From D-Day to V-Day
Srpen 1944
15. srpna 1944 - Den D + 70
15. srpen 1944 se zapsal do dějin války na Západě otevřením druhé francouzské fronty. Němci od té chvíle museli čelit ještě většímu nepřátelskému tlaku, který nakonec vyústil v jejich všeobecný ústup ze země galského kohouta.
Generál Montgomery posunul hranici mezi americkými a britskými silami na severozápad. VIII. britský sbor se setkal v průběhu dne u Tinchebray s americkým V. sborem. Britský XXX. sbor obsadil Vassy a pokračoval ve „vyčišťování“ oblasti nedaleko Condé od nepřítele. XII. britský sbor postupoval od severozápadu na Falaise.
Ve stejný čas se Kanaďané se svojí 4. obrněnou divizí metr po metru přibližovali po silnici od Caen k městu Falaise. Činili se i Poláci ze svazku 1. polské obrněná divize. Se svými Cromwelly a Shermany překročili řeku Dives v oblasti severovýchodně od Falaise a vybudovali předmostí. Boje zde byly velmi tvrdé a to se promítlo i do počtu raněných a mrtvých. Ti z mužů generála Maczeka, kteří padli v bojích na francouzské půdě, jsou dnes pohřbeni na polském vojenském hřbitově v Urville, obci ležící při silnici N 158 přibližně 17 km jižně od Caen. V současné době se zde nalézá 696 hrobů, ve kterých jsou uloženy ostatky Poláků bojujících na západní frontě proti nacistickým okupantům.
Úderné prapory z uskupení 83. pěší divize ze svazku amerického VIII. sboru obsadily Dinard, zatímco nepřítel stále pokračoval v efektivní obraně citadely v St Malo. V pekle války se ocitli i muži od „Šesté obrněné“, kteří byli vystaveni bojům u Brestu a Lorientu. 5. obrněná a 79. pěší divize z uskupení amerického XV. sboru rychle postupovaly na Dreux, zatímco další jednotky téhož sboru, francouzská 2. obrněná divize a 90. a 80. pěší divize (posledně jmenovaná jednotka bez svého 319. pěšího pluku), pokračovaly v obkličování německých jednotek v oblasti Argentan – Falaise. Tomuto uskupení nyní velel náčelník štábu 3. americké armády generál Hugh J. Gaffey. Nepřítel zde vyvíjel značné úsilí, aby unikl z pasti. Tomu také odpovídal průběh bojů. Německé síly se snažily ze sevření prostřílet si cestu ven z „kapsy“ stůj co stůj. Tanky od 7. obrněné divize z uskupení amerického XX. sboru dosáhly okrajů Chartres, kde poté sváděly těžké boje. V boji byly také pancéře od „Čtvrté obrněné“. Následovány muži ze 35. pěší divize, jejich posádky rychle postupovaly směrem k Orléans. Část „Třicáté páté“ vyrazila na Châteaudun ležící severozápadně od Orléans.
V oblasti 1. americké armády postupoval americký VII. sbor proti lehkému nepřátelskému odporu. 3. obrněná divize vyslala po obsazení Ranes část svých sil severovýchodně na Ecouché. Zbytek divize zamířil severozápadním směrem na Fromental. „První pěší“ pokračovala v průběhu dne v postupu severně k hlavní silnici Vire – Argentan vlevo od obrněných jednotek. Za těmito jednotkami postupovala 9. pěší divize. „Dvacátá devátá“ z uskupení amerického V. sboru obsadila výšiny jižně od Tinchebray, které předtím dobyli muži od legendami opředené „Druhé pěší“.
V jižní Francii se 15. srpna 1944 uskutečnila za poslední tři měsíce již druhá invaze do země galského kohouta. Německý Wehrmacht a jednotky SS nyní musely čelit britsko-americko-kanadsko-francouzským silám na dvou pozemních frontách a také nesmírnému tlaku ze vzduchu. Americká 7. armáda spadající pod velení AFHQ (Allied Forces Headquarters – velitelství spojeneckých sil) uskutečnila již v noci ze 14. na 15. srpna 1944 několik menších operací vedoucích k tomu, aby hlavní invazní pláže ležící na francouzském středomořském pobřeží byly izolovány od ostatních částí země. Ve snaze zabezpečit levý bok vylodění zaútočily americké speciální síly zvané „SITKA Force“ na malé ostrovy Levant a Port Cros a vzápětí začaly s „vyčišťovacími“ akcemi. Jednotky „ROMEO Force“ (francouzské komando) se vylodily na pevnině východně od Cap Nègre a brzy eliminovaly pobřežní obranu a zablokovaly hlavní pobřežní silnici. „ROSIE Force“ (francouzská námořní útočná skupina) se vylodila jihozápadně od Cannes v oblasti Théoule-sur-Mer jako zajištění pravého křídla invazních pláží. Vzhledem k těžkým ztrátám nebyla však schopná dokončit svůj úkol. Jednotky „RUGBY Force“ (1st ABTF – Airborne Task Force – První výsadková taktická skupina) začaly již v 04.30 hod seskakovat za invazními plážemi podél „Modré linie“ v prostoru Le-Muy – Le-Luc, aby je zajistily před případným útokem z vnitrozemí ještě před hodinou H. Těmto operacím předcházelo silné letecké bombardování a námořní ostřelování nepřátelských pozic. Také jistě díky tomu se spojenecké jednotky nesetkaly s vážnějším nepřátelským odporem. Bylo 08.00 hod, když se začaly mezi Nice a Toulon vyloďovat tři divize od VI. sboru generála Luciana K. Truscotta. Posléze začaly postupovat do vnitrozemí. Nepřátelský odpor zde byl sporadický. 3. pěší divize generálmajora Johna N. Daniela, v plánu operace Dragoon zvaná jako „Síly Alfa“ (ALFA Force), se vylodila na levém křídle mezi zálivem Cavalaire a zálivem Pampelonne. Po dosažení břehu rychle postoupila na západ a sever, obsadila Cavalaire a zkontaktovala se s francouzskými Commandos. Na pravém křídle svého operačního prostoru dosáhla St Tropez. Malebné městečko, proslavené o tři desetiletí později díky nesmrtelné sérii komediálních filmů o francouzském četnictvu, obsadily jednotky 1. výsadkové taktické skupiny generálmajora Roberta T. Fredericka a FFI (Forces Françaises de l’Intérieur – francouzské hnutí odporu). Poté se připojily k „čištění“ města a celého poloostrova od nepřátelských bojových formací. „Třetí pěší“ v průběhu dne obsadila také města La Môle, Cogolin, Grimaud a La Croix. Na středním úseku sboru se vylodila 45. pěší divize generálmajora Williama W. Eaglese. Tzv. „Síly Delta“ (DELTA Force) vystoupily na břeh nedaleko Ste Maxime a poté rychle zabezpečily pláže. Samotné město se jim podařilo obsadit až v odpoledních hodinách. Poté začala rychle postupovat na Le Muy a Fréjus. Podařilo se jí též dosáhnout linie dotyku s 1. výsadkovou taktickou skupinou. 179. pěší pluk plukovníka Prestona J. C. Murphyho z uskupení 45. pěší divize byl v průběhu dne stažen do zálohy.
Na pravém křídle sboru se vylodila 36. pěší divize generálmajora Johna E. Dahlquista. Pláže divize dosáhla východně od St Raphael. Její 141. pěší pluk pod vedením plukovníka Johna W. Harmonyho se vylodil v hodinu H a obsadil Drammont a pobřežní opevnění nedaleko Agay. Poté rychle postupoval na sever. Po poledni se vylodil další pluk od „Třicáté šesté“, č. 143. Velel mu plukovník Paul D. Adams. Po dosažení pobřeží jednotka zamířila západním směrem na St Raphael. Poslední ze tří pěších pluků „Třicáté šesté“, 142. pluk plukovníka George E. Lynche, přistál na pobřeží ve 14.00 hod v oblasti západně od Fréjus. Muži plukovníka Lynche městečko okamžitě obsadili. Bylo 15.32 hod, když pluk začal postupovat na výšiny severovýchodně od města. „Třicátá šestá“ patřila k těm americkým divizím, které měly na evropském bojišti nejvíce padlých. Konec války divizi zastihl v pozicích na řece Isara. Měla za sebou boje u Salerna, krvácela u Monte Cassina, válčila v Alsasku i na Siegfriedově linii. Ztratila při tom skoro 17 000 mužů, z nichž 3 637 padlo.
Úsilí Spojenců porazit nepřítele během dne podporovaly také československé jednotky dislokované na Západě. 311. squadrona operující v rámci sil Coastal Command ze skotské základny Tain vyslala 15. srpna na protiponorkový průzkum celkem tři posádky. Patřila mezi ně i posádka F/O Pavelky, kde byl druhým pilotem F/O Jiří Osolsobě. Své zážitky na léta strávená u „Třistajedenáctky“ J. Osolsobě zachytil v knize „Zbylo nás devět“. V posádce F/O Josefa Pavelky byli i muži, kteří původně bojovali na Středním východě u jednotky operující pod velením plk. Karla Klapálka. Vzhledem ke značným ztrátám bylo čs. letectvo ve Velké Británii nuceno provést opakovaně nábor nových členů létajícího personálu. Toho využili mnozí mladí muži, kteří do té doby bojovali na Středním východě u Čs. pěšího praporu 11 – Východního a poté 200. lehkého protiletadlového pluku – Východního. Patřili mezi ně např. druhý radiotelegrafista Valentin Novák a radista a palubní střelec F/Sgt Dezider Neméth, kteří po dokončení výcviku létali s F/O J. Pavelkou.
Stíhači od 312. squadrony RAF v průběhu dne v rámci operace Ramrod doprovodili stovku čtyřmotorových Lancasterů, jejichž posádky si to namířily nad nepřátelské letiště v nizozemském Gilze – Rijen.
zpět na srpen 1944