From D-Day to V-Day

Srpen 1944

11. srpna 1944 - Den D + 66

3. britská pěší divize ze svazku VIII. britského sboru překročila silnici Vire – Condé asi 3 km východně od Vire a postupovala směrem na Tinchebray. XXX. britský sbor postupoval v průběhu dne pomalým tempem jihovýchodně od Mont Pinçon směrem na Condé. 50. britská pěší divize postoupila na levém křídle XXX. sboru až k Saint-Pierre-la-Vieille. Jednotky 53. a 59. britské pěší divize ze svazku XII. britského sboru pokračovaly v postupu po obou březích řeky Orne jižním směrem. V průběhu 11. srpna 1944 dosáhly předměstí Thury-Harcourt a navázaly kontakt s 2. kanadskou pěší divizí.

V operačním prostoru II. kanadského sboru jeho obrněné oddíly čistily prostor po obou stranách silnice do Falaise. 2. kanadská pěší divize překročila řeku Laize v Bretteville, pokračovala jihozápadně a navázala kontakt s XII. britským sborem. 51. britská pěší divize, která byla během dne převelena od II. kanadského sboru k I. britskému sboru, postupovala na levém křídle jižně od železniční trati Caen – Mézidon.

Nepřátelské posádky, které bránily Dinard a Citadelu v St Malo, odolávaly útokům úderných praporů od 83. pěší divize ze svazku amerického VIII. sboru. Bojové uskupení A plukovníka Bruce C. Clarka od „Čtvrté obrněné“ se přesunulo do Natnes, které předtím obsadila 5. pěší divize ze svazku amerického XX. sboru.

Americká 5. obrněná divize a 2. francouzská obrněná divize z uskupení amerického XV. sboru pokračovaly v postupu severním směrem spolu s pěšími jednotkami a narážely na stále se stupňující nepřátelský odpor. Na rozkaz generála Pattona se sbory 3. americké armády tlačily na Falaise a překročily hranici oblasti původně vymezené americkým silám. Americký XX. sbor dostal v průběhu 11. srpna 1944 rozkaz k útoku na severovýchod po linii Carrouges – Sées. Po obsazení tohoto území měl pokračovat po linii Mayenne – Le Mans. Jeden pluk ze svazku 80. pěší divize udržoval předmostí v Le Mans. 7. obrněná divize se přesunula do výchozího postavení.

Jednotky 9. pěší divize z uskupení amerického VII. sboru stále postupovaly severozápadně od Sourdeval. 30. pěší divize v průběhu dne svedla řadu tvrdých bojů, během kterých zatlačila nepřítele zpět do Mortain. V prostoru pod Mortain 35. pěší divize pozvolna postupovala, zatímco 2. obrněná divize odolávala dalšímu protiútoku severozápadně od Barenton. V oblasti amerického XIX. sboru jednotky 29. pěší divize a tanky bojového uskupení A plukovníka Johna H. Colliera od „Druhé obrněné“ napadly výšiny kolem Saint-Sauveur-de-Chaulieu. Ve stejný čas 28. pěší divize pokračovala v postupu jihovýchodně od Gathemo. Americký V. sbor zlepšil svá obranná postavení nedaleko Vire.

V průběhu dne šly do akce opět stíhačky od 310. a 312. squadrony RAF. „Třistadesítka“ v rámci operací Ranger 25 a Ranger 26 zaútočila na cíle v jižním Nizozemí a Německu. Desítka „Spitů“ se vydala nad Holandsko lovit příležitostné cíle. Bylo poledne, když Sgt Arnošt Elbogen, který tři dny předtím sestřelil za spoluúčasti F/O S. Maška německý Dornier Do 217, spolu se svým číslem pronikl nad Holandsko. V oblasti jižně od Zaltbommelu oba muži objevili vlak a ihned zahájili útok. Domů se však vrátil jen F/O Mašek. Na základně pak už jen popsal, jak Elbogenův Spitfire zachytil při vybírání hloubkového letu křídlem o strom a ihned se zřítil. Arnošt ještě žil, když byl ze zcela demolovaného vraku vyproštěn, zemřel ale nedlouho poté. Sgt Arnošt Elbogen završil svoji pozemskou pouť na hřbitově v Amsterdamu.

V rámci operace Ranger 27 hledali příležitostné cíle v jižním Nizozemí také letci od „Třistadvanáctky“. I tato squadrona však musela po skončení letové akce konstatovat ztrátu jednoho stroje a co bylo horší, i pilota. Při vybírání střemhlavého letu se zřítil Spitfire Sgt Gustava Přístupy. Oproti A. Elbogenovi však nechtěný pád stroje přežil a konce války se dočkal v německém zajetí.



zpět na srpen 1944