. pěší pluk 8. pěší divize z uskupení amerického V. sboru pokračoval v úsilí dosáhnout cípu lesa na dohled od Huertgenu. Boje si i tentokrát vybraly svoji krutou daň, neboť pluk během nich ztratil na 600 mužů. K urychlení postupu dostalo bojové uskupení R 5. obrněné divize rozkaz rychle se přesunout podél hlavní silnice Germeter – Huertgen. Pěšáci od 121. pěšího pluku ji ale ještě nestačili vyčistit a proto tanky musely postupovat údolím Weisser Weh.

358. pěší pluk 90. pěší divize XX. sboru americké 3. armády pokračoval v útocích na obrannou linii Orcholz. 3. prapor postupoval na Tettingen a Butzdorf, kde byl nepřátelským protiútokem zastaven. Část jednotky byla dokonce ve vesnici obklíčena. 2. prapor, posílený jednotkami 1. praporu, prorazil do Oberleukenu, ale nedařilo se mu odtud vytlačit nepřítele. Tanky a intenzivní dělostřelecká palba pomohly 1. praporu 134. pěšího pluku 35. pěší divize XII. sboru dobýt Hilsprich. 328. pěší pluk 26. pěší divize sváděl boje s nepřátelskými zadními voji na linii Vittersbourg – Altwiller. „Bratrský“ 101. pěší pluk se marně snažil i za cenu těžkých ztrát dobýt opěrné body v centru hustě zalesněné pahorkatiny Bois de Bonnefontaine. Bojové uskupení B 4. obrněné divize překročilo ve dvou pochodových proudech řeku Sáru v Romelfingu a Gosselmingu v zóně XV. sboru a následně se stočilo na severovýchod. Severní kolona dobyla německé pozice na výšinách západně od Postroffu, zatímco jižní kolona prorazila obranu v Kirbergu. Následně postoupila a potom sváděla pouliční boje v Baerendorfu.

6. skupina armád pronikla nepřátelskou linií podél Vosges. Generál Eisenhower přiletěl na inspekční cestu frontové linie 6. skupiny armád, kde se na poradě velitelů rozhodlo o plánech na dalším postupu. Podle nich jednotky vyčistí západní břeh Rýna ještě předtím, než se řeku pokusí přejít. Sedmá armáda se stočí na sever k podpoře Pattonovy „Třetí americké“. První francouzská armáda zredukuje Colmarskou kapsu a nepřátelská předmostí na západním břehu Rýna. Zároveň bude změněna hranice mezi 12. a 6. skupinou armád.

V průběhu dne bylo stále jasnější, že pokud se francouzské obrněné jednotky od XV. sboru 7. armády, které v tu chvíli byly již ve Strasbourgu, nedočkají podpory od spojenecké pěchoty, dostanou se do velkých potíží. Ve stejný čas Němci zvýšili aktivitu v oblasti severně od Sarrebourgu a předsunuté jednotky 3. pěší divize ze svazku VI. sboru dosáhly Rothau. 103. pěší divize pokračovala v obchvatném manévru proti Steige a jihozápadně od něj obsadila Lubine. 142. pěší pluk, úderná jednotka 36. pěší divize, postoupil k Ban-de-Lavelinr a La Croix-aux-Mines.

Na velitelství Československé samostatné obrněné brigády ve Wormhoutu během dne dorazila vzácná návštěva. Své vojáky sem přijel pozdravit vrchní velitel československé branné moci divizní generál Sergěj Ingr a náčelník štábu Hlavního velitelství divizní generál B. Neumann – Miroslav. Generál Ingr patřil ke klíčovým postavám československého zahraničního odboje. Po skončení války čelil vykonstruovanému obvinění, které se neprokázalo. Ingr se poté stal mimořádným vyslancem u jeho výsosti nizozemské královny v Haagu. Po komunistickém puči v Československu emigroval do Anglie a nedlouho poté byl pověřen řízením zpravodajské organizace. Stal se i komentátorem Rádia Svobodná Evropa. Zemřel na selhání srdce v r. 1956. V r. 1991 byl generál Ingr, po únoru 1948 v Československu komunisty degradovaný na vojína, morálně rehabilitován a byla mu navrácena původní hodnost.