• Seriál
  • červen 1944
  • červenec 1944
  • srpen 1944
  • září 1944
  • říjen 1944
  • listopad 1944
  • prosinec 1944
  • leden 1945
  • únor 1945
  • březen 1945
  • duben 1945
  • květen 1945

From D-Day to V-Day

Listopad 1944

5. listopadu 1944 - Den D + 152

II. kanadský sbor ze svazku 1. kanadské armády pokračoval v průběhu dne v rychlém postupu k Walcheren I. I. britský sbor vyslal průzkumné jednotky k řece Máse. Americká 104. pěší divize, nyní bez 414. pěšího pluku, pomáhala 1. polské obrněné divizi v útoku na Moerdijk a zároveň se připravovala k postupu na Cáchy.

51. britská pěší divize ze svazku XII. britského sboru dokončila vyčištění jižního břehu řeky Másy od nepřítele. Americká 7. obrněná divize z uskupení VIII. britského sboru se pomalu blížila k Meijelu od jihu. Souběžně s tím začala 15. britská pěší divize s postupem na Meijel ze severu.

28. pěší divize ze svazku amerického V. sboru odolávala nepřátelským protiútokům u Kommerscheidu, Němci ale pronikli k hlavní zásobovací cestě a tím získali kontrolu nad mostem přes řeku Kall. Na slábnoucí obranu Vossenacku zaměřil během dne nepřítel těžkou dělostřeleckou palbu. Již předešlou noc dostal 20. ženijní prapor podplukovníka J. E. Sinnefielda rozkaz, aby do svítání zprůjezdnil lesní cestu svažující se k řece Kall a odstranil z ní nepohyblivé tanky, které tady beznadějně zapadly v průběhu předchozího dne. Brzy ráno tak mohlo konečně projet prvních pět pásových vozidel M-29 „Weasel“ s potravinami a střelivem. Po nich překročilo řeku devět stíhačů tanků od 893. protitankového praporu a šest tanků 707. tankového praporu. K podpoře 112. pěšího pluku od „Dvacáté osmé pěší“ byla vytvořena taktická skupina „Ripple“, která se skládala z praporu pěchoty „bratrského“ 110. pěšího pluku, tanků a samohybných děl. Panující špatné počasí nedovolilo zahájit jednotkám VII. sboru plánovanou ofenzívu.

3. jízdní mechanizovaná skupina z uskupení XX. sboru 3. americké armády „vyčistila“ po předchozí silné dělostřelecké přípravě Berg a kopce severně od města. XII. sbor byl během dne připraven zahájit plánovanou ofenzívu a čekal jen na příslušný rozkaz od generála Pattona.

Velitelství 7. armády patřící do svazku 6. skupiny armád vydalo rozkaz eliminovat nepřítele na západním břehu řeky Rýn a obsadit Strasbourg. Podle něho XV. sbor vyrazí do útoku, obsadí Sarrebourg a rychle postoupí k průsmyku Saverne. VI. sbor zahájí úder dva dny po zahájení operace, projde přes Vosges a obsadí Strasbourg. 45. pěší divize, do jejíž linie se postupně včlení části 100. pěší divize, bude postupovat směrem na Raon-l‘Etape. V průběhu dne 3. pěší divize pokračovala v čištění prostoru západně od řeky Meurthe z oblasti St Dié. Pluky 36. pěší divize byly stále upoutány boji v lese Forét Domaniale de Champs.

3. alžírská pěší divize z uskupení II. francouzského sboru pokračovala během dne v omezené ofenzívě směrem na Gerardmer. Nakonec obsadila Rochesson a Menaurupt a výšiny nedaleko těchto vesnic.

V rámci operace Ramrod 1360 se čs. stíhači od 310. a 313. squadrony RAF zúčastnili doprovodu 173 Lancasterů od Bomber Command. Jejich cílem opět byl německý Solingen.

V dopoledních hodinách 5. listopadu 1944 byl na východní straně dunkerqueského perimetru zahájen násilný průzkum nepřátelského území. Bylo krátce před desátou dopolední, když se na obloze objevila formace obávaných bitevních strojů Typhoon britské RAF, které se jako sršni vrhly na pozice nacistických jednotek. Bitevníky vzápětí podpořilo dělostřelectvo. Tankové formace z uskupení Tankového praporu 2 Československé samostatné obrněné brigády vyrazily vpřed, zastavila je ale rozsáhlá minová pole. Přestože se mnohým z nich podařilo minovými poli proniknout, nepřítel byl toho dne na obranu velmi dobře připraven a čs. obrněné brigádě způsobil značné ztráty. O intenzitě boje svědčí fakt, že jen z osmičlenného 2. družstva 1. čety záložní tankové roty padlo pět mužů a dva utrpěli těžké zranění. Také u zúčastněné pěchoty z řad Motopraporu úřadovala smrt. Autenticky o událostech z 5. listopadu u Dunkerque vypovídá deník 1. motoroty. „Když tanky byly z větší části vyřazeny v minovém poli z boje, pěchota se na několika místech pokusila o samostatný postup. Kamarádství slavilo své triumfy. Mnozí se vrátili několikrát do beznadějné bitvy, aby odnesli své zraněné druhy, přičemž se sami vydali největšímu nebezpečí. Když četař aspirant Vilém Bergler spolu s vojínem Horňákem nakonec pronikli mezi první baráky v Le Melhouck, desátník aspirant Hornung vida, že jsou v nebezpečí, uchopil kulomet a stříleje dávky vrhnul se dopředu, aby přivedl pomoc. Klesl zasažen střepinami do plic. Hornunga zachránili kamarádi, kteří v husté palbě šli dopředu, aby ho odnesli. Četař aspirant Vilém Bergler (nar. 1919, rodák ze západočeského Stříbra) a vojín Jan Horňák (nar. 1909, rodák z Brna) padli. Podobné scény se odehrávaly všude okolo.“ Nejdále v postupu do nitra nepřátelských pozic se dostalo právě družstvo V. Berglera. Byl to však draze vykoupený vpád. Skoro všichni členové tohoto družstva byli během útoku zabiti nebo zraněni.

Snaha opakovat úspěch v místě předešlého úderu a jeho předčasné prozrazení byla na straně Čechoslováků vykoupena 36 padlými a zhruba stovkou zraněných. Zničeno bylo také 12 tanků. Během bitvy bylo získáno přes 160 německých zajatců. Na druhý den byli mrtví „brigádníci“, většinou příslušníci 1. motoroty, záložní tankové roty a 2. a 3. roty Tankového praporu 2, pohřbeni v Adinkerke po boku svých spolubojovníků, kteří zemřeli o týden dříve. Ztráty ale měly i jednotky od FFI, které se akce zúčastnily. Spojenci tak během jediného dne přišli u Dunkerque o 160 mužů. Německý prapor Kpt. Korna, který v bitvě z větší části zanikl, byl prakticky ihned poté nahrazen jinou nepřátelskou jednotkou.