From D-Day to V-Day
Prosinec 1944
20. prosince 1944 - Den D + 197
Polní maršál Montgomery, velitel 21. skupiny armád, převzal velení nad americkými silami Deváté a První armády na severním křídle německého průlomu.
84. pěší divize XIII. sboru 9. armády byla připojena k americké 1. armádě a začala se přesunovat směrem k Marche. V průběhu dne 102. pěší divize převzala přední frontu sboru. 29. pěší divize zaujala obranné pozice na přední linii XIX. sboru. Jako záloha armády byla držena 2. obrněná divize.
5. obrněná divize VII. sboru americké 1. armády pokračovala v útoku směrem k řece Roer. Zablokovala hlavní silnici Winden – Untermaubach a postupovala k vesnicím Schneidhausen a Untermaubach, které nepřítel houževnatě bránil. Jednotky 2. a 99. pěší divize amerického V. sboru dokončily v průběhu dne ústup na nové obranné postavení ležící před Elsenbornským hřebenem a zároveň budovaly druhou obrannou linii. Němcům se podařilo nepatrně proniknout linií 99. pěší divize v prostoru západně od Wirtzfeldu, nakonec ale byli odraženi a zničeni. 1. pěší divize čistila přidělený úsek jižně od Eupenu a také pokračovala v útocích v oblasti Butgenbach – Faymonville. 9. pěší divize obsadila nový operační prostor ležící na severním křídle sboru. Pod velení XVIII. sboru byla přeřazena 30. pěší divize, která byla dislokována v sektoru Malmédy – Stavelot.
Ve snaze podpořit útok jednotek 30. pěší divize z uskupení XVIII. sboru proti La Gleize a Stoumontu, které nepřítel neústupně bránil, bylo k „Třicáté pěší“ připojeno bojové uskupení B 3. obrněné divize. Další část 30. pěší divize mezitím bránila Malmédy. Památku bojů o La Gleize a Stoumont dnes připomíná působivě řešené „December 1944 Historical Museum“ situované v centru La Gleize. V nevelké budově je umístěno 15 dioramat, 85 figurín v životní velikosti a stovky dalších militarií a dokumentů připomínajících bitvu v Ardenách v prosinci 1944. Nepřehlédnutelným exponátem muzea je 69 tun vážící německý tank King Tiger od Kampfgruppe Peiper stojící před budovou.
3. obrněná divize, nyní bez bojového uskupení A a B, situovaná v prostoru Hottonu, zaútočila východním směrem ve snaze zabezpečit hlavní silnici Manhay – Houffalize. 82. vzdušná výsadková divize se pokoušela navázat kontakt s dalšími americkými jednotkami v oblasti Vielsalm – St Vith a začala postupovat na Vielsalm a Hebronval. Jednotky 7. obrněné divize, 106. pěší divize, bojového uskupení B 9. obrněné divize a 112. pěšího pluku od 28. pěší divize, které bránily St Vith, byly převedeny od VIII. sboru pod velení XVIII. sboru. Nepřátelský tlak na St Vith v průběhu dne zesiloval.
Oddíly 10. obrněné divize, 101. vzdušné výsadkové divize a 705. praporu stíhačů tanků sváděly tvrdé boje o přístupové cesty kolem Bastogne. Dodnes tyto bitvy připomíná několik věží odmontovaných z tanků Sherman, umístěných na přístupových cestách po obvodu města. Výsadkáři od „Sto první vzdušné výsadkové“, s podporou částí bojového uskupení R 9. obrněné divize a bojového uskupení B „Desáté obrněné“, rozšířili obranný perimetr kolem Bastogne na západ a jihozápad. Američanům se podařilo po tankové bitvě obsadit Marvie ležící jihovýchodně od Bastogne.
Asi 40 kilometrů jihovýchodně od Bastogne vybudoval 109. pěší pluk ze svazku 28. pěší divize obranu na linii Ettelbruck – Oberfeulen – Merzig. Nedaleko Ermsdorfu bylo rozmístěno bojové uskupení A 9. obrněné divize. Němci obsadili Waldbillig ležící asi deset kilometrů západně od Echternachu. Jihozápadně od Bastogne zablokoval 110. pěší pluk od 28. pěší divize hlavní silnici Neufchâteau – Bastogne. V St Hubert západně od Bastogne zbořili ženisté mosty, nakladli nástrahy a vybudovali silniční zátarasy ve snaze zastavit blížící se německé tanky. Během dne byl XVIII. sbor přiřazen pod velení Pattonovy americké 3. armády.
Generálmajor John Millikin, velitel III. sboru ze svazku americké 3. armády, přesunul svoje velitelství z Met do Arlonu. Jednotky 4. obrněné divize a 80. pěší divize se začaly shromažďovat v oblasti Arlon – Lucemburk. Část bojového uskupení A od „Čtvrté obrněné“ vyrazilo směrem na Bastogne s úkolem vytvořit kontakt s obklíčenými jednotkami 101. vzdušné výsadkové divize a 10. obrněné divize. Dočasně bylo připojeno pod velení VIII. sboru. O necelý týden proniknou německými kleštěmi svírajícími Bastogne první americké obrněnce. Shodou okolností to budou tanky od divize, která se v květnu 1945 objeví v oblasti jihozápadních Čech.
Merschu. Provizorně sestavený sbor byl posílen 5. pěší divizí, bojovým uskupením A 9. obrněné divize a 109. pěším plukem od 28. pěší divize. Bojové uskupení A „Desáté obrněné“ ustoupilo přes pozice 4. pěší divize do prostoru soustředění nedaleko Echternachu. 12. pěší pluk se marně pokoušel za podpory tanků vyprostit obklíčené pěšáky v Echternachu. 378. pěší pluk od 95. pěší divize XX. sboru dokončil ústup z Ensdorfu na pozice západně od řeky Sáry. O půlnoci převzal operační zónu XII. sboru XV. sbor.
Nově příchozí 70. pěší divize ze svazku 7. armády zformovala ze svých pluků taktickou skupinu „Herren“, která byla pod přímým velením armády. „Sedmdesátá pěší“ se vylodila ve francouzském přístavu Marseille 10. prosince 1944. Jednotce známé pod označením „Trailblazer“ velel již od července 1943 genmjr. A. J. Barnett. Divize se skládala ze tří pěších pluků (274., 275. a 276.) a čtyř dělostřeleckých praporů (725., 882., 883. a 884.) vybavených děly ráže 105 a 155 mm. Přestože se jednotka objevila na frontě až na konci roku 1944, přišla v bojích o 829 mužů, kteří zemřeli za svobodu evropských národů. Dalších více než 2 700 příslušníků divize bylo zraněno. Po pádu pevnosti Fort Schiesseck ukončila 100. pěší divize z uskupení XV. sboru ofenzívu ve stávající oblasti a rozšířila svůj operační prostor na západ k St Avoldu. Zároveň uvolnila XII. sbor pro boje v Ardenách.
Dvacátý prosincový den roku 1944 se do dějin Československé samostatné obrněné brigády zapsal jako jeden z nejtragičtějších dnů během obléhání francouzského města Dunkerque. Na jižním úseku dunkerqueského perimetru vyrazily pátrat po nepřátelských aktivitách dvě československé hlídky od oddílu kanónů proti útočné vozbě, vybavené pásovým carrierem a obrněným vozem. Nedlouho poté, co se hlídky vydaly na průzkum, zahájil nepřítel na obrněnce palbu z obávaných „osmaosmdesátek“. Explodující dělostřelecké granáty usmrtily četaře Josefa Rychtera (nar. 1915), rodáka z Trnova na Teplicku, a svobodníka Otto Hůrku (nar. 1917), rodáka z Olomouce. Střelba navíc těžce zranila svobodníka Františka Klekra a vojína Michala Václava. František (nar. 1917), rodák z Malonína na Svitavsku, svému zranění podlehl den poté. Byl pochován na hřbitově příslušníků Commonwealthu v St. Omer.
Tragédie se odehrála také na východní straně perimetru, kde při návratu z hlídky v předpolí šlápl jeden z deseti přítomných Čechoslováků, příslušníků Tankového praporu 2, na ukrytou S-minu. Následky exploze byly fatální. Na místě zemřel svobodník Ladislav Lackovič, na následky zranění nedlouho poté zemřeli svobodník František Henzl a vojín Jaroslav Chvátal. Těžce zraněni navíc byli další dva muži. Ladislav Lackovič (nar. 1918), rodák ze slovenské Bratislavy, byl pohřben na hřbitově v Adinkerke. Na stejném místě byl pohřben i František Henzl (nar. 1915), rodák ze Zábřehu na Šumpersku. Jaroslav Chvátal (nar. 1921), rodák z Radvanic na Ostravsku, svému zranění podlehl o dva dny později v kanadské polní nemocnici ve francouzském St. Omer, kde byl následně pochován na hřbitově příslušníků Commonwealthu.
Smrt úřadovala také mezi příslušníky 2. motoroty, kteří byli vysláni, aby pozorovali nepřítele. Nešťastnou náhodou jeden z nich zachytil za drát nástrahy. Následovala exploze. Na místě zůstalo ležet nehybné tělo desátníka Abrahama Hanzela (nar. 1916), rodáka ze Sokolovců u slovenských Piešťan. Abraham byl pochován na hřbitově v belgickém Adinkerke. Dalších šest mužů z celkem devítičlenné hlídky utrpělo různá zranění.
Okolo poledního 20. prosince 1944 zaútočila americká 15. letecká armáda opět na plzeňskou zbrojovku Škoda a na rafinerii v Záluží u Mostu. V podstatě poprvé za celou válku byla Škodovka citelněji zasažena. Bomby poničily dělovku, mechanické dílny a další prostory v závodě. Tragicky nálet dolehl na blízké centrum města, kde pumy zničily řadu domů. V Plzni toho dne zahynulo přes 130 osob. Do dějin města se černým písmem zapsala např. nešťastná náhoda, kdy jedna z bomb prolétla světlíkem hotelu Continental a explodovala nad stropem provizorního krytu. Všichni přítomní zde bohužel do jednoho zemřeli.
zpět na prosinec 1944