• Seriál
  • červen 1944
  • červenec 1944
  • srpen 1944
  • září 1944
  • říjen 1944
  • listopad 1944
  • prosinec 1944
  • leden 1945
  • únor 1945
  • březen 1945
  • duben 1945
  • květen 1945

From D-Day to V-Day

Srpen 1944

24. srpna 1944 - Den D + 79

V průběhu dne postoupil I. britský sbor na pravém křídle 1. kanadské armády do Georges-du-Viévre na řece Risle. 2. kanadská pěší divize z uskupení II. kanadského sboru obsadila Bernay a vybudovala předmostí přes řeku Risle v Nassandres. Zároveň se zkontaktovala s americkým XIX. sborem v oblasti Elbeuf. 15. britská pěší divize ze svazku XII. britského sboru se soustředila nedaleko Le Neubourg, aby se připravila na překročení řeky Seine v Louviers.

Americký XIX. sbor z uskupení 1. americké armády se přiblížil k Elbeuf, dělostřelecká palba nepřítele ale zabránila jeho jednotkám překročit řeku Seine. Ve stejný čas dosáhla „Pátá obrněná“ z uskupení amerického XV. sboru Houdebouville. Úspěšná byla i 2. francouzská obrněná divize od amerického V. sboru, když se i přes silný nepřátelský odpor dostala blíž k předměstím vysněné Paříže. 102. jízdní průzkumná squadrona (102. Cavalry Reconnaissance Squadron), která postupovala před jednotkami „Čtvrté pěší“, dosáhla řeky Seine jižně od Paříže. Generál Bradley přikázal mužům od 4. pěší divize (vyjma jednoho pluku) ihned vyrazit na Paříž z jihu. Útok měly podpořit francouzské jednotky od jihozápadu. Jeden pluk od „Čtvrté pěší“ zabezpečoval přechody přes řeku Seine jižně od Paříže.

7. obrněná divize ze svazku amerického XX. sboru vybudovala předmostí přes řeku Seine v Melun. Podobně postupovala také „Pátá pěší“ o něco později v Montereau. Bojové uskupení A od 4. obrněné divize postupovalo východně směrem na Troyes. Bojové uskupení B pohybující se na pravém křídle dosáhlo oblast Florentin, zatímco bojové uskupení R postoupilo vpřed a připojilo se ke zbytku „Čtvrté obrněné“. 35. pěší divize postoupila do Courternay.

Také na jihu Franci spojenecké jednotky postupovaly vpřed. 509. výsadkový prapor podplukovníka Williama Yarborougha postupoval za 1. praporem 551. výsadkového pluku. Bez odporu společně oba vstoupily do Cannes a pokračovaly na Antibes. 1. jednotka speciálního určení lehce zdolala Grasse, obsadila Valbonne a získala kontakt s vlastními jednotkami v oblasti Cannes. 517. výsadkový pluk plukovníka Louise A. Walshe, který podporoval jednotky 36. pěší divize v oblasti Fayence – Callian, postupoval na levém křídle 1. výsadkové taktické skupiny a obsadil St Valier na dálnici č. 85 (Route Napoleon). „Třicátá šestá pěší“ vybudovala hlavní obrannou linii jižně podél řeky Roubion, aby zabránila nepřátelskému přesunu na sever. 141. pěší pluk pohybující se vpravo bránil sektor západně od Bonlieu, zatímco 142. pěší pluk hájil levé křídlo divize na linii z Bonlieu do Pré-Alps. Část 111. ženijního praporu byla umístěna před Bonlieu. Přední jednotky 3. pěší divize dosáhly řeky Rhône v Arles. V oblasti II. francouzského sboru, ve východní části Toulonu, skončil organizovaný odpor, Němci ale stále drželi prostor přístavu a západní část města. Skupina „Chapuis“ od 3. alžírské pěší divize úspěšně postupovala v Marseille. Taktická skupina „2“ francouzské 1. obrněné divize vystřídala americkou 3. pěší divizi v Aix, Gardanne a Rognac.

Počínaje 24. srpnem 1944 se roztočil kolotoč misí typu Ramrod, během kterých stíhači od čs. wingu doprovázeli bombardéry letící na cíle v Holandsku, Belgii i Německu. „Třistadvanáctka“ vyslala toho dne do akce stíhačky, které jistily „Velké bratry“, kterými bylo 22 Lancasterů od Bomber Command. Jejich cílem byl přístav IJmuiden v Nizozemí.

„Třistajedenáctka“ vyslala do vzduchu několik strojů, aby jejich piloti hledali v nekonečných vodách Severního moře nacistické ponorky unikající z Biskajského zálivu na sever. Mise proběhla bez zvláštních událostí. „Skoro všechny tyto lety byly stejně nudné a monotónní. Po mnoha hodinách pozorování nekonečného moře jsme byli vděčni každé velrybě, utržené bóji nebo rybářskému škuneru, že nám umožnil odpočinout si na chvíli od šedé plochy nekonečného moře“, popsal stručně tyto mise v rámci Coastal Command jeden z někdejších příslušníků 311. squadrony RAF. Ne vždy tomu ale tak bylo.

Živo bylo i u Československé samostatné obrněné brigády ve Velké Británii. Počínaje 24. srpnem 1944 vstoupilo v platnost nařízení přesunout jednotlivé části brigády do shromažďovacích prostorů poblíž Londýna a Southamptonu. Pět mil od druhého ze vzpomenutých měst se v táboře A-17 soustředily obrněné jednotky brigády, které se později nalodily v přístavu Gosport. V táboře brigáda převzala operační tanky typu Cromwell a Sherman a připravovala se na nalodění k plavbě přes Kanál do Francie

Nad protektorátem se opět objevily svazy amerických bombardérů. Ráno 24. srpna 1944 odstartovaly z Itálie tři silné svazy čtyřmotoráků od 15. americké letecké armády, čítající dohromady skoro čtyři stovky bombardérů a přes tři stovky stíhaček. Cílem pro 117 „Bé-čtyřiadvacítek“ od 55. Bomb Wing se stala rafinérie David Fanto v Pardubicích. Dalších 118 Liberatorů od 304. Bomb Wing zaútočilo na rafinérii Vacuum Oil Company v Kolíně. Přes 160 „létajících pevností“ mělo zaútočit na letiště Luftwaffe v Pardubicích. Ochranu všem třem svazům toho dne zajišťovalo na 200 „Pé – padesát jedniček“ a 113 P-38 Lightning. Šlo o jedny z nejsilnějších amerických bombardovacích svazů vyslaných na cíle v protektorátu v letech 2. světové války.

Bylo poledne, když na kolínskou rafinérii dopadly první bomby. Útok přinesl zdejší fabrice zkázu, ze které se vzpamatovávala po řadu dalších týdnů. Bomby dopadly také na městskou zástavbu, kde zničily a poškodily na 600 domů. Zahynulo nebo bylo zraněno na 9 desítek osob. Chvíli poté, co se Kolín otřásl pod výbuchy bomb, dopadly z útrob amerických bombardérů pumy i na pardubickou rafinérii. Rozsah poškození po náletu byl obrovský a znamenal, že zdejší rafinérie se opět naplno rozběhla až v prosinci 1944. Také v tomto případě ale pumy zasáhly i civilní oblasti, kde bylo zničeno či poškozeno na 900 domů. Zahynulo 213 osob a dalších 286 bylo zraněno.

Při návratu bombardovacího svazu byly čtyřmotoráky od 55. Bomb Wing v oblasti kolem Jindřichova Hradce napadeny německými stíhačkami. Nastal boj, který přinesl zkázu čtyřem americkým Liberatorům. Dalších šest strojů, o které přišel 55. Bomb Wing, se zřítilo na území Rakouska. Ještě většímu masakru Liberatorů od „Patnácté letecké“ nad Jindřichohradeckem zabránil přílet stíhacího doprovodu, který byl předtím zaměstnán bitvou s německými stíhačkami. Američtí stíhači s nepřítelem tvrdě zúčtovali, když si jen v prostoru mezi Pardubicemi a Dolním Dvořištěm připsali deset sestřelů německých stíhaček. Když pak nastalo konečné sčítání ztrát, zjistilo se, že Němci ztratili v průběhu dne v bitvě nad protektorátem více než dvě desítky obávaných Focke-Wulfů 190 a proslavených Messerschmittů Bf 109. Památku amerických letců, kteří zemřeli v troskách Liberatorů zřícených nad Jindřichohradeckem, připomínají jak pamětní desky, tak i expozice umístěná v Leteckém muzeu v Deštné u Jindřichova Hradce.