From D-Day to V-Day

Prosinec 1944

23. prosince 1944 - Den D + 200

83. pěší divize XIX. sboru 9. armády během dne zaútočila a postoupila k okraji Windenu

V operačním prostoru amerického V. sboru od „První americké“ obnovila 1. pěší divize linii u Butgenbachu stejně jako 9. pěší divize v Monschauském lese. 60. pěší pluk byl vrácen k „Deváté pěší“, zatímco ke sboru byla připojena 5. obrněná divize. Tankové skupiny 7. obrněné divize od XVIII. sboru, zbytek 112. pěšího pluku od 28. pěší divize a bojové uskupení B od 9. obrněné divize ustoupily ze St Vith přes pozice 82. vzdušné výsadkové divize.

V průběhu dne ztroskotal další útok mužů od 30. pěší divize, kteří chtěli dobýt La Gleize. 3. obrněná divize přešla pod kontrolu VII. sboru, zatímco se pokoušela vyčistit silnici Hotton – Soy. Postup se jí nezdařil a naopak ztratila klíčovou křižovatku silnic ležící jihovýchodně od Manhay. Během 23. prosince 1944 prorazili Němci mezi Hargimontem a Rochefortem obranné pozice 84. pěší divize. 4. jízdní mechanizovaná skupina dostala za úkol vyčistit prostor podél říčky Lesse a zaujmout obranu mezi Ciney a Marche. Bojové uskupení A 2. obrněné divize zorganizovalo obranu Ciney a zahájilo postup směrem k Buissonville. 75. pěší divize, ponechaná jako záloha sboru, vybudovala obranná postavení podél řeky Ourthe.

Během dne došlo k dramatickému zlomu v zásobování amerických jednotek obklíčených v belgickém městě Bastogne. Zatímco v předešlých dnech panovalo tak špatné počasí, že letectvo nemohlo zasáhnout, změna atmosférického tlaku oblohu nad Ardenami proslunila. Čisté nebe umožnilo vzlétnout mohutnému svazu zásobovacích „C-čtyřicet sedmiček“, díky kterým nad Bastogne rozkvetly na obloze stovky vrchlíků padáků nesoucích vaky se zásobami. Mužům od „Sto první vzdušné výsadkové“ i posádkám tanků se tak dostalo pomoci, která jim umožnila setrvat na místě až do příjezdu Pattonových pancéřů. Nepřítel i nadále zvyšoval své úsilí k tomu, aby pronikl neohroženou obranou Bastogne, McAuliffovi výsadkáři však vydrželi.

V průběhu dne bojové uskupení A od 4. obrněné divize z uskupení III. sboru vyčistilo od nepřítele Martelange a postoupilo vpřed tři kilometry na sever po hlavní silnici Arlon – Bastogne. Mezitím bojové uskupení B postoupilo po vedlejších silnicích do Chaumontu, následně ale bylo prudkým německým protiútokem z této obce vytlačeno. V akci bylo také bojové uskupení R, které zahájilo postup směrem na Bigonville. 104. pěší pluk 26. pěší divize vyčistil Grosbous a postupoval k Dellenu a Buschrodtu, zatímco „bratrský“ 328. pěší pluk dobyl Wahl. V bojích, ke kterým došlo během 23. prosince, se vyznamenala 80. pěší divize. Obsadila Heiderscheid, odrazila několik německých protiútoků, dokončovala vyčištění Merzigu, dobyla Kehmen a pokračovala v bojích v Ettelbrucku. Jde o tentýž lucemburský Ettelbruck, kde stojí socha charismatického generála G. S. Pattona, velitele americké 3. armády. Patton je zde vyveden ve svém typickém postoji, s dalekohledem v rukou a zrakem upřeným k nepřátelským liniím. V sousedství sochy stojící poblíž ettelbruckého vlakového nádraží je umístěn americký tank M4 Sherman. Neopakovatelný kolorit místa doplňuje vysoký pylon ve vrcholu s plastikou orla objevující se v severoamerickém federálním znaku. Útok jednotek XII. sboru, který se odehrál jihozápadně od Echternachu, nepřinesl Američanům výrazný územní zisk. 10. obrněná divize pokračovala ve zlepšování a zkracování své operační linie. 35. pěší divize byla nyní pod přímým velením americké 3. armády.

Dne 23. prosince 1944 zahynul v průběhu akce Ramrod 1414 Čechoslovák F/Sgt Jaroslav Kauer, příslušník 310. perutě RAF. Těžce se zranil při nouzovém přistání svého Spitfire u Boulogne ve Francii. Byl převezen do kanadské polní nemocnice v St Omer, kde však zraněním podlehl. Ten den 153 Lancasterů od 3. Group nadělilo „vánoční dárek“ seřaďovacímu nádraží v německém Trieru. Bombardování, později vyhodnocené jako přesné, soustředěné a uskutečněné skrz mraky, si vyžádalo ztrátu jednoho Lancasteru. Podle hlášení německých zdrojů však šlo o jeden z nejhorších útoků spojeneckého letectva proti tomuto městu za celou válku. Pro Jaroslava Kauera byl 23. prosinec 1944 posledním dnem v jeho životě. Bylo mu pouhých 25 let. Spočinul v zemi po boku dalších Čechoslováků, kteří i přes veškerou péči spojeneckých lékařů zemřeli ve francouzském St Omer a kteří se v drtivé většině rekrutovali z řad příslušníků Czechoslovak Independent Armoured Brigade Group bojující tehdy v zatopeném území okolo nedalekého přístavu Dunkerque.



zpět na prosinec 1944