• Seriál
  • červen 1944
  • červenec 1944
  • srpen 1944
  • září 1944
  • říjen 1944
  • listopad 1944
  • prosinec 1944
  • leden 1945
  • únor 1945
  • březen 1945
  • duben 1945
  • květen 1945

From D-Day to V-Day

Prosinec 1944

11. prosince 1944 - Den D + 188

V úseku VII. sboru americké 1. armády pokračoval nepřítel v úspěšné obraně městeček Pier a Schophoven, oddílům 415. pěšího pluku od 104. pěší divize se ale podařilo v průběhu dne alespoň dobýt Merken ležící severně od Dürenu. Prapor 60. pěšího pluku od 9. pěší divize, posílený tankovým oddílem bojového uskupení R 3. obrněné divize, mezitím obsadil Geich, nedokázal však získat Hoven. 39. pěší pluk od „Deváté pěší“ obsadil Merode a Schlicht. Do operační zóny amerického V. sboru byla přesunuta 2. pěší divize a sbor nad ní převzal velení. Jednotka byla v boji již od 7. června 1944 a patřila k nejzkušenějším. Její velitel, genmjr. W. M. Robertson, věděl, že se na své muže může spolehnout. Divize „Indianhead“ prodělala do té doby řadu významných bitev, jako byla např. válka o St Lô či „operace“ Brest. O pár dnů později budou „Indiáni“ čelit nepříteli u Monschau a na Elsbornském hřebenu. Nakonec převezmou iniciativu a na samém počátku následujícího roku vyrazí do útoku. Válka pro ně skončí na Plzeňsku a Rokycansku v oblasti českého západu. Jednotky 106. pěší divize z uskupení VIII. sboru a připojené 14. jízdní mechanizované skupiny obsadily úsek v prostoru Schnee Eifelu, který předtím držela 2. pěší divize.

357. pěší pluk 90. pěší divize XX. sboru americké 3. armády dostal rozkaz částečně ustoupit na severním křídle předmostí v Dillingenu, aby byla zkrácena fronta a zabezpečena zásobovací linie. Úderné prapory 359. a 358. pěšího pluku od „Devadesáté pěší“ se marně snažily najít průchody mezi pevnůstkami opevněného pásu Západního valu. Rozhodný nepřátelský protiútok donutil nakonec jednotky 359. pěšího pluku ustoupit a opustit tři pevnůstky, které předtím dobyly. V průběhu dne 90. průzkumná rota převzala ochranu západního břehu řeky Sáry. Díky tomu mohly být krycí jednotky, předtím rozmístěné v tomto prostoru, použity pro posílení předmostí. Na Dillingen vypálil 81. chemický minometný prapor asi 2 500 fosforových granátů, které postupně proměnily celé město v moře plamenů. Mezitím 95. pěší divize rozšiřovala, za cenu vlastních vysokých ztrát, předmostí v Saarlauternu. Její 377. pěší pluk pokračoval v postupu do centra Fraulauternu, zatímco jednotky „bratrského“ 378. pěšího pluku vyčistily od nepřátel asi pět domovních bloků v Ensdorfu. Naproti tomu byl postup 379. pěšího pluku od „Devadesáté páté pěší“ v Saarlautern-Rodenu zanedbatelný. Prapory 137. pěšího pluku 35. pěší divize XII. sboru téměř dokončily vyčištění Saaregueminesu vyjma několika ostřelovačů a domovních bloků ve Frauenbergu. Hlavní část divize pokračovala v postupu směrem k řece Blies, aby se mohla připravit a na druhý den zaútočit ve snaze vodní tok překonat. Přední oddíly 328. pěšího pluku 26. pěší divize postoupily během dne k německé státní hranici.

Jedna část 44. pěší divize XV. sboru 7. armády obsadila Petit Réderching, zatímco druhá postoupila k Siersthalu. Mezitím jednotky 79. pěší divize konečně dobyly Haguenau.

Na 11. prosince 1944 byla pro všechny tři československé stíhací squadrony naplánována mise Ramrod 1402, v průběhu níž měli Čechoslováci doprovodit 150 Lancasterů od 3. Group nad nádraží a benzínové rafinérie v německém Osterfeldu. Po čase byli stíhači z akce staženi zpět, Bomber Command útok přesto uskutečnila, přičemž 98 Lancasterů odbombardovalo nad železničními uzly a 52 strojů nad benzolovým závodem. Bombardování skrz mraky za pomoci značkovacích Pathfinderů bylo vyhodnoceno velením Bomber Command jako přesné.