• Seriál
  • červen 1944
  • červenec 1944
  • srpen 1944
  • září 1944
  • říjen 1944
  • listopad 1944
  • prosinec 1944
  • leden 1945
  • únor 1945
  • březen 1945
  • duben 1945
  • květen 1945

From D-Day to V-Day

Prosinec 1944

9. prosince 1944 - Den D + 186

75. pěší divize byla 9. prosince 1944 přiřazena pod velení 9. armády a o dva dny později převelena k XVI. sboru. 30. pěší divize ze svazku XIX. sboru dostala rozkaz zabezpečit svůj prostor mezi řekami Inde a Roer.

Americká 1. armáda zastavila útočné operace, aby vylepšila a zabezpečila své obranné pozice. Zpravodajské oddělení Pattonovy „Třetí americké“, kterému velel plukovník Oscar Koch, varovalo vrchní velitelství (SHAEF) před možnou německou ofenzivou v oblasti Arden. Tato zpráva byla doslova osudově ignorována, protože neuplyne ani deset dnů a nerespektovaná hrozba se stane děsivou skutečností. 90. pěší divize XX. sboru vrhla všechny síly k rozšíření a zabezpečení předmostí. Její 359. pěší pluk začal, za podpory těžkých 240mm houfnic, s dobýváním pevnůstek v úseku mezi „bratrským“ 357. a 358. pěším plukem. Části 358. pěšího pluku podporovaly „Tři sta padesátý sedmý“, který držel severní křídlo předmostí a na jehož postavení nepřítel zaměřil své protiútoky. Tyto akce oslabovaly obě strany. Zásobovací situace amerických jednotek se poté stala kritickou.

Další jednotky od 358. pěšího pluku pomalu postupovaly podél tratě v Dillingenu. Během postupu se jim podařilo ukořistit několik německých 75mm děl. Američané je vzápětí použili k odstřelení domů, ze kterých nepřítel kladl odpor. K večeru byla zahájena přeprava tanků a další těžké techniky přes řeku za použití přepravních pramic, zásobování a posilování jednotek 359. a 357. pěšího pluku bylo ale závislé na útočných člunech a dopravních letadlech. 95. pěší divize pokračovala v marném úsilí rozšířit předmostí v Saarlauternu. K podpoře jejích jednotek byl nasazen 607. protitankový a 778. tankový prapor. Problémy se zásobováním také zvětšila rychle stoupající hladina řeky Sáry. S přesunem 6. jízdní mechanizované skupiny na jižní křídlo sboru byl uvolněn 10. pěší pluk od „Páté pěší“. Tím se tato divize mohla soustředit na přípravu k útoku na Západní val.

35. pěší divize z uskupení XII. sboru pokračovala pod nepřátelskou palbou v přecházení řeky. O půlnoci dokončili vojáci 150. ženijního praporu podplukovníka Bruceho W. Reagana dva mosty o nosnosti 40 tun (Bailey Bridge Class 40). 1. prapor 137. pěšího pluku od „Třicáté páté pěší“ byl vyslán do Sarregueminesu vyčistit západní část města, neboť palba z tohoto sektoru bránila v postupu jednotkám „bratrského“ 134. pěšího pluku.

Úderné prapory 328. pěšího pluku 26. pěší divize dokončily před svítáním obsazení pevnosti Fort Wittring a po rozednění našly druhou pevnost Fort Grand Bois opuštěnou nepřítelem. 104. pěší pluk vytrvale postupoval směrem na Gros Réterching. 87. pěší divize od III. sboru byla přiřazena k XII. sboru výměnou za 26. pěší divizi. „Osmdesátá sedmá pěší“ se ve Francii objevila až 5. prosince 1944. Skládala se ze tří pěších pluků (345., 346. a 347.), čtyř dělostřeleckých praporů vybavených děly ráže 105 a 155 mm a z několika dalších jednotek. Již 19. prosince byla vržena do bojů v Ardenách. Od prosince 1944 až do května 1945 prodělala řadu bitev v Lucembursku a především Německu. Přestože byla oproti jiným jednotkám na frontě relativně krátkou dobu, přišla v bojích o 1 295 mužů. Dalších 4 342 bylo zraněno. Divizi zvané „Golden Acorn“ velel od příchodu na frontu až do skončení bojů v Evropě genmjr. F. L. Culin. Bojové uskupení A 12. obrněné divize, postupující severovýchodním směrem na levém křídle XV. sboru, obsadilo Singling. 44. pěší divize dobyla Enchenberg, zatímco jednotky 100. pěší divize obsadily Lemberg. 45. pěší divize z uskupení VI. sboru vyčistila Niederborn. Jednotky 79. pěší divize prorazily přes Bischviller a postoupily k okraji Haguenau.

II. francouzský sbor 1. francouzské armády sváděl těžké boje při vyčišťovacích akcích v Mittelwihru. 2. marocká pěší divize od I. francouzského sboru pokračovala v čištění Thannu, zatímco se 4. francouzská horská divize v Lutterbachu setkala s houževnatou nepřátelskou obranou.

U Dunkerque byl relativní klid, který příslušníci Československé samostatné obrněné brigády využili k doplňování techniky. Tankový prapor 1 obdržel toho dne dalších 6 kusů amerických lehkých tanků M5A1 Stuart, v britských tankových jednotkách vedených pod označením Stuart Mk VI. Šlo o 15 tun vážící tank, který v rámci Czechoslovak Armoured Brigade Group sloužil v průzkumných četách tankových praporů a u Motopraporu. Ve věži obrněnce, který pojal čtyřčlennou osádku, byl nainstalován 37mm kanón. Po skončení bojů v Evropě si je muži generála Lišky přivezli s sebou do Československa. Pro místní však v té době nebyly žádnou novinkou, protože jimi byly v hojném počtu vyzbrojené americké obrněné divize, které v květnu 1945 pronikly až na český jihozápad.

V někdejším Československu, hitlerovským diktátem rozděleném na tzv. Sudety, v letech 1938 – 1945 součást Velkoněmecké říše, a Protektorát Čechy a Morava, se odehrála další z řady leteckých katastrof, jejichž nechtěnými aktéry byli mladí američtí letci. Toho dne vyrazila americká 15. letecká armáda proti bavorskému Řeznu a rafinérii v severočeském Záluží u Mostu. Protože část svazu nemohla přesně identifikovat svůj bavorský cíl, zamířily posádky nad Plzeň, která měla statut cíle náhradního. Ve městě nevznikly žádné škody, protiletadlové dělostřelectvo rozmístěné v jeho okolí však vážně poškodilo stroj 1/Lt Woodruffa J. Warrena od 20. Bomb Squadron 20. Bomb Group 5. Bomb Wing. Ještě předtím, než poničený Fortress nouzově přistál na břicho u Dolního Dvořiště na česko-rakouském pomezí, tehdy součásti Sudet, seskočilo z jeho paluby na padáku pět letců. Po přistání byl jeden z nich, 2/Lt William Jolly, zastřelen místním nacistou. Dalších pět mužů zůstalo na palubě Boeingu B-17G až do jeho přistání na zasněženém poli. Krátce poté byli zadrženi příslušníky Wehrmachtu. Přestože šlo o válečné zajatce, bylo všech pět mladých Američanů zavražděno představitelem německého četnictva a okresním vedoucím NSDAP. Po válce byl jeden ze samozvaných katů poslán Američany na šibenici, další ještě před příchodem amerických vojsk raději spáchal sebevraždu. Válka byla plná nespravedlnosti a nelidskosti. Američané opět zažijí na „vlastní kůži“ její krutost o pár dnů později na křižovatce poblíž belgického Baugnez.