• Seriál
  • červen 1944
  • červenec 1944
  • srpen 1944
  • září 1944
  • říjen 1944
  • listopad 1944
  • prosinec 1944
  • leden 1945
  • únor 1945
  • březen 1945
  • duben 1945
  • květen 1945

From D-Day to V-Day

Srpen 1944

29. srpna 1944 - Den D + 84

Generál Eisenhower nařídil směrovat hlavní úsilí spojeneckých expedičních sil na severní části fronty. Německá hranice se v posledních dnech anglo-americko-kanadským jednotkám přiblížila a německá vojska byla – alespoň pokud jde o Francii – na ústupu.

15. britská pěší divize z uskupení XII. britského sboru překročila řeku Seine a držela prostor západně od Les Andelys. 11. britská obrněná divize z uskupení XXX. britského sboru, posílená o 8. britskou obrněnou brigádu, postupovala směrem k řece Somme a dosáhla oblast Mainneville.

12. skupina armád vydala instrukce pro plánované operace za řekou Seine. 3. americká armáda se i nadále potýkala s kritickým nedostatkem pohonných hmot, proto dopravní letectvo dostalo rozkaz přednostně přivážet palivo. Patton hnal své tanky stále vpřed. Nechtěl dát německým jednotkám šanci se přeskupit a zaujmout výhodnou obranu. Věděl, že každý den bojů navíc může přinést ztrátu životů a zdraví jeho vojáků.

Americký XIX. sbor ze svazku 1. americké armády převzal v poledne zónu amerického XV. sboru a tím i kontrolu nad 2. obrněnou, 30. a 79. pěší divizí. Tankové klíny od „Druhé obrněné“ prošly přes postavení 79. pěší divize a postupovaly na Magny en Vexin. 30. pěší divize postupující napravo dosáhla linie Wy-dit-Joli-Village – Saillancourt. Americký XV. sbor se vrátil k Pattonově 3. americké armádě a poté byl držen jako záloha. Americký V. sbor zanechal 2. francouzskou obrněnou divizi vzadu v Paříži. 4. pěší divize postupovala na severovýchod do prostoru Mitry Mori – Le Plessis, zatímco 28. pěší divize po přehlídce v Paříži postoupila do přiděleného výchozího postavení k útoku západně od „Čtvrté pěší“. 3. obrněná divize ze svazku amerického VII. sboru překročila řeku Aisne východně od Soissons a vyrazila na Laon.

Velitelství 3. americké armády vydalo rozkaz pokračovat v postupu k řece Meuse. V průběhu dne jednotky 2. praporu Rangers a taktické skupiny „Sugar“ od „Dvacáté deváté pěší“ dobyly Pointe de Corsen a pokračovaly v útoku na Brest. Čelily při tom houževnatému odporu nepřítele. Americký XX. sbor rychle postupoval severovýchodním směrem, zatímco se 5. pěší divize zmocnila Remeše a bojové uskupení A z uskupení 4. obrněné divize dobylo Chalons-sur-Marne a Vitry-le-Francois.

Na jihu země se začal připravovat plán vedoucí ke spojení spojeneckých armád bojujících na území celé Francie. 1. výsadková taktická skupina působící na středomořském pobřeží začala překračovat řeku Var. V oblasti VI. sboru skončil v údolí řeky Rhône v Loriol a Livron na dálnici č. 7 organizovaný nepřátelský odpor. Jednotky 36. a 3. pěší divize likvidovaly zbytky zadního zajištění nepřítele. „Třetí pěší“ se shromažďovala ve Voiron severozápadně od Grenoble a byla připravena podporovat francouzské jednotky, zatímco „Třicátá šestá pěší“ pokračovala v postupu na sever směrem na Lyon. Prapory 179. a 180. pěšího pluku z uskupení 45. pěší divize pokračovaly v průzkumu na sever. 2. marocká pěší divize, která se právě vyloďovala, dostala rozkaz k postupu na pravé křídlo 7. armády. „Třetí alžírská pěší“ kryla její levý bok, zatímco 9. koloniální pěší divize postupně opouštěla strážní pozice v úseku Marseille – Toulon.

V někdejším Československu vypuklo 29. srpna 1944 povstání. Stalo se tak na Slovensku, kde se v průběhu měsíce výrazně prohloubila aktivita partyzánských oddílů a prudce stoupl také počet sabotážních akcí. Ve druhé polovině srpna se těžiště partyzánského hnutí přesunulo na střední Slovensko. Ve snaze řešit rozklad klerofašistické státní moci na Slovensku souhlasil slovenský prezident Jozef Tiso s návrhem Velkoněmecké říše s tím, aby proti rebelům byly nasazeny německé vojenské síly. Pozdější tragédie Slovenského národního povstání se rozjela na plné obrátky.

Ve stejný čas vyslala „československá“ 311. squadrona RAF nad Severní moře opět několik strojů B-24 Liberator pátrat po německých ponorkách. Posádky se vrátily zpět, aniž by zaznamenaly kontakt s nepřítelem. I přes negativní zjištění to však bylo jisté vítězství, neboť bylo zřejmé, že časy „vlčích smeček“ jsou již dávno pryč.

Nad protektorátem došlo v průběhu 29. srpna 1944 k jedné z největších leteckých bitev, jaké se zde za 2. světové války odehrály. Toho dne vyrazilo do akce na 460 čtyřmotorových Fortressů a Liberatorů od 15. US Army Air Force. Cílem pro jejich bomby se stalo seřaďovací nádraží ve Vítkovicích a průmyslové aglomerace Moravské Ostravy. „Létající pevnosti“ od 5. Bomb Wing zamířily na nádraží v Bohumíně a tamní rafinérii David Fanto. Bombardována měla být i malá rafinérie v Přívoze. Čtyřmotoráky chránily desítky Mustangů a Lightningů.

Bylo kolem jedenácté hodiny dopolední, když se letouny od 5. Bomb Wing objevily nad moravsko-slovenským pomezím. Tady svaz napadly německé stíhačky. Přestože části amerických formací byly chráněny „deštníkem“ stíhačů, podařilo se Göringovým Messerschmittům sestřelit čtrnáct „létajících pevností“. Sedm z nich se zřítilo na Moravě. Přečkovice, Pršná, Kašava, Krhov, Liptál, Bojkovice, tady všude umírali američtí letci za svobodu evropských národů. Většina z mužů od „Patnácté letecké“, kterým se podařilo přežít a na padáku přistát, byla zajata. Ti, kteří přistáli na Slovensku, se dostali do zajateckého tábora u Griňavy. Odtud po vypuknutí Slovenského národního povstání byli dopraveni do Banské Bystrice. Později si pro ně na povstalecké letiště Tri Duby u Zvolena přilétly Fortressy od 15. US AAF. Památku amerických letců, kteří zahynuli na moravsko-slovenském pomezí 29. srpna 1944, dnes připomíná řada památníků umístěných např. v Bojkovicích či Slavičíně. Každoročně se u příležitosti výročí „Bitvy nad Slavičínem“, jak byl tento souboj Američanů s nacistickou Luftwaffe pojmenován, konají pietní akce. Některých z nich se dokonce zúčastnili ti muži, kteří masakr „Fortressů od Patnácté letecké“ přežili.