From D-Day to V-Day
Prosinec 1944
17. prosince 1944 - Den D + 194
Malmédský masakr u Baugnez
Ze zálohy SHAEF, vrchního velitelství spojeneckých sil, byly k podpoře vojsk čelících rozhodnému německému útoku vyslány do oblasti Arden okamžitě dvě divize. XVIII. sbor pro tuto akci uvolnil 82. a 101. vzdušnou výsadkovou divizi. Muži generálmajorů M. D. Taylora a J. M. Gavina byli určeni k ochraně životně důležitých center. „Křičícím orlům“ připadl nelehký úkol ochránit belgické městečko Bastogne, které se v prvních dnech německého útoku dostalo do těsného sevření nepřátelských jednotek, příslušníci „Osmdesáté druhé vzdušné výsadkové“ zaujali po příjezdu na frontu pozice v prostoru Vielsalm – St Vith. Čekal na ně mráz, únava i nerovný boj proti nepříteli vybavenému těžkými zbraněmi. Přesto vytrvali. Bitva o Bastogne vešla do dějin jako symbol vzdoru a hrdinství prostého amerického vojáka bojujícího proti nacismu.
9. armáda předala 7. obrněnou divizi pod velení VIII. sboru. Operační prostor 30. pěší divize, která byla až dosud v podřízenosti XIX. sboru, převzala 29. pěší divize amerického V. sboru.
VII. sbor americké 1. armády zabezpečoval svůj prostor proti možnému nepřátelskému vzdušnému výsadku a zároveň pokračoval v tlaku na pravém křídle směrem k řece Roer. Mezitím 83. pěší divize čistila Roelsdorf a Lendershof. 9. pěší divizi v průběhu dne postoupila v prostoru západně od Duerenu jen nepatrně. Její 47. pěší pluk byl přesunut pod velení amerického V. sboru. Jednotky tohoto sboru plně obsadily stávající pozice severně od německého průlomu, který nabýval na intenzitě, a snažily se zadržovat nepřítele postupujícího směrem na Malmédy. Jednotky 1. a 30. pěší divize se v průběhu dne dostaly do pozic, ze kterých by mohly zahájit protiútok. 26. pěší pluk od „První pěší“ byl přidělen k 99. pěší divizi. 47. pěší pluk se mezitím soustřeďoval v oblasti Eupenu.
Dezorganizovaná 14. jízdní mechanizovaná skupina pohybující se na severním křídle VIII. sboru pokračovala i nadále v ústupu. Němci obklíčili na Schnee Eifelu 422. a 423. pěší pluk 106. pěší divize a přes Heuem postupovali směrem na St Vith. Právě „Sto šestá pěší“ utrpěla během bitvy v Ardenách ztráty, které patřily k největším. „Golden Lions“, jak bylo divizi přezdíváno, se ve Francii objevila teprve před 11 dny a v podstatě krátce po příjezdu na frontu byla doslova zmasakrována. Oba vzpomenuté pluky nakonec v oblasti Vielsalmu kapitulovaly. Němcům se zde vzdalo skoro 6 700 „Zlatých lvů“. V boji proti zničující německé přesile naopak pokračoval od „Sto šesté pěší“ její 424. pěší pluk. V březnu 1945 byla decimovaná divize doplněna 3. a 159. pěším plukem. Ještě v prosinci 1944 se velení divize po genmjr. A. W. Jonesovi ujal brigádní generál Herbert T. Perrin, který byl v únoru následujícího roku vystřídán ve funkci genmjr. D. A. Strohem.
Část 7. a 9. obrněné byla převelena k obraně St Vith. Severně od St Vith se na křižovatce v sousedství malé belgické vsi Baugnez odehrálo drama, které do historie vešlo jako „Malmédský masakr“. Tragédie, jejímiž aktéry se stali příslušníci jednotek SS a američtí dělostřelci, měla svoji dohru v roce 1946 až u mezinárodního vojenského soudu, který se konal v Dachau.
Nedaleko belgického města Malmédy se osudného 17. prosince 1944 střetli muži od 285th Field Artillery Observation Battalion pod vedením kpt. Millse s německou jednotkou od Kampfgruppe Peiper. Němcům se podařilo během bitvy zapálit několik amerických vozů. Když však Cpt. Mills poznal, že boj proti nepřátelské přesile je marný, rozhodl se vzdát. Nedlouho poté však došlo k dodnes neobjasněnému incidentu, po kterém Esesmani zahájili na již odzbrojené Američany palbu. Následky byly hrozivé. Na místě zůstalo nehybně ležet 84 mladých amerických vojáků. Pouze několika málo mužům Cpt. Millse se podařilo masakr přežít.
Tragický osud příslušníků 285. praporu polního dělostřelectva dodnes připomíná památník, který vyrostl nedaleko od místa, kde byli Američané zavražděni. V těsném sousedství louky, kde příslušníci Kampfgruppe Peiper začali střílet na bezbranné Američany, vyrostlo v r. 2007 působivě řešené muzeum nazvané Baugnez 44 Historical Center. Prakticky celé je věnované událostem ze 17. prosince 1944. Návštěvník se zde seznámí nejen s dějinami „Bitvy o výběžek“, ale především s tragickým osudem mužů Cpt. Millse a následným vyšetřováním celého případu. V muzeu je instalováno několik působivě řešených dioramat, které doplňuje řada figur zhotovených v životní velikosti. Nezbytným doplňkem expozice je kinosál. Baugnez 44 Historical Center patří k nejmodernějším muzeím v oblasti Arden, která se věnují poslední velké operaci německé branné moci na západě za druhé světové války.
V pásmu 28. pěší divize se Němci dostali téměř až k Wiltzu. VIII. sbor uvolnil ze zálohy bojové uskupení R 9. obrněné divize, aby zablokovalo silnici vedoucí z Bastogne do Troisvierges. V průběhu dne zastavila 4. pěší divize nepřítele v prostoru jižně od Osweileru a Dickweileru, ale na několika místech se dostaly její jednotky do obklíčení. Do blízkosti Lucemburku byla přesunuta 10. obrněná divize.
5. pěší divize XX. sboru americké 3. armády pokračovala v přebírání prostoru 95. pěší divize na předmostí v Saarlauternu. Ve 04.00 přešel 11. pěší pluk od „Páté pěší“ přes postavení 379. pěšího pluku „Devadesáté páté pěší“ v Saarlautern-Rodenu. Podobná situace se odehrála ve Fraulauternu, kde 2. pěší pluk dokončil převzetí zóny 377. pěšího pluku. V oblasti Ensdorfu dokončili ženisté most přes řeku Sáru.
Postup jednotek XV. sboru 7. armády byl stále zadržován palbou z pevností Fort Simershof a Fort Schiesseck, stejně jako zastavila postup VI. sboru vnější obrana Západního valu.
II. sbor 1. francouzské armády dobyl v průběhu 17. prosince 1944 Keintzheim.
Na českém nebi se opět rozhořel další z nelítostných soubojů mezi německou Luftwaffe a americkými vzdušnými silami. Výsledkem bylo 25 zničených Liberatorů, Fortressů, Lightningů a Mustangů. Deset strojů ze stavu 15. US Army Air Force se zřítilo na Moravě. Osudného dne Američané vyslali nad hornoslezské rafinérie neuvěřitelných 527 bombardérů a 300 stíhaček. V prostoru Moravy byl bombardovací svaz napaden německými letouny. Strhl se nelítostný souboj, který znamenal ztrátu několika amerických bombardérů. U obce Troubky na Přerovsku se zřítil Liberator od 461. Bomb Group. Z deseti mužů 2/Lt Thomase K. Westa jich šest zahynulo. Další čtyřmotorák B-24 šel k zemi u Palačova. Z jedenáctičlenné posádky 2/Lt Philipa J. Grossmana se zachránilo sedm mužů. Jiný americký bombardér se zřítil přímo na hřbitov v Olomouci – Neředíně. Z posádky 2/Lt Geralda R. Smitha tady zahynulo pět mužů. U vsi Kokory se zřítil stroj 2/Lt Fredericka B. Capalba. Osm letců se zachránilo, další tři však zůstali v troskách bombardéru. Stejný osud čekal Liberator 2/Lt Maxe M. Haileyho, který dopadl u Kozlova na Olomoucku. Šest členů posádky včetně velitele zůstalo v troskách a pouze čtyřem dalším se podařilo ze spárů smrti uniknout. Nedaleko Líbiny na Šumpersku havaroval stroj 1/Lt Rogera A. Martina. Celá jedenáctičlenná posádka zahynula. Ve stejné oblasti, u Václavova, se zřítil Liberator 1/Lt Charlese A. Himmlera. Osm členů jeho posádky zemřelo a jen pouhým třem se podařilo katastrofu přežít. Poblíž Rokytnice na Přerovsku šel k zemi letoun 1/Lt Jamese T. Creekmora. Dva z jeho mužů zahynuli, dalších osm přežilo. Kromě čtyřmotorových Liberatorů Američané ztratili v boji nad Moravou dvě „Pé-třicet osmičky“ od 14. Fighter Group. Oba piloti se zachránili.
Ztrátám se nevyhnuli ani němečtí stíhači. Elitní stíhací eskadra JG 300 „Wilde Sau“ jich po útoku amerického stíhacího doprovodu, v důsledku palby palubních střelců a pro různé technické závady odepsala ze svého stavu celkem 43, z toho 24 se jich údajně zřítilo na území protektorátu. Skutečný počet však byl mnohem vyšší. Pro americké vzdušné síly to byl jeden z nejčernějších dnů v letecké válce nad někdejším Československem v letech 2. světové války.
zpět na prosinec 1944