• Seriál
  • červen 1944
  • červenec 1944
  • srpen 1944
  • září 1944
  • říjen 1944
  • listopad 1944
  • prosinec 1944
  • leden 1945
  • únor 1945
  • březen 1945
  • duben 1945
  • květen 1945

From D-Day to V-Day

Srpen 1944

20. srpna 1944 - Den D + 75

Generál Montgomery nařídil 21. skupině armád eliminovat německé vojáky v kapse Falaise – Argentan ještě před postupem Spojenců k řece Seine. Část 12. skupiny armád při postupu na sever překročila britské linie, aby odřízla nepřátelský ústup do údolí řeky Seine. 2. britská armáda při postupu k řece Seine poté prošla přes postavení amerických jednotek v oblasti Argentan.

V průběhu dne další jednotky I. britského sboru překročily řeku La Vie, zatímco 7. britská obrněná divize dobyla Livarot. Kanadský II. sbor zmařil poslední zoufalý pokus německých sil uniknout z obklíčení v prostoru Falaise – Argentan. V „kapse“ u Falaise tak uvízlo velké množství nepřátelských vojáků a zbraní. Ztrátu, kterou tím utrpěl, se Hitlerovi až do konce války již nepodaří nahradit.

79. pěší divize z uskupení amerického XV. sboru po překročení řeky Seine vybudovala předmostí nedaleko Mantes-Gassicourt. V pohybu byla také 5. obrněná divize, která pokračovala v postupu severně směrem na Louviers. Během dne útočil americký XX. sbor ve směru k řece Seine se „Sedmou obrněnou“ na severním a 5. pěší divizí na jižním křídle ve snaze získat předmostí v Melunu a Montereau. Americký XII. sbor v čele s tankovými skupinami z uskupení 4. obrněné divize zaútočil ve směru k předmostím na řece Yonne a Sens.

Jednotky 80. pěší divize z uskupení V. sboru překonaly slabý odpor v Argentanu, zatímco americký XIX. sbor pokračoval v postupu na sever k řece Aure mezi Verneuil a Nonancourt.

Bojovalo se i na jihu Francie. 3. pěší divize z uskupení VI. sboru 7. armády dosáhla předměstí Aix-en-Provence. 7. pěší pluk, který podporoval francouzské jednotky na pobřeží, byl vrácen zpět k domovské 3. pěší divizi. 157. pěší pluk z uskupení 45. pěší divize překročil řeku Durance v oblasti St Paul po částečně zničeném mostě a obsadil Mirabeau a Pertuis, zatímco „bratrský“ 180. pěší pluk postupoval podél jižního břehu řeky a obsadil Peyrolles a Meyrargues. Taktická skupina „Butler“ zablokovala silnice vedoucí z Grenoble na jih. „Třicátá šestá“ byla uvolněna z obranné pozice na východním křídle sboru u 1. výsadkové taktické skupiny a začala postupovat za taktickou skupinou „Butler“. 1. výsadková taktická skupina byla poté přiřazena pod přímé velení 7. armády a zodpovídala za sektor podél hlavní linie z Fayence do La Napoule. Skupina „Chapuis“ od 3. alžírské divize a část 1. francouzské obrněné divize, obě z uskupení II. francouzského sboru, pokračovaly v postupu na západ směrem na Marseille na severním křídle a dosáhly Le Camp. Skupina „Linares“ od „Třetí alžírské“ pokračovala v pochodu přes výšiny nedaleko Toulon, zatímco se skupina „Bonjour“ otočila k jihovýchodu ve směru na Toulon. Oddíly 9. koloniální pěší divize a 1. francouzské pěší obklíčily v průběhu dne Hyères. Čelní útok, který provedla 1. francouzská pěší proti východnímu okraji města, však selhal.

„Třistajedenáctka“ operující v rámci Coastal Command vyslala na protiponorkovou hlídku nad Severní moře celkem čtyři letouny. Všechny se vrátily zpět, aniž by zaznamenaly nějaký kontakt. U-booty se neobjevovaly, neznamenalo to však, že by ve zdánlivě nekonečných vodách pod křídly Liberatorů nebyly. To jen Němci stále více využívali nové modely ponorek, které mohly přebývat pod vodou delší dobu než ty předešlé.

Československá samostatná obrněná brigáda ve Velké Británii se pilně připravovala na přesun do Francie. Početní stav jednotky, která v tomto čase měla připravené do pole dva tankové prapory, začali po otevření druhé fronty postupně doplňovat také muži, kteří původně sloužili v hitlerovských armádách. Jednalo se v drtivé většině o mladíky, kteří po záboru československého pohraničí v roce 1938 zůstali jako děti se svými rodiči na území, které připadlo podle Mnichovské dohody k Velkoněmecké říši. Později byli nuceni přijmout německé občanství. Tím se na ně vztahovala branná povinnost. Osud mnohé z nich pak zavál do Francie, kde někteří padli do zajetí. Posléze řada z nich přijala možnost vstoupit do československé armády v zahraničí. Krkolomná cesta zpět do předmnichovského Československa, odkud odcházeli v uniformách německé branné moci a kam se vraceli v britských battledressech, pro ně skončila až v květnu 1945, když brigáda dorazila do vlasti.