From D-Day to V-Day

Listopad 1944

3. listopadu 1944 - Den D + 150

3. kanadská pěší divize z uskupení II. kanadského sboru 1. kanadské armády dokončovala v průběhu dne vyčištění Breskenské kapsy. Během této operace zajala asi 12 500 nepřátel. Bylo to vysoké číslo, které se bude ve stále větší míře opakovat v jarních měsících následujícího roku, až Spojenci postoupí do nitra Německa. 52. britská pěší divize, posílená o 4. britskou brigádu speciálních sil, uskutečnila významný pokrok v bojích na ostrově Walcheren I. Síly, které útočily z Westkapelle, se spojily s jednotkami postupující z Vlissingenu. Obrana německých jednotek na linii podél řeky Mark v operačním prostoru I. britského sboru se zhroutila pod údery britské 49. pěší divize a americké 104. pěší divize, několik silných opěrných bodů Němci ale udrželi. 1. polská obrněná divize vybudovala během dne na pravém křídle sboru předmostí nedaleko Zevenbergenu. 4. kanadská obrněná divize bojující na levém křídle zlepšila svoje pozice v oblasti Steenbergenu, když se jí podařilo postoupit vpřed.

Bojové uskupení A od americké 7. obrněné divize operující v rámci VIII. britského sboru 2. britské armády pokračovalo ve vyčišťování severozápadního břehu průplavu du Nord od nepřátelských jednotek a zároveň obsadilo Horik a Ospel.

112. pěší pluk 28. pěší divize amerického V. sboru překročil řeku Kall a dobyl Kommerscheid a Schmidt, zatímco jednotky „bratrského“ 110. a 109. pěšího pluku postoupily vpřed jen o několik desítek metrů. Městečko Schmidt leželo na hlavní nepřátelské zásobovací cestě v Lammersdorfském koridoru. 109. pěší pluk se pokusil obejít minové pole a vytvořil asi míli hluboký výběžek v nepřátelském prostoru ležícím v zalesněné rovině mezi říčkou Weisser Weh a hlavní silnicí Huertgen – Germeter. Podél říčky Němci svoje pozice ale udrželi. Postup 110. pěšího pluku, nyní bez přímé dělostřelecké podpory, byl německou palbou zákonitě zastaven, a proto některé jeho jednotky byly donuceny ustoupit. Z jedné útočné roty zbylo po útoku na nepřátelské pozice pouhých 42 mužů. Jméno Huertgen se časem stane synonymem zmaru a lidského utrpení.

Jednotkám XX. a XII. sboru ze svazku Pattonovy „Třetí americké“ byl vydán rozkaz k dlouho očekávané ofenzívě. XX. sbor má eliminovat nepřítele v Métách, zabezpečit přechody přes řeku Sáru v oblasti Saarburgu a podle rozkazu pokračovat v postupu na severovýchod. XII. sbor zaútočí podle rozkazu mezi 5. a 8. listopadem 1944. Zmocní se Faulquemontu, zabezpečí předmostí západně od řeky Rýn mezi Oppenheimem a Mannheimem a pokusí se postoupit do oblasti Darmstadtu. V operačním prostoru XX. sboru vyrazila 3. jízdní mechanizovaná skupina vpřed a v noci zničila nepřátelskou jednotku v Berg-sur-Moselle západně od řeky Mosely.

3. alžírská pěší divize ze svazku II. francouzského sboru 1. francouzské armády narazila v průběhu omezeného útoku směrem na Gerardmer na silný nepřátelský odpor.

Velitelství Československé samostatné obrněné brigády vydalo jednotce rozkaz k útoku na nepřátelské pozice ve východním sektoru „dunkerqueské fronty“. Šlo o úsek kontrolovaný Tankovým praporem 2 a Motopraporem. Bojovalo se zde již 28. října a nyní se tady měl úder proti vojskům Vizeadmirala Frisiuse opakovat.

Rušno bylo toho dne na západní straně perimetru, kde příslušníci Tankového praporu 1 napadli jednu z mnoha farem obsazených Němci. Na nepřátelské straně bylo několik mrtvých a dokonce se podařilo přivést tři „jazyky“, jak se někdy zajatcům přezdívalo. Také na československé straně ale byly oběti. Při útoku byl těžce zraněn četař Oldřich Kočář (nar. 1916), rodák z Kroměříže, který bohužel nedlouho poté zemřel. Ironií osudu Němci dobytou farmu ještě téhož dne znovu obsadili. Smrt však úřadovala i na jihu, kde operoval Oddíl kanónů proti útočné vozbě. Jeho příslušník vojín Emil Přibík (nar. 1922), rodák z Českého Krumlova, se nešťastnou náhodou smrtelně zranil vlastní zbraní.



zpět na listopad 1944