• Seriál
  • červen 1944
  • červenec 1944
  • srpen 1944
  • září 1944
  • říjen 1944
  • listopad 1944
  • prosinec 1944
  • leden 1945
  • únor 1945
  • březen 1945
  • duben 1945
  • květen 1945

From D-Day to V-Day

Prosinec 1944

8. prosince 1944 - Den D + 185

115. pěší pluk 29. pěší divize XIX. sboru zredukoval za pomoci samohybných děl a pod ochranou kouřové clony nepřátelské opěrné body v Hasenfeld Gut a sportovním areálu u Juelich.

10. pěší pluk 5. pěší divize VII. sboru americké 1. armády čistil prostor mezi řekami Inde a Roer a přístupy k Duerenu (Düren), cíli postupu sboru. Prapor od 13. pěšího pluku 8. pěší divize z uskupení amerického V. sboru vystřídal 2. prapor Rangers na kopci Castle. Po dvoudenních urputných bojích ztratil 2. prapor Rangers čtvrtinu mužstva.

V průběhu dne zaměřil nepřítel hlavní protiútok na postavení 357. pěšího pluku 90. pěší divize XX. sboru americké 3. armády na předmostí u Dillingenu. V boji muže proti muži byl německý útok nakonec odražen. Také 358. pěší pluk od „Devadesáté pěší“ byl lokálními protiútoky donucen přejít do obrany. Jednomu oddílu se podařilo během dne překonat železniční trať a dobýt nádraží v Dillingenu. „Bratrský“ 359. pěší pluk přešel předmostí v noci z 8. na 9. prosince 1944. Úderné jednotky 95. pěší divize jen velice pomalu rozšiřovaly předmostí v Saarlauternu a doslova bojovaly dům od domu a od pevnůstky k pevnůstce. 2. prapor 378. pěšího pluku od „Devadesáté páté pěší“ se po překonání řeky v útočných člunech u Ensdorfu spojil s mateřským plukem. 6. jízdní mechanizovaná skupina převzala od 5. pěší divize sektor na jižním křídle sboru. Po kapitulaci pevnosti Fort Driant se 2. pěší pluk 5. pěší divize otočil přes oblast v Métách, kde ještě odolávala pevnost Fort Jeanne d’Arc.

35. pěší divize od XII. sboru začala v průběhu dne překračovat řeku Sáru. 134. pěší pluk ji přešel přes most jižně od Sarregueminesu, zatímco východně od města řeku překonal v útočných člunech „bratrský“ 320. pěší pluk. Pěšáci 3. praporu 134. pěšího pluku vyčistili Sarreinsming a postupovali severovýchodně pod těžkou nepřátelskou palbou vedenou ze Sarregueminesu a z výšin severně od města. 320. pěší pluk, nyní bez 3. praporu, který překročil řeku až během noci, vybudoval předmostí. Ve 13.15 vyrazilo z Neukirchu asi patnáct německých tanků a pěchota proti postavení 2. praporu. Za pomoci dělostřelectva a bitevních letadel byl útok nakonec odražen. 26. pěší divize zaútočila po dělostřelecké přípravě a leteckém bombardování na opevnění Maginotovy linie. Její 328. pěší pluk začal v noci s útokem na pevnosti Fort Wittring a Grand Bois. „Bratrský“ 104. pěší pluk, operující na pravém křídle divize, dobyl čtyři vzájemně se podporující pevnůstky v oblasti Achen.

12. obrněná divize XV. sboru 7. armády kompletně převzala prostor po 4. obrněné divizi. Jednotky 44. pěší divize bojovaly v průběhu dne v Enchenbergu, zatímco 100. pěší divize sváděla boje v Lembergu. Obě městečka nepřítel houževnatě bránil. 45. pěší divize VI. sboru začala s útokem na Niederbronn. V zóně 79. pěší divize vyčistila 94. jízdní průzkumná squadrona městečko Gambsheim od nepřátelských jednotek.

Americká 36. pěší divize z uskupení 1. francouzské armády postupovala v průběhu dne na Kayserberg.

Před necelým týdnem postihla čs. vojenské letectvo na Západě těžká ztráta. Z mise nad Holandskem se nevrátil S/Ldr Otto Smik, tehdy již velitel 127. squadrony RAF. Otto byl již za svého života legendou mezi československými piloty, který si na své konto připsal řadu zničených nepřátelských strojů. Vedle pilota Josefa Františka patřil mezi nejúspěšnější čs. stíhače na Západě. Byl sestřelen flakem při útoku na nádraží v nizozemském Zwolle. Nebyl však sám, kdo měl platit válce daň nejvyšší. 8. prosince se na letišti v Bradwell Bay srazily dva „Spity“ od „československé“ 312. squadrony. Stalo se to při startu na operaci Ramrod s pořadovým číslem 1401. Mělo jít o rutinní stíhací doprovod bombardérů nad německý Duisburg, vše ale zkomplikovala hustá mlha. Piloti šli na start a s velkou opatrností zvedali své stroje do vzduchu. To se však nepodařilo Sgt Antonu Vankovi, který zůstal stát na dráze. Vzápětí do Vankova letounu vrazil startující Spitfire F. Mk. IXB s volacím znakem DU-Q, který pilotoval F/Sgt Ján Škrinár. Oba letouny okamžitě začaly hořet. Jánovi se podařilo z ohnivé výhně uprchnout, Anton však uhořel a později byl pohřben na hřbitově v Brookwooodu. Oba letouny byly po havárii na odpis.