• Seriál
  • červen 1944
  • červenec 1944
  • srpen 1944
  • září 1944
  • říjen 1944
  • listopad 1944
  • prosinec 1944
  • leden 1945
  • únor 1945
  • březen 1945
  • duben 1945
  • květen 1945

From D-Day to V-Day

Srpen 1944

2. srpna 1944 - Den D + 57

Generál Eisenhower, velitel spojeneckých expedičních sil, naléhavě žádal generála Montgomeryho o zahájení útoku v britsko-kanadském sektoru. Šlo nejen o svobodu Francie, ale i odlehčení tlaku, který vyvíjely německé síly na americké jednotky. „GI“ byli nyní na postupu a Eisenhower hodlal ústup jednotek wehrmachtu a zbraní SS na německo-americké frontě plně využít ve svůj prospěch.

Britský VIII. sbor ze svazku 2. britské armády se během dne setkal se silným odporem v oblasti Vire. Britská 11. obrněná divize postoupila k severnímu okraji téhož města a průzkumné hlídky překročily silnici Vire – Vassy. Gardová obrněná divize byla zastavena před Estry odhodlaným nepřátelským odporem. Sbor byl v průběhu 2. srpna posílen o britskou 3. pěší divizi. Britský XXX. sbor operující se 43. pěší divizí na pravém křídle britsko-kanadské fronty pokračoval v postupu jižně směrem na Mont Pincon. Mezitím britská 7. obrněná divize mířila na Aunay. Na levém křídle sboru obsadila britská 50. pěší divize Amaye sur Seulles ležící západně od Villers – Bocage.

Americké 3. armádě byl dán rozkaz, aby zabezpečila linii St Hilaire du Harcourt – Fougerés – Rennes, vyčistila bretaňský poloostrov od nepřítele a obešla St Malo, pokud nebude možné tento přístav rychle obsadit. Zatím však americký VIII. sbor pokračoval v postupu na západ bretaňským poloostrovem. „Šestá obrněná“ prošla Avranches a Pontaubalt a obešla z jihu Dinan, kde narazila na silnou nepřátelskou obranu. Ke sboru byla přiřazena 83. pěší divize, která nahradila „Sedmdesátou devátou pěší“ a postupovala za tankovými čely 6. obrněné divize. 79. pěší divize byla poté převelena pod americký XV. sbor a postupovala na Fougeres. Ve stejný čas byla vytvořena taktická skupina „A“ (Task Force A), složená z protitankových, mechanizovaných a ženijních jednotek. Uskupení, kterému velel brigádní generál Herbert L. Earnst, bylo určené k tomu, aby „vyčistilo“ od nepřítele prostor ležící podél severního pobřeží poloostrova. Bojové uskupení A od 4. obrněné divize bylo pro další útok na Rennes posíleno 13. pěším plukem od „Osmé pěší“, který do této oblasti rychle postupoval.

Jednotky 1. pěší divize a připojené oddíly od 3. obrněné divize ze svazku amerického VII. sboru 1. americké armády v průběhu dne rychle postupovaly jižním směrem na Mortain. 4. pěší divize pokračovala v postupu na St Pois. „Devátá pěší“ mezitím překročila silnici severovýchodně od Villedieu. Americký VII. sbor ve stejný čas uvolnil ze svého svazku 2. obrněnou divizi, která byla přiřazena k americkému XIX. sboru. Jeho vojáci neustále útočili na slabě se bránícího a především ustupujícího nepřítele v oblasti Percy – Tessy-sur-Vire. Americký V. sbor postupoval jižním směrem k městu Vire s 35. pěší divizí na západním a „Indiány“ od „Druhé pěší“ na východním křídle. Výsledkem postupu bylo překročení řeky Vire a Soulevre.

Územní zisky, které Spojenci až dosud vybojovali v mnoha krvavých bitvách, s sebou přinesly nebezpečí pro německé námořní základny na pobřeží Biskajského zálivu. Proto se očekávalo, že se Němci pokusí své ponorky přemístit do Norska a do přístavů v Severním moři. „Stěhování za ponorkami“ se dotklo i československé 311. squadrony, sloužící až dosud u 19. skupiny pobřežního letectva RAF. 2. srpna 1944, právě v den, kdy „Třistajedenáctka“ slavila čtvrté výročí založení squadrony, jí byl vydán rozkaz k přesunu na letiště Tain nalézající se v hrabství Ross and Cromarty na pobřeží severovýchodního Skotska. Základna Tain patřila do působnosti No. 18 Group Coastal Command. Tady, daleko od civilizace, zůstanou muži od „Třistajedenácté“ až do konce války. I v kopcích Skotska naleznou své hroby mnozí z těch, kdo uprchli z okupovaného Československa, aby vybojovali vítězství nad hitlerovským Německem.