• Seriál
  • červen 1944
  • červenec 1944
  • srpen 1944
  • září 1944
  • říjen 1944
  • listopad 1944
  • prosinec 1944
  • leden 1945
  • únor 1945
  • březen 1945
  • duben 1945
  • květen 1945

From D-Day to V-Day

Listopad 1944

7. listopadu 1944 - Den D + 154

1. kanadská armáda převzala přímou kontrolu nad finální operací probíhající na ostrově Walcheren I. Sektor I. britského sboru byl nyní z většiny „vyčištěn“, pouze u Moerdijku Němci stále drželi malý prostor. Část 414. pěšího pluku z uskupení 104. pěší divize, která podporovala britské jednotky u Moerdijku, se vrátila k mateřské divizi.

Americká 7. obrněná divize ze svazku VIII. britského sboru byla odvelena zpět ke 12. skupině armád. Konečný útok na Meijel se zdržel čekáním na XII. britský sbor, který postupoval od jihozápadu.

Po silných nepřátelských útocích proti postavení 28. pěší divize se velitelství amerického V. sboru rozhodlo ustoupit z předmostí na řece Kall. „Dvacátá osmá pěší“ ztratila Kommerscheidt, ale držela pozice podél severní části lesa na dohled od vesnice. Na postavení 112. pěšího pluku od 28. pěší divize, který se nacházel v Kommerscheidu, zaútočilo ze Schmidtu nejméně patnáct německých tanků a asi dva prapory pěchoty. Američanům se podařilo během boje zničit pět útočících tanků, sami ale přišli o dva pancéře a tři stíhače tanků. Němci v průběhu dne prorazili americkou obranu. „GI“ tím byli donuceni ustoupit do pozic podél lesa u řeky Kall. V noci přešlo řeku v malých skupinách více než dva tisíce mužů, aby se vyhnuli možnému německému zajetí. Jednotky ženistů a tanky vyčistily východní část Vossenacku a prošly obrannou linií 2. praporu 109. pěšího pluku 28. pěší divize. 12. pěší pluk plukovníka Jamese S. Lucketta od 4. pěší divize vystřídal jednotky 109. pěšího pluku od „Dvacáté osmé pěší“ ležící na křídle sboru severně od Germeteru.

Generál Patton konečně vydal rozkaz k zahájení dlouho očekávané ofenzívy. Jednotky „Třetí americké“ vyrazí vpřed 8. listopadu, i když silný déšť prozatím dával jen malou naději na zajištění tolik potřebné letecké podpory.

II. francouzský sbor ze svazku 1. francouzské armády odrazil nepřátelský protiútok jihozápadně od Gerardmeru. Mezitím se I. francouzský sbor připravoval k útoku na Belfort.

V průběhu včerejšího dne se v Adinkerke uskutečnil hromadný pohřeb padlých příslušníků Československé samostatné obrněné brigády, kteří zemřeli 5. listopadu 1944 při útoku na nepřátelské pozice ve východním sektoru dunkerqueského perimetru. Mezi padlými byl sotva dvacetiletý Zdeněk Bednárek a dále Jan Bonn (nar. 1921), Otakar Caletka (nar. 1913), Ferdinand Cichý (nar. 1922), Ludvík Davidovič (nar. 1914), Josef Dubil (nar. 1920), Augustin Duda (nar. 1911), Ladislav Elbert (nar. 1916), Karel Fassel (nar. 1924), Ota Fried (nar. 1908), Imrich Glasel (nar. 1917) nebo Miroslav Hlaváček (nar. 1921). K nim bylo nutné přičíst další více než dvě desítky mužů, pro které byl 5. listopad 1944 posledním dnem v jejich životě. Mnoho z nich pocházelo ze Slezska a k obrněné brigádě se dostali poté, co byli jako příslušníci Wehrmachtu zajati spojeneckými jednotkami. Do německých ozbrojených sil byli přinuceni vstoupit na základě podepsání tzv. Volksliste III. Německé velení o jednotkách složených právě z těchto osob všeobecně tvrdilo, že: „… o jejich spolehlivosti se dalo s úspěchem pochybovat, a nebylo možno očekávat, že by tyto „východní“ prapory v případě nutnosti tvrdě bojovaly“. Mnoho z nich se skutečně při první příležitosti dalo zajmout. Národní uvědomění je posléze přivedlo do řad Československé samostatné obrněné brigády. Tady, na rozdíl od německého velení, o jejich spolehlivosti nikdo nepochyboval, jak to nakonec ukázal samotný průběh bojů.