• Seriál
  • červen 1944
  • červenec 1944
  • srpen 1944
  • září 1944
  • říjen 1944
  • listopad 1944
  • prosinec 1944
  • leden 1945
  • únor 1945
  • březen 1945
  • duben 1945
  • květen 1945

From D-Day to V-Day

Listopad 1944

9. listopadu 1944 - Den D + 156

I. britský sbor z uskupení 1. kanadské armády dokončoval čištění prostoru jižně od řeky Másy. Ve stejný den II. kanadský sbor převzal nijmegenský sektor XXX. britského sboru. Tím pod jeho velení alespoň na čas spadaly slavné 82. a 101. americké výsadkové divize, které se v září téhož roku zúčastnily legendami opředené operace Market – Garden. Do uskupení II. kanadského sboru ve stejný čas patřily též Gardová obrněná divize, 43. a 50. britská pěší divize a 8. britská samostatná obrněná brigáda. XII. britský sbor ze svazku 2. britské armády zaujal pozice na linii podél řeky Másy vpravo od VIII. britského sboru a převzal velení nad 53. a 51. britskou pěší divizí a 1. belgickou brigádou.

7. obrněná divize od 9. armády se vrátila od 2. britské armády a byla přidělena XIII. sboru. Během dne zahájila 3. americká armáda další z větších úderů proti německým pozicím. Útok amerického XX. sboru podpořily letouny 8. a 9. letecké armády. Cílem bylo obklíčit a redukovat nepřítele v oblasti Mety – Thionville. V 03.30 hod začaly útočné prapory 359. a 358. pěšího pluku 90. pěší divize přecházet řeku Moselu v Mallingu a Cattenomu ve snaze vytvořit předmostí. Rozvodněná řeka a nepřátelská palba zabránily okamžitému budování mostů. Tím se stalo, že podpůrné obrněné jednotky nemohly přejít.

359. pěší pluk plukovníka Raymonda E. Bella obsadil Malling, Hunting, Petite-Hettange, Métrich a Kerling. Na jihu mezitím vyčistil „bratrský“ 358. pěší pluk plukovníka Christiana H. Clarka Basse Ham a dobyl západní část pevnostního systému Fort Koenigsmacker. 357. pěší pluk plukovníka Juliana H. Georga od „Devadesáté pěší“ překročil téhož dne řeku o něco později a bez odporu obsadil město Koenigsmacker. 95. pěší divize rozšířila a posílila malé předmostí u Uckange a obešla Bertrange.

Část 377. pěšího pluku od téže divize obsadila lesy severně od Semécourtu. 5. pěší divize začala přecházet řeku Seille po pěších lávkách a v útočných člunech. 2. pěší pluk a dva prapory 10. pěšího pluku od „Páté pěší“ vybudovaly předmostí šest km hluboké a pět km široké. 2. pěší pluk plukovníka Worrella A. Roofeho operující napravo obsadil bez odporu Cheminot, zatímco 10. pěší pluk plukovníka Roberta P. Bella zlikvidoval obranu v Hautonnerie Farm.

80. pěší divize z uskupení XII. sboru obsadila za asistence letectva podstatnou část hřebenu Delme. 6. obrněná divize překročila řeku Seille v sektoru „Osmdesáté pěší“ a připravila se k postupu na Faulquemont. Čelní hlídky bojového uskupení B plukovníka Georga W. Reada postoupily na pozice západně od Alemontu. Mezitím obrněná pěchota pomáhala pěšákům od 80. pěší divize ve vyčištění oblasti Nomeny. Tanky bojového uskupení B brigádního generála Holmese E. Dagera z uskupení 4. obrněné divize projely linií 137. pěšího pluku od „Třicáté páté pěší“. Pěšáci potom následovali obrněné jednotky a společně postupovali ve dvou kolonách. Jedna obsadila Hannoncourt a druhá byla zastavena nepřítelem před Fonteny. 137. pěší pluk obsadil vesnici Delme ve spolupráci s jednotkami od 80. pěší divize, která útočila po hřebenu stejného jména. 320. pěší pluk ze svazku „Třicáté páté pěší“ se po vyčištění oblasti Fresnes soustředil u Bois d’Amélécourtu a postupoval přes les, kde však nepřítel stačil vybudovat silnou obranu. Mezitím „bratrský“ 134. pěší pluk čistil východní část lesa Forét de Chateau-Salins od nepřátelských jednotek. 104. pěší pluk ze svazku 26. pěší divize vytlačil nepřítele z vesnice Chateau-Salins, obsadil Morville-lés-Vic a pokračoval směrem na Hampont. 101. pěší pluk od téže divize se pokoušel obejít kótu č. 310 a obsadit Salival. Bojové uskupení A podplukovníka Creightona W. Abramse od „Čtvrté obrněné“ dostalo rozkaz zaútočit přes postavení 104. pěšího pluku.

100. pěší divize generálmajora Witherse A. Burrese ze svazku VI. sboru dokončila převzetí operačního prostoru 45. pěší divize. „Stá pěší“ dostala za úkol ochranu severního křídla sboru a vyčištění sektoru západně od řeky Meurthe. 45. pěší divize se přesunula do odpočinkové oblasti a spadala nyní pod přímé velení 7. armády. 103. pěší divize generálmajora Charlese C. Haffnera právě dorazila na frontu a začala přebírat prostor 3. pěší divize.

V operačním prostoru Československé samostatné obrněné brigády u Dunkerque byl relativní klid, přesto muži generála Lišky stále umírali. V kanadské polní nemocnici ve francouzském St. Omer zemřel vojín Václav Pejsar. Podlehl zranění, které utrpěl osudného 5. listopadu při útoku obrněné brigády na nepřátelské pozice ležící v linii východního sektoru dunkerqueské fronty. Nedlouho po odvolání útoku došlo k nešťastné události, kterou dodnes připomíná autentický záznam uchovaný na stránkách deníku brigádní štábní roty. „Nejdříve ustupuje pěchota za krycí palby tankové čety podporučíka Šnajdra, která má též za úkol chránit vyprošťování nepojízdných tanků (pozn. poškozených většinou minami). Tanky jsou vyprošťovány jedním tankem Cromwell a jedním speciálním tankem. Přitom však dochází k tragickému neštěstí. Tank nadporučíka Kavaleho byl zasažen střelou z nepřátelského kanonu. Nastává velká exploze. Současně vybuchuje nádrž benzinu, oleje a zbývající střelivo. Uvnitř tanku byli tito vojáci: velitel nadporučík Kavale, řidič četař Hlaváček, ženista vojín Šebesta a ve věži stál vojín Pejsar. Věž byla explozí urvána a odhozena. S ní asi dvacet metrů odletělo tělo vojína Pejsara, jenž přes smrtelné popáleniny se válí po zemi ve velkých bolestech a snaží se uhasit oheň na svém těle. Výbuchem byl též těžce popálen řidič vyprošťovacího tanku od tankového praporu 2 četař Havlíček. Podporučík Kysela a vrchní mechanik rotný Vlk, kteří jako zázrakem ušli hrozné smrti, se okamžitě bez ohledu na vlastní nebezpečí vrhli k nešťastnému Pejsarovi a Havlíčkovi. Uhasili oheň na jejich tělech hlínou a blátem a naložili oba na pojízdný pomocný tank. Pro osádku tanku nadporučíka Kavaleho se nedá vůbec nic dělat. Při výbuchu byli okamžitě usmrceni a v několika vteřinách spáleni beze stop. Z jejich tanku zůstalo jen několik rozpadlých spálených pancířů“. V. Pejsarovi, rodákovi z chodské vsi Tlumačov na západě Čech bylo tehdy pouhých 21 let. Byl pochován na hřbitově příslušníků Commonwealthu v St. Omer.

„Třistadvanáctka“ během dne doprovodila v rámci operace Ramrod celkem 256 Lancasterů od Bomber Command, mířících se svým smrtonosným nákladem nad olejové rafinérie v německém Wanne – Eickel.