From D-Day to V-Day
Srpen 1944
3. srpna 1944 - Den D + 58
VIII. britský sbor ze svazku 2. britské armády v průběhu 3. srpna 1944 jen velmi zvolna postupoval v oblasti Vire a Estry, naopak jednotkám od britského XXX. sboru se dařilo poměrně úspěšně eliminovat houževnatou německou obranu během postupu směrem na Mont Pincon, Aunay a Villers-Bocage. Jejich kolegové od XII. britského sboru s 50. britskou pěší divizí napravo a 53. britskou pěší divizí vlevo obsadili pozice podél hlavní silnice Villers-Bocage – Caen. „Padesátá třetí britská pěší“ v průběhu dne dobyla Noyers a Missy.
Poměrně živo bylo i v americkém sektoru. Velitelství 12. skupiny armád vydalo 3. armádě rozkaz obsadit bretaňský poloostrov s využitím minimálních sil, dále „vyčistit“ od nepřítele prostor západně od řeky Mayenne a severně od řeky Loire a překročit řeku Maynne. Ve stejný čas musí americká 1. armáda podle rozkazu rozšířit útočné operace v regionu Maynne – Domfort.
Čelní jednotky od 6. obrněné divize ze svazku amerického VIII. sboru se v průběhu dne probojovaly až do blízkosti Loudeac. Muže od „Šesté obrněné“ zastavil až rozkaz vrátit se zpět a eliminovat obranu Dinanu. Taktická skupina „A“ od 6. obrněné divize během 3. srpna 1944 postupovala do oblasti St Malo, kde se v tu chvíli nalézaly ještě zbytky nepřátelských bojových formací. 13. pěší pluk od 8. pěší divize se vrátil zpět k „mateřské“ divizi, když byla předtím „půjčena“ 4. obrněné divizi. Ihned po návratu k divizi pluk zahájil útok na Rennes. Jeden z jeho útočných praporů si doslova prostřílel cestu skrz silnou nepřátelskou obranu do severovýchodní části města. O síle útoku a houževnatosti obránců svědčí jeho děsivé ztráty. Šest desítek padlých a 130 raněných Američanů od jediného praporu v průběhu jediného dne. I takovou tvář měla válka za svobodu Francie. Z téměř obklíčeného města se jeho němečtí obránci v počtu asi 2 000 mužů začali příštího dne v 03.00 hod stahovat po dosud neobsazených cestách pryč. Kdo neunikl, byl zabit v boji nebo v lepším případě zajat. „Čtvrtá obrněná“ obešla Rennes ve dvou pochodových proudech v okruhu 15 – 30 mil. Její bojové uskupení B obsadilo během dne Bain-de-Bretagne a Derval. Při postupu jednotky nenarazily skoro na žádný odpor. Tanky prorážely silniční zátarasy a palbou likvidovaly rozptýlené nepřátelské jednotky. Obě bojová uskupení, A i B, přeťala během postupu sedm z deseti hlavních silnic vedoucích do Rennes a poté pokračovala v postupu na jih a západ. Nepřítel v tomto sektoru fronty prchal a nastalé situace bylo nutné plně využít. V prostoru amerického XV. sboru dobyla 79. pěší divize Fougéres.
Americký VII. sbor ze svazku 1. americké armády obsadil Mortain. 4. pěší divize pokračovala v postupu na St Pois, zatímco „Devátá pěší“ zaujala pozice severozápadně od Forét de St Sever. V průběhu dne americký XIX. sbor stále mířil k jihozápadu. Svým pravým křídlem dosáhl až k St Sever-Calvados. Bojové formace pohybující se na levém křídle sboru byly v průběhu dne na poloviční cestě k Vire. Muži od amerického V. sboru, kteří směřovali ke stejnému cíli, se v průběhu dne setkávali se stále houževnatějším nepřátelským odporem.
Na západní frontě se do bojů opět zapojili českoslovenští stíhači. Muži od „Třistadesítky“ vyrazili na lov do oblasti jižního Nizozemí. Šlo opět o jeden z bojových letů typu Ranger, neboli dálkové útočné akce stíhaček operujících v malých výškách. Cílem jejich střel byla železniční, silniční a říční lodní doprava, piloti však nepohrdli ani nepřátelskými letišti, třebaže právě tam číhalo velké nebezpečí v podobě lehkého flaku ráže 20 a 37mm. Ve stejnou dobu se muži od „Třistajedenáctky“ připravovali k přesunu na novou základnu ležící až ve Skotsku.
Ve Velké Británii zatím pokračovala Československá samostatná obrněná brigáda v ostrých cvičných střelbách a ve všeobecné přípravě na přesun do Francie. Mezi tisíci muži generála Lišky bylo i několik set „Tobruckých krys“, jak se přezdívalo někdejším příslušníkům 11. pěšího praporu – Východního. Šlo o jednotku, jejíž základ vznikl již na podzim roku 1940 na Středním východě jako československá vojenská skupina. K 1. listopadu 1940 byl rozhodnutím ministerstva národní obrany v Londýně ustaven v Palestině Československý pěší prapor 11 – Východní (Czechoslovak Infantry Batalion No 11 – East) jako bojová jednotka v rámci utvořené čs. vojenské skupiny. Velitelem praporu byl jmenován podplukovník Karel Klapálek, legionář z 1. světové války a pozdější legenda mezi muži, kteří stáli za obnovením Československa. Základ čs. vojska na Středním východě tvořilo asi 200 mužů, kteří na útěku ze Sýrie za dramatických okolností překročili palestinské hranice. Většinou se rekrutovali z řad uprchlíků z protektorátu.
Jednotka byla postupně doplňována o dobrovolníky z Palestiny a z jiných míst. Hlavní kontingent, který však doplnil prapor na válečný stav, přišel až ze Sovětského svazu, kde tehdy byla v internaci tzv. Svobodova východní skupina – čs. legion čítající asi 1 000 osob. Čs. pěší prapor 11 – Východní měl poté ve stavu asi 700 mužů a byl členěn na čtyři pěší roty a také na rotu doprovodných zbraní, jejíž součástí byly odborné čety protiletadlová, kulometná, minometná, zákopnická a pomocná.
Prapor zahájil výcvik v Gedeře nedaleko palestinského Tel Avivu. Na přelomu roku 1940 – 1941 byl přemístěn k Mrtvému moři do oblasti Jericha, kde dále cvičil a aklimatizoval se na tvrdé podmínky Západní pouště v oblasti Libye a Egypta. Vojenské operace uskutečněné v této nehostinné části Afriky měly jediný cíl – zabránit Němcům a Italům v obsazení Egypta a Suezského průplavu. Čs. prapor 11 – Východní byl odeslán na frontu do Západní pouště na jaře 1941. Jeho úkolem bylo zajistit oblast Sidi Hanais v prostoru Marsa Matrúh, kam se snažily prorazit nepřátelské jednotky. Byl však dočasně zastaven na sollumských vrších Halfaya Pass. V té době byl čs. pěší prapor 11 – Východní jedinou československou pozemní jednotkou, která spolu s čs. letci v Anglii bojovala proti nacistickému Německu. O dva roky později tito muži rozšíří řady čs. pozemního vojska v Anglii a začnou se připravovat na útok proti pevnosti zvané Evropa.
zpět na srpen 1944