From D-Day to V-Day

Listopad 1944

28. listopadu 1944 - Den D + 175

Zprávou dne bylo oznámení o zprovoznění přístavu v Antverpách. Spojencům se tak výrazným způsobem zkrátily zásobovací trasy, po kterých se dopravoval životně důležitý materiál pro jednotky bojující dokonce již na území Německa. Až dosud bylo možné ohromující množství vojáků a techniky zásobovat především prostřednictvím osvobozených francouzských přístavů.

XIX. sbor 9. armády prakticky dokončil vyčištění své oblasti sahající až k řece Roer. Bojové uskupení A 2. obrněné divize obsadilo Barmen a nedaleko odtud postoupilo k řece Roer. 29. pěší divize obsadila Koslar. Jak se ale vzápětí ukázalo, bude třeba ještě vyčistit dva silné opěrné body v oblasti Juelichu. 30. pěší divize zanechala jeden svůj prapor v Altkirchu, který dostal rozkaz obec vyčistit od nepřátelských jednotek. V tu dobu Němci stále ještě drželi prostor vymezený řekami Inde a Roer. Sbor dočasně zastavil ofenzívu.

104. pěší divize VII. sboru americké 1. armády postoupila k Indenu a Lammersdorfu. V Indenu se zmocnila neporušeného mostu. V průběhu dne se Němci stáhli z hradu Frenzeburg. 1. pěší divize obsadila Langerwehe a Juengersdorf. Na jižním křídle sboru začal útočit 12. pěší pluk 4. pěší divize ve snaze uzavřít mezeru, která vznikla mezi 8. a 22. pěším plukem v Huertgenském lese. Jednotky 8. pěší divize amerického V. sboru zaútočily ze třech stran na vesnici Huertgen a konečně ji dobyly. U téže divize došlo v průběhu dne k výměně velitele, když generálmajora D. A. Stroha nahradil brigádní generál W. G. Weaver. Dělostřelecká palba a letecké bombardování předcházely tankovému útoku na Kleinhau. Generálporučík C. H. Hodges, velitel americké 1. armády, vydal rozkaz k pokračování ofenzívy.

95. pěší divize XX. sboru americké 3. armády postoupila na sever a zastavila se zhruba na linii držené 90. pěší divizí. 377. pěší pluk od „Devadesáté páté pěší“ překročil německé hranice, zatímco „bratrský“ 378. pěší pluk byl zpomalen palbou z lesa východně od Falcku. 317. pěší pluk 80. pěší divize XII. sboru sváděl těžké boje o Farebersviller, až se mu podařilo vyčistit část města od nepřítele. Asi 2 000 Němců podporovaných tanky se pokusilo vytlačit Američany z Farebersvilleru. Jejich útok byl odražen. 26. pěší divize rozšířila svojí zónu na sever a převzala většinu prostoru, který byl v držení 35. pěší divize. 328. pěší pluk od „Dvacáté šesté pěší“ čistil prostor západně od průplavu Houilléres de la Sarre, zatímco „bratrský“ 101. pěší pluk byl poslán do Burbachu jako pěší podpora 4. obrněné divize během jejího útoku na Sarre-Union, který byl naplánován na 1. prosinec 1944. „Čtvrtá obrněná“ v rámci přípravy plánovaného útoku na Sarre-Union čistila od nepřátelských jednotek vesnice východně od hlavní silnice Drulingen – Sarre-Union. Její bojové uskupení B dobylo Berg.

2. francouzská obrněná divize VI. sboru 7. armády vyrazila ve dvou kolonách ze Strasbourgu a postoupila k Ersteinu, kde narazila na houževnatou nepřátelskou obranu. Bojové uskupení A od 14. obrněné divize se setkalo s tuhým odporem v okolí Ersteinu a Barru. Jednotky 36. pěší divize naopak bez odporu obsadily Liepvre ležící na hlavní silnici St Marie – Sélestat a hrad Koenigsbourg v prostoru jihovýchodně od Liepvre.

Uplynul měsíc od slavného bojového vystoupení Československé samostatné obrněné brigády u francouzského Dunkerque. Od té chvíle brigáda pod vedením generála A. Lišky provedla ještě jeden velký úder na německé pozice, který ale neproběhl dle očekávání. Čechoslováci byli vystaveni nepřátelské činnosti u Dunkerque dnem i nocí a nebezpečí zde číhalo na každém kroku, jak to nakonec dokazovala celá řada tragických událostí způsobených především minami či různými nástrahami. K likvidaci protivníka využívaly obě znepřátelené strany různé prostředky. V průběhu dne Čechoslováci opět odpalovali do německých pozic tzv. DO miny. Exploze střely byla skutečně impozantní, přesnost zásahů však byla prozatím sporná.



zpět na listopad 1944