From D-Day to V-Day
Prosinec 1944
16. prosince 1944 - Den D + 193
Čas pro operaci „Wacht am Rhein“
V průběhu dne XXX. britský sbor 2. britské armády pokračoval v soustřeďování svých sil v oblasti Nijmegenu, kde se připravoval k postupu směrem na Krefeld. Úder byl naplánovaný na 12. ledna 1945.
V oblasti 12. skupiny armád zahájili Němci brzy ráno silnou protiofenzívu v belgickém pohoří Ardeny. Již v prvních hodinách útoku pronikli přes obranné pozice překvapených amerických jednotek 1. armády. Tankové oddíly 6. pancéřové armády SS na severním křídle a 5. pancéřové armády operující jižněji zaútočily již v prvních hodinách 16. prosince 1944 proti pozicím nic netušících amerických jednotek v prostoru Arden. Nepřátelské výsadky, které pronikly do týlu Američanů, aby zde obsadily klíčové křižovatky, mosty a přerušily komunikaci mezi jednotlivými americkými jednotkami, způsobily ohromný zmatek.
Cílem německé ofenzívy nazvané „Wacht am Rhein – Stráž na Rýně“ bylo získat zpět strategický přístav Antverpy a oddělit od sebe síly 21. skupiny armád maršála Montgomeryho a 12. skupiny generála Bradleyho. Předpokládali, že by tím narušili spojeneckou koalici, čímž by mohli začít vyjednávat o separátním míru. Pokud by se to podařilo a boje na západě utichly, Hitler by mohl vrhnout veškeré své síly na východ, odkud se nezadržitelně blížila vojska Rudé armády. Pro tuto operaci byly vrchním velením a samotným Hitlerem vybrány dvě pancéřové a jedna polní armáda. Severní úsek fronty byl svěřen 6. pancéřové armádě SS, které velel Oberstgruppenführer Sepp Dietrich. Ve střední části německého operačního prostoru se na Američany valila 5. pancéřová armáda generála Hasso von Manteuffela a jižní křídlo útoku kryla 7. polní armáda generála Branderbergera.
Následující týdny byly plné tvrdých bojů, bolesti, umírání i nezměrného hrdinství. Bitva o výběžek (Battle of the Bulge), jak je v literatuře Hitlerově ofenzívě v Ardenách v prosinci 1944 přezdíváno, vešla do dějin vojenství. Stala se předlohou pro stovky knih a řadu velkofilmů. Místa bojů i průběh bitvy dodnes připomíná velké množství památníků, muzeí a také vojenských hřbitovů věnovaných obětem z obou znepřátelených stran. Bastogne, La Gleize, Stavelot, Malmédy, Baugnez – co místo, to legenda, symbol hrdinství i zmaru lidského života. Operace Wacht am Rhein byla zoufalým pokusem Hitlera obrátit vývoj bojů na západě ve svůj prospěch. Na krátký čas se Wehrmacht i jednotky SS dostaly do ofenzívy, vybojovaly územní zisk a přebraly americko-britským vojskům iniciativu. S velkým úsilím i taktizováním se Němce podařilo zastavit a nakonec i zatlačit zpět. Bitva v Ardenách odčerpala poslední zálohy držené Hitlerem na západě a co víc, přinesla smrt desítkám tisíc vojáků SS a Wehrmachtu. Také Američané po skončení bojů v Ardenách začali počítat své ztráty, které byly skutečně hrozivé. Osudného prosince předposledního roku války přišla vojska generála Eisenhowera o neuvěřitelných 76 890 mladých mužů, kteří byli zabiti, zraněni nebo zajati.
V „Bitvě o výběžek“ se vyznamenala řada amerických jednotek. Do dějin vešla obrana Bastogne hrstkou výsadkářů i rozhodný úder tanků od „Čtvrté obrněné“. Pozornost dodnes budí také zcela nehorázný zločin spáchaný esesmany na amerických zajatcích na křižovatce u Baugnez nebo úloha Skorzenyho „trojského koně“, improvizované Panzer Brigade 150, šířící chaos za americkými liniemi. Ardeny jsou prostě místem, kde se, stejně jako ve francouzské Normandii, psaly dějiny osudových bojů za osvobození evropských národů od nacismu.
Také v operačním prostoru XIII. sboru 9. armády nepřítel tvrdě zaútočil na americké linie v blízkosti Leiffarthu. Rychle pronikl pozicemi 84. pěší divize, byl ale odražen a linie byla brzy obnovena.
V průběhu dne zatlačoval nepřítel jednotky 9. a 83. pěší divize z uskupení VII. sboru americké 1. armády směrem k Mariaweileru a Guerzenichu. Tankové oddíly 5. obrněné divize postoupily k řece Roer v oblasti Bilsteinu. K americkému V. sboru byla přiřazena 1. pěší divize. Německá protiofenzíva udeřila na jeho jižní křídlo a proti jednotkám VIII. sboru. V prostoru Hofenu, jižně od Monchau, byla nepřítelem vržena zpět americká 99. pěší divize. Němci zde postoupili až téměř k Buelingenu. 2. pěší divize obsadila v Monchauském lese křižovatku silnic vedoucích do Hofenu a Rocherathu. Mezitím 78. pěší divize, ke které byl připojen 2. prapor Rangers, odrazila protiútok u Rollesbroichu, nepodařilo se jí ale dobýt Kesternich.
106. pěší divize od VIII. sboru byla posílena 14. jízdní mechanizovanou skupinou. Jednotky 28. pěší, 9. obrněné a severní křídlo 4. pěší divize byly během dne donuceny ustupovat pod tlakem silných nepřátelských útoků. Němci postoupili několik mil na západ, přeťali hlavní silnici mezi řekami Our a Clerf, obklíčili Echternach a nebezpečně ohrožovali St Vith. Bojové uskupení B od „Deváté obrněné“ bylo operačně přiřazeno ke 106. pěší divizi jako podpora při obraně St Vith.
XX. sbor americké 3. armády přesunul 10. obrněnou divizi k VIII. sboru. Mezitím velitel 90. pěší divize stáhl za řeku vyčerpaný 1. prapor 357. pěšího pluku k odpočinku. Pěší prapory „Devadesáté pěší“ byly předchozími boji tak oslabeny, že v následujících bitvách musely být posíleny o vojáky z protitankových, minometných a dělostřeleckých oddílů. 95. pěší divize pokračovala v bojích o rozšíření předmostí u Saarlauternu. V noci ze 16. na 17. prosince 1944 začala její prostor přebírat 5. pěší divize. 6. jízdní mechanizovaná skupina byla připojena ke III. sboru, který držel sektor mezi XX. a XII. sborem. Taktická skupina „Fickett“ jistila severní křídlo, zatímco 6. obrněná divize převzala jižní prostor, předtím držený jednotkami XII. sboru. 26. pěší divize prozatím zůstala v „doplňovací“ oblasti u Mét jako záloha. Jednotky 35. a 87. pěší divize pokračovaly ve vyčišťovacích akcích na vnějších úsecích Západního valu. Po znepokojivých zprávách z oblasti Arden zrušil generál Patton plány sboru k útoku na Západní val. Patton v následujících dnech dokázal skoro nemožné. Své jednotky zastavil, otočil a vyslal do oblasti Arden pomoci těžce zkoušeným Američanům.
VI. sbor 7. armády nasadil všechny jednotky svých divizí k útoku na německé hranice. 45. pěší divize obsadila Bobenthal a Northweiler. Mezitím 103. pěší divize obešla Wissembourg, který dobylo bojové uskupení A od „Čtrnácté obrněné“. Postupující jednotky 79. pěší divize a bojového uskupení B se dostaly do těžké nepřátelské palby vedené z lesního masivu Bien Wald.
V průběhu 16. prosince 1944 se nad bývalým Československem opět objevily bombardéry americké 15. letecké armády. Jejich cílem se stala plzeňská Škodovka a Ústí nad Labem – v letech 2. světové války součást Říše – a také rafinérie v Záluží u Mostu. Pumami byl poničen také Chomutov. Plzeňská zbrojovka nebyla opět zasažena, poškozeno zde však bylo několik set budov a zahynuly dvě desítky osob. Zhruba stejný počet osob zahynul při náletu v Ústí nad Labem. Daleko větší počet obětí však byl po útoku bombardérů od 5. a 49. bombardovací letky v prostoru Záluží u Mostu. Ztráty po skončení akce bohužel hlásila i americká strana. U obce Perštejn na Chomutovsku se zřítila stíhačka P-51B od 31. Fighter Group. Pilot 2/Lt George F. Wilson Jr zahynul. Nedlouho poté u Polné na Jihlavsku havaroval čtyřmotorový Liberator od 456. Bomb Group. Celá devítičlenná posádka 1/Lt Trumana L. McMinna se zachránila na padácích a padla do zajetí.
zpět na prosinec 1944