Přeskočit navigaci

• Seriál
  • červen 1944
  • červenec 1944
  • srpen 1944
  • září 1944
  • říjen 1944
  • listopad 1944
  • prosinec 1944
  • leden 1945
  • únor 1945
  • březen 1945
  • duben 1945
  • květen 1945

From D-Day to V-Day

Srpen 1944

1. srpna 1944 - Den D + 56

Nastal třetí měsíc od chvíle, kdy spojenecká vojska zaútočila na nacistická vojska, která od r. 1940 okupovala francouzské území. 12. skupina armád pod vedením generála Omara N. Bradleyho se téhož dne stala operační jednotkou. Pod její velení od této chvíle spadají všechny americké sbory a divize bojující ve Francii. Tyto jednotky jsou nyní rozděleny mezi 1. a 3. americkou armádu. Generál Montgomery, který až dosud stál v čele spojeneckých pozemních jednotek ve Francii, jim bude velet ještě po celý srpen.

XIX. taktické letecké velitelství (XIX. TAC) od 9. americké letecké armády (9. USAAF) bylo pod vedením brigádního generála Otto P. Weylanda přiděleno k americké 3. armádě jako její vzdušná podpora. IX. TAC generálmajora Elwooda R. Quesada bude pokračovat ve své původní „práci“ spočívající v letecké podpoře 1. americké armády.

V Čechách později legendami opředená 3. americká armáda generálporučíka G. S. Pattona se k 1. srpnu 1944 stala operačním uskupením. Pod její velení nyní spadají čtyři sbory – VIII., XII., XX. a XV. Patton mohl počítat též s podporou jednotek od FFI (Forces Francaises de l’Interier), což byly francouzské síly odporu. Operační území americké 3. armády se nacházelo napravo od 1. americké armády, kde tvořilo pravé křídlo všech spojeneckých sil ve Francii. Úkolem Pattonovy 3. armády bylo obsadit Bretaňský poloostrov a dobýt jeho přístavy, které byly pro spojenecká vojska životně důležité.

Americký VIII. sbor se 4. a 6. obrněnou divizí a 8. a 79. pěší divizí dostal za úkol prorazit se svými pancéři úzký koridor u Avranches a rozvinout útok vějířovitě na jih, jihozápad a západ. „Šestá obrněná“ 1. srpna 1944 překročila řeku Sélune přes most v Pontaubaultu. Následně zahájila postup se svými útočnými čely bretaňským poloostrovem směrem na západ a obsadila prostor Pontorson – Antrain. Přes vzpomenutý most v Pontaubaltu, který byl částečně poškozen, dokázal generál Patton přesunout během 72 hodin neuvěřitelných sedm divizí. Představovalo to značné množství techniky a především tisíce mužů. Rychlost postupu, která až brala dech, se pro Pattonovy formace stane poté charakteristická. Geniální stratég Patton dokáže nemožné i o pět měsíců později, kdy jeho muži doslova vpadnou do německých linií u Bastogne, třebaže se původně budou nalézat desítky kilometrů daleko. Bojové uskupení A od „Čtvrté obrněné“ vyrazilo po překročení řek Sélune a Sée z Pontaubaltu jihozápadně směrem na město Rennes – významnou křižovatku silnic, kterých se zde sbíhalo deset. Po čtyřicetimílovém rychlém postupu dosáhlo severního okraje města, kde se setkalo se silným odporem. Obrněné pěchotě s podporou 25 Shermanů se nepodařilo proniknout obranou v chodu. Proto velitel bojového uskupení A plukovník Clarke nařídil svým jednotkám stáhnout se a přivolal pomoc. Ta na sebe vzala podobu tří desítek stíhaček typu P-47 Thunderbolt. „Létající tanky“ šířily mezi německými obránci zkázu. Svoji práci piloti Thunderboltů zvládali skvěle. Americký XV. sbor generála Wadeho H. Haislipa, skládající se s 83. a 90. pěší divize a 5. obrněné divize, se v průběhu dne soustředil mezi řekami Sée a Selune a zablokoval nepřátelský postup k Avranches.

Generál Bradley, od 1. srpna velitel operační 12. skupiny armád, předal během dne velení 1. americké armády generálu Courtney H. Hodgesovi. Americký V. sbor nasměroval útok na jihozápad a obsadil výšiny severně od řeky Vire. Americký VII. sbor rozšířil v průběhu 1. srpna 1944 předmostí u Brécey na pravém boku v čele se slavnou „První pěší“ a bojovým uskupením A od 3. obrněné divize. Směrem k St Pois postupovala 4. pěší divize, podporovaná bojovým uskupením B od 3. obrněné divize. 9. pěší divize útočila jižním směrem na levém křídle sboru. Jednotky 28. pěší divize amerického XIX. sboru obsadily Percy. Americký V. sbor pokračoval s 35. a 2. pěší divizí v postupu k jihu směrem na město Vire. „Pátá pěší“, která se pohybovala na rozhraní amerických a britských jednotek, se začala stahovat do týlu jako záloha americké 1. armády.

Také v britsko-kanadském sektoru zaznamenala spojenecká vojska územní zisk, když 2. britská armáda ze svazku 21. skupiny armád obsadila se svojí britskou 11. obrněnou divizí patřící k britskému VIII. sboru Le Bény-Bocage. Na levém křídle postupovala britská gardová obrněná divize směrem na Estry. Britský XXX. sbor postoupil v průběhu dne směrem k Mont Pincon a k Villers-Bocage. Britská 7. obrněná divize se připravila k útoku na Aunay-sur-Odon. Britská 49. pěší divize ze svazku britského I. sboru během dne obsadila sektor Sannervile – Troarn.

Kanadský II. sbor ze svazku kanadské 1. armády se setkal se silným odporem při útoku pod Caen v oblast Tilly la Campagne – La Hogue.

Českoslovenští stíhači v průběhu 1. srpna 1944 nezasáhli do bojů, neznamenalo to však, že by zaháleli. Neustále se prováděly cvičné lety, např. u „Třistadesítky“, kde se piloti trénovali v letech ve formaci. I to bylo nedílnou součástí získání postupné spojenecké vzdušné nadvlády, která se od invaze stále více projevovala. Do vzduchu šly i Liberatory od „Třistajedenácté“ squadrony, aby opět pátraly po Dönitzových ponorkách. Akce se zúčastnila i posádka pod velením F/Sgt Bureše, jemuž v tu chvíli zbývalo pouhých pět měsíců života, neboť 1. ledna 1945 se svým strojem havaruje a celá posádka zahyne. Vojáci generála Lišky, který velel Československé samostatné obrněné brigádě, se na počátku srpna nacházeli na ostrých střelbách probíhající až do 7. srpna 1944 na tankové střelnici v Kirkcudbrightu.

zpět na srpen 1944