From D-Day to V-Day
Prosinec 1944
24. prosince 1944 - Den D + 201
29. britská obrněná brigáda z uskupení XXX. britského sboru 2. britské armády se střetla s nepřátelskými údernými hroty mezi Dinantem a Ciney. Šlo o nejzápadněji položenou část výběžku vytvořeného německým průlomem. Fronta se v těchto místech poté zastavila a dál na západ vlastně již nepokračovala.
83. pěší divize XIX. sboru 9. armády vyčistila asi tři čtvrtiny Windenu, zatímco jednotky 8. pěší divize zlepšovaly své pozice v prostoru nedaleko od Obermaubachu. 104. pěší divize převzala severní část zóny „Osmdesáté třetí“ a otočila se přes její postavení v prostoru Inden – Pier – Schophoven směrem k 29. pěší divizi.
1. pěší divize z uskupení amerického V. sboru americké 1. armády odrazila další protiútok u Butgenbachu. 5. obrněná divize se zastavila v oblasti Eupenu a byla poté držena jako záloha. V průběhu dne jednotky 30. pěší divize XVIII. sboru dobyly La Gleize a uvolnily prostor 3. obrněné divizi. 82. vzdušná výsadková divize se v oblasti Manhay ocitla pod silným tlakem nepřítele, a proto odtud musela ustoupit i přes podporu tanků 7. obrněné divize.
Na scéně se objevil další významný hráč, americká 17. vzdušná výsadková divize, která se v osudových prosincových dnech „čtyřiačtyřicátého“ dostala pod velení VIII. sboru. „Sedmnáctá vzdušná výsadková“ byla do Francie přepravena 23. prosince 1944. Do prostoru bojů se dostala na počátku ledna 1945. Posléze se rozmístila v oblasti Neufchâteau, Bastogne, Houffalize a na mnoha dalších místech, kde se odehrávala „Bitva o výběžek“. Asi nejvýznamnější bojovou misí divize, které od března 1943 velel genmjr. W. M. Miley, byla vzdušná část operace při překročení řeky Rýn v oblasti Weselu. Přestože byla v bojích v podstatě jen čtyři měsíce, přišla o 1 382 mužů, kteří zemřeli. V bitvách bylo zraněno dalších více než 4 900 výsadkářů patřících do svazku divize zvané „Golden Talon“. Jednotka byla složena ze tří pluků (513. výsadkový pluk, 193. a 194. pluk kluzákové pěchoty) a pěti dělostřeleckých praporů (464. a 466. výsadkový dělostřelecký prapor, 680. a 681. kluzákový dělostřelecký prapor, 155. výsadkový protiletadlový a protitankový prapor) vybavených děly ráže 75 a 57 mm. Kromě toho měla divize několik podpůrných rot. Později byl jeden pluk kluzákové pěchoty nahrazen jedním vzdušným výsadkovým plukem.
V operačním prostoru VII. sboru Němci prorazili zátarasy 3. obrněné divize v Belle Haie na silnici do Manhay. V průběhu téhož dne tankové kolony bojového uskupení R zaútočily východním směrem z Hottonu a západním směrem ze Soy a snažily se vyčistit od nepřítele silnici Hotton – Soy. Jednotky 290. a 289. pěšího pluku 75. pěší divize, poprvé nasazené do boje, byly připojeny k bojovým uskupením A a R od „Třetí obrněné“. V zóně 84. pěší divize prorazili Němci ve Verdene její obranné pozice. Bojové uskupení A 2. obrněné divize postoupilo k Buissonville, zatímco 4. jízdní mechanizovaná skupina, která byla ke „Druhé obrněné“ připojena, se v Sorinne kontaktovala s britskými silami.
Kolem Bastogne ležící v operačním prostoru VIII. sboru americké 3. armády pokračovaly těžké boje. Město bylo během dne značně poškozeno náletem, který provedl svaz německých bombardovacích letadel. Přestože se „C-čtyřicet sedmičky“ snažily obklíčeným americkým silám shodit tolik potřebné zásoby, situace ve městě byla nadále kritická. Odhodlání nevzdát se však bylo patrné na všech. 11. obrněná divize, která byla 23. prosince 1944 uvolněna ze zálohy vrchního velitelství, byla určena jako mobilní rezervní síla v prostoru západně od řeky Másy. Ženijní jednotky střežily linii řeky a blokovaly přístupy k mostům. Bojové uskupení B 4. obrněné divize ze III. sboru se během postupu setkalo se silným odporem jižně od Chaumontu, stejně jako bojové uskupení A u Warnocku. Bojové uskupení R „Čtvrté obrněné“ dobylo Bigonville. 318. pěší pluk od 80. pěší divize byl připojen ke 4. obrněné divizi. Taktická skupina „Fickett“ od 6. jízdní mechanizované skupiny byla stažena z přední linie XX. sboru a přesunula se k ochraně západního křídla sboru v oblasti Neufchâteau. 6. jízdní průzkumná squadrona převzala sektor mezi 4. obrněnou a 26. pěší divizí, která bránila Rambrouch a Hierheck. Mezitím 80. pěší divize odrazila několik protiútoků. 5. pěší divize XII. sboru, ke které se vrátil její 10. pěší pluk, vystřídala jednotky na levém křídle „Čtvrté pěší“ a zahájila postup směrem na Haller a Waldbillig. Vytvořená taktická jednotka „Reed“ od 2. jízdní mechanizované skupiny převzala pravé křídlo 4. pěší divize podél řeky Mosely. Bojové uskupení A 10. obrněné divize dobylo Gilsdorf a Mostroff ležící na řece Sauer.
Zpravodajská služba zjistila v oblasti 6. skupiny armád hromadící se nepřátelské síly a varovala všechny jednotky před případnou německou ofenzívou.
Americká 3. pěší divize od II. francouzského sboru 1. francouzské armády vyčistila Bennwihr a ukončila útočné operace v oblasti Colmaru.
Ani na Štědrý den českoslovenští příslušníci 310., 312. a 313. perutě RAF nezaháleli. V rámci mise Ramrod 1416 se zúčastnili doprovodu mohutného svazu čtyřmotorových Halifaxů od Bomber Command mířící nad německé letiště Mülheim.
Bojovalo se i u Dunkerque. Československou samostatnou obrněnou brigádu generála Lišky sem přijeli navštívit hlavní velitel čs. branné moci divizní generál Sergěj Ingr a přednosta Vojenské kanceláře prezidenta republiky brigádní generál Oldřich Španiel. Druhý z nich se v letech 1. světové války zúčastnil bojů na ruské frontě v řadách rakousko-uherské armády. Padl zde do zajetí a následně vstoupil do čs. legií. Po skončení prvního celosvětového válečného konfliktu se stal členem repatriační komise a následně vojákem z povolání. Již v červenci 1939 uprchl z protektorátu. Přes Polsko a Francii se dostal až do USA, kde byl pověřen řízením náboru dobrovolníků pro čs. vojska v zahraničí. V září 1944 se stal přednostou Vojenské kanceláře prezidenta republiky. Na sklonku války dokonce na čas přijal funkci velitele 1. československé samostatné brigády v SSSR. Ani to však nezabránilo tomu, aby již měsíc po nástupu československých komunistů k moci byl odvolán z předchozích funkcí v armádě. V červnu 1948 byl poslán do důchodu, aniž by kdo respektoval jeho zásluhy o výstavbu čs. vojska v zahraničí za druhé světové války.
V ranních hodinách téhož dne se ve východním sektoru dunkerqueského perimetru strhla přestřelka mezi Němci a příslušníky 2. motoroty. V krátkém, ale intenzivním boji padl velitel stráže desátník Alois Horký (nar. 1912), rodák z Dřevohostic na Přerovsku. Byl pochován po boku dalších příslušníků čs. brigády v belgickém Adinkerke, kde má dodnes svůj hrob. Ve stejné bitce, která se strhla u Bray Dunes Plage, padl do zajetí desátník Dencer. Při eskortování do německého zázemí ale projevil nespornou statečnost, když napadl německé strážce, zmocnil se své zbraně a prchl zpět. Odvaha se mu tedy rozhodně upřít nedala.
zpět na prosinec 1944