• Seriál
  • červen 1944
  • červenec 1944
  • srpen 1944
  • září 1944
  • říjen 1944
  • listopad 1944
  • prosinec 1944
  • leden 1945
  • únor 1945
  • březen 1945
  • duben 1945
  • květen 1945

From D-Day to V-Day

Prosinec 1944

18. prosince 1944 - Den D + 195

VIII. britský sbor 2. britské armády postoupil jižním směrem na linii Meeuewen – Maeseyck.

84. pěší divize ze svazku 9. armády zaútočila na Wurm a Muellensdorf a po krátkém boji obě města dobyla.

Oddíly 83. a 9. pěší divize VII. sboru americké 1. armády dokončily vyčištění svého přiděleného prostoru. Sbor poté prodloužil svou linii na jih, aby převzal část zóny amerického V. sboru. Nová hranice mezi sbory nyní procházela od oblasti Eupenu k řece Roer u Dedenbornu. Se změnou hranice přešly pod velení VII. sboru 8. a 78. pěší divize a k nim připojené jednotky stojící v současných pozicích. Sbor naopak předal V. sboru bojové uskupení B od 3. obrněné divize a také 9. pěší divizi, avšak bez 47. a 60. pěšího pluku. 104. pěší divize převzala ke svému úseku odpovědnost za operační prostor „Deváté pěší“, která jí propůjčila k posílení obrany svěřeného sektoru 60. pěší pluk. K 78. pěší divizi byl v průběhu dne přiřazen 2. prapor Rangers a 102. jízdní mechanizovaná skupina. Tyto jednotky měly za úkol držet silniční křižovatky severně od Konzenu a Paustenbachského pahorku. Na přední zkrácené frontě dostal americký V. sbor rozkaz zpevnit linii Monchau – Butgenbach – Malmédy – Stavelot. Sbor se držel pevně v Butgenbachu a na Elsenborském hřebenu, nepřítel ale pokračoval v postupu na západ skrz mezeru jižně od Butgenbachu. 26. pěší pluk se mezitím vrátil k „První pěší“, která pročesávala lesy blízko Eupenu a budovala obranný perimetr u Waimesu. Jednotky 99. pěší divize byly pro následující boje podřízeny generálmajoru Walteru M. Robertsonovi, veliteli 2. pěší divize. Němci obsadili v průběhu dne Honsfeld a Buellingen a tlačili se na Stavelot, zatímco 30. pěší divize získala zpět podstatnou část území severozápadně od řeky Ambléve a organizovala obranné pozice v úseku Malmédy – Stavelot.

Ve směru na Schonberg se marně pokoušely probít z německého obklíčení jednotky 422. a 423. pěšího pluku od 106. pěší divize amerického VIII. sboru. 7. obrněná divize sváděla v průběhu dne těžké boje u St Vith ve snaze zastavit postupující nepřátelské pancéřové skupiny. Němci obsadili Recht a přeťali hlavní silnici St Vith – Vielsalm. Bojovému uskupení A od „Sedmé obrněné“ se podařilo znovu dobýt Poteau. Na silnici mezi Poteau a nedalekou obcí Recht došlo v průběhu dne k napadení jedné z postupujících amerických kolon patřících k 14th Cavalry Group ze svazku bojového uskupení A (CCA) od „Sedmé obrněné“. Po útoku mužů od 1. SS Panzer Division zůstalo stát na silnici několik hořících šestikolových Greyhoundů, half-tracků a jeepů z uskupení např. 18th Cavalry Squadron americké 1. armády. Připomínkou této jedné z mnoha bitev, ke kterým docházelo v osudných prosincových dnech v belgickém pohoří Ardeny, je „Poteau 44 Museum“ zřízené nedaleko od místa, kde se přepadení americké kolony odehrálo.

14. jízdní mechanizovaná skupina, která ustoupila k Petit Thier, byla převelena od „Sto šesté pěší“ k 7. obrněné divizi. Jednotky 28. pěší divize nebyly ve svém sektoru schopny zastavit nepřítele, a celá divize se proto dala na neorganizovaný ústup. Německé přední tankové oddíly prorazily uzávěry bojového uskupení R 9. obrněné divize na hlavní silnici Bastogne – St Vith a přiblížily se téměř k Houffalize a Bastogne. Jednotky 4. pěší a 10. obrněné divize, které se nacházely jižně od německého průlomu, byly přiřazeny pod velení americké 3. armády. Bojové uskupení B od „Desáté obrněné“ zůstalo pod velením VII. sboru, aby podpořilo obránce důležité křižovatky cest ležící v Bastogne. Bojové uskupení A od stejné divize přešlo přes postavení „Čtvrté pěší“ a zaútočilo na nepřítele v oblasti Berdorfu a Echternachu. Jednotky 4. pěší divize sváděly boje s německými skupinami, které pronikly za Osweiler a Dickweiler, a odrazily nepřátelský útok vedený z Dickweileru.

90. pěší divize XX. sboru americké 3. armády opatrně zaútočila se dvěma prapory proti překvapivě lehkému odporu nepřítele a vyčistila většinu Dillingenu. 5. pěší divize převzala celý prostor předmostí u Saarlauternu a okamžitě zaútočila ve snaze jej rozšířit. Mezitím 95. pěší divize, nyní bez 378. pěšího pluku, který stále operoval v oblasti kolem Ensdorgu, byla v průběhu dne stažena z bojové linie. 2. prapor 320. pěšího pluku 35. pěší divize XII. sboru dobyl po tvrdém boji Nieder Gailbach. 87. pěší divize dostala rozkaz přerušit veškeré útočné akce a zůstat na dobytých pozicích. Generál Patton byl povolán do Lucemburku na velitelství 12. skupiny armád, kde byl informován generálem Bradleym o vážné situaci, ve které se americká 1. armáda nacházela. Proto prozatím odvolal hlavní ofenzívu XII. sboru, která měla za cíl prorazit Západní val. 35. pěší divize dostala rozkaz zastavit útočné operace a upevnit stávající pozice. „Devadesátá pátá pěší“ byla po půlnoci povolána zpět na pozice, protože 5. pěší divize měla být přesunuta na sever. Od 1. do 18. prosince dobyla 95. pěší divize 146 pevnůstek a 1 242 opevněných domů. V průběhu bojů od 1. září až do 18. prosince přišla Pattonova americká 3. armáda o 105 lehkých a 298 středních tanků, 34 děl a 10 080 ostatních vozidel. Bylo to relativně vysoké číslo, které jen dokládá intenzitu bojů v sektoru „Třetí americké“.

V úseku VI. sboru 7. armády zaútočila část 45. pěší divize přes Lauter na Budenthal, ale po vniknutí do vesnice se dostala do nepřátelského obklíčení.

Jednotky II. francouzského sboru 1. francouzské armády dobyly Ammerschwir.

Na západní straně dunkerqueského perimetru zahájili němečtí dělostřelci palbu na jednu z mnoha opuštěných farem ležících v zemi nikoho. Čechoslováci, kteří zde byli na hlídce, se stáhli právě včas, neboť nepřítel na farmu po ukončení dělostřeleckého přepadu zaútočil. „Hnízdo“ však našel prázdné. Jeho přítomnosti naopak využilo dělostřelectvo ze struktur Československé samostatné obrněné brigády a na farmu zahájilo přepadovou palbu.

Den po tragickém 17. prosinci se na českém nebi opět objevily americké bombardéry útočící na Blechhammer, Odertal či Moravskou Ostravu. Stíhači Luftwaffe si nárokovali sestřel jedné „létající pevnosti“ od 99. Bomb Group poblíž Olomouce. Sedm členů posádky 2/Lt Sherwooda P. Rustera zahynulo a pouhým třem se podařilo přežít.