From D-Day to V-Day
Srpen 1944
6. srpna 1944 - Den D + 61
Dva měsíce ode dne D
V den, který připadl na dvouměsíční výročí invaze do Francie, vydal generál Montgomery, velitel 21. skupiny armád, rozkaz k postupu k symbolu francouzského hlavního města – řece Seine.
Proti 2. britské armádě bylo v průběhu dne podniknuto několik protiútoků v oblasti mezi Vire a Mont Pinçon. Německým pancéřům se podařilo v okolí města Vire prorazit v úseku 11. britské obrněné divize od VIII. britského sboru, ztracené území ale nakonec britští vojáci dobyli zpět. Gardová obrněná divize sváděla ve stejném čase těžké boje v Le Busq ležící na hlavní silnici Vire – Aunay. 15. britská pěší divize postupovala v okolí Estry, ale z města se jí nepodařilo nepřítele vypudit. Britská 3. pěší divize útočila během dne v jižním směru na Vire.
Živo bylo také v úseku XXX. britského sboru, kde 43. britská pěší divize postoupila k Mont Pinçon. „Sesterská“ 7. britská obrněná divize pokračovala v průběhu dne v útoku směrem na Thury-Harcourt. V oblasti XII. britského sboru pozdě odpoledne překročila 59. britská pěší divize řeku Orne poblíž Grimbosq a vybudovala zde předmostí.
Na „americké“ frontě velení 12. skupiny armád nařídilo překročit řeku Sarthe v oblasti Le Mans – Alencon a vybudovat a následně zabezpečit předmostí. Americký VIII. sbor ze svazku 3. americké armády prorazil s uskupením B od „Šesté obrněné“ silnou německou obranu jižně od Morlaix a v Lesneven. Souběžně s tím bojové uskupení A od téže divize postupovalo po druhém křídle ve stejném směru. 83. pěší divize pokračovala v útocích na silně opevněného nepřítele v St Malo. Taktická skupina „A“ od „Osmdesáté třetí“ se dostala za Saint Brieuc a pokračovala v postupu na západ podél severního pobřeží Bretaně. 121. pěší pluk pod vedením plukovníka Johna R. Jetera ze svazku 8. pěší divize byl připojen k „Osmdesáté třetí pěší“ pro útok na Dinard ležící západně od St Malo. Nečekaný útok z Auray donutil přední hlídky bojového uskupení A od 4. obrněné divize ustoupit. Rychle vytvořená taktická skupina zahnala Němce zpět do města a začala s jeho čištěním, které dokončila druhý den ráno. Velitel bojového uskupení A, plukovník Bruce C. Clark, vyslal jednu taktickou skupinu asi patnáct mil za Auray zmocnit se mostu přes řeku Blavet v Hanebontu. Skupině se sice podařilo prorazit nepřátelskou obranou, Němci ale stačili most zničit. Skupina se stočila na sever a po dvou mílích se setkala s bojovým uskupením B nedaleko Lorientu. Americký XV. sbor prošel s hlavními silami Mayenne a rychle se přibližoval k Le Mans. V průběhu dne obsadila 79. pěší divize Laval. 5. pěší divize ze svazku amerického XX. sboru posílila jednotky 35. pěší divize, které chránily jižní křídlo armády.
1. pěší divize ze svazku VII. sboru 1. americké armády ulehčila 30. pěší divizi v oblasti Mortain a spolu s tanky od „Třetí obrněné“ rychle postupovala jihovýchodně na Ambriéres le Grand a Mayenne. 4. pěší divize zaujala pozice západně od St Pois. Jednotky 9. pěší divize během dne pomalu postupovaly proti silnému nepřátelskému odporu směrem na Sourdeval. Útočným oddílům 29. pěší divize od XIX. sboru se podařilo po několika dnech bojů proniknout do Vire. Muži od „Dvacáté deváté pěší“ poté začali s „čištěním“ města od nepřítele. Obsazením Vire jednotkami od XIX. sboru ztratil americký V. sbor bezprostřední kontakt s nepřítelem.
V průběhu dne odletěl W/Cdr J. Šejbl, DFC od „Třistajedenáctky“ na průzkum letové trati a nového letiště ležícího ve Skotském Tainu. První plně naložené „Liby“ ze svazku 311. squadrony si to do Skotska namířily o den později.
Někdejší příslušníci Čs. pěšího praporu 11 – Východního, kteří od srpna 1943 posílili stav Československé samostatné brigády, se na konci roku 1941 zúčastnili slavného vítězství Spojenců nad Rommelovými Afrika Korps. V první polovině prosince 1941 postoupila po tuhých bojích britská pouštní armáda až do prostoru Sidi Rezegh ležící jižně od Tobruku. Za rozbřesku 10. prosince vyrazili na její podporu obránci Tobruku proti obkličovacímu kruhu nepřátelských divizí. Tohoto úderu se kromě britských a polských jednotek zúčastnili i vojáci čs. praporu. Britové se pokusili obklíčit a zničit hlavní jádro nepřítele rychlým průlomem přes El Adem, tomu se ale podařilo vyklouznout z pasti do otevřené pouště. Následovalo pronásledování, kterého se zúčastnila i část 11. praporu. Začátkem ledna byl nepřítel zatlačen až k El Agheile.
Koncem ledna 1942 po oddechu a doplnění zásob z blízkého přístavu Tripolis vyrazil nepřítel opět k novému úderu na východ. Pod jeho tlakem ustoupila britská vojska až ke Gazale, kde se některé britsko-polské jednotky zachytily. Řada britských bojových formací však ustoupila až do Tobruku, kde se vytvořilo záchytné pásmo. Československý 11. prapor byl nasazen na západním úseku, aby zajistil perimetr na přísunové komunikaci od Gazaly. Tobruk tak byl znovu bezprostředně ohrožen.
Po ustálení fronty u Gazaly byly bojem a pouští vyčerpané britské jednotky postupně vystřídány čerstvými a početnějšími vojenskými formacemi z jihoafrické unie. Čechoslováci odevzdali těžkou výstroj a 7. dubna 1942 zahájili přesun přes Egypt na východ do Palestiny. Před odjezdem z Tobruku se naši vojáci rozloučili na vojenském hřbitově se svými kamarády, kteří zde daleko od domova navždy zůstali.
Po přesunu do Haify v Palestině koncem dubna 1942 Čs. prapor 11 – Východní po osmnáctiměsíčním působení oficiálně zanikl. Dne 21. května 1942 Čs. vojenská mise v Jeruzalémě svým rozkazem zrušila Čs. pěší prapor 11 – Východní a současně byl postaven z důstojníků a mužstva 11. praporu a z osob nově prezentovaných Československý 200. lehký protiletadlový pluk – Východní (Czechoslovak No. 200 Light Antiaircraft Regiment – East).
zpět na srpen 1944