From D-Day to V-Day
Srpen 1944
8. srpna 1944 - Den D + 63
Generál Montgomery vydal rozkaz americkým silám rychle postupovat v oblasti Falaise – Mortain, vytvořit zde krátký klešťový obchvat nepřátelských sil a poté zaútočit směrem k řece Seine.
Během dne uskutečnil XXX. britský sbor ze svazku 2. britské armády pouze omezený postup směrem ke Condé sur Noireau. XII. britský sbor držel předmostí východně od řeky Orne, ale úder na jih podél východního břehu směrem na Thury-Harcout selhal, neboť nepřítel zde zahájil silný protiútok.
2. kanadská pěší divize ze svazku II. kanadského sboru obsadila Garcelles-Secqueville. Ve 13.55 hod, za letecké podpory 8. USAAF a RAF, která na sebe vzala podobu 5 200 tun bomb odhozených na nepřítele, vyrazila 4. kanadská pěší a 1. polská obrněná divize přes postavení pěchoty směrem na Falaise. Jejich útok byl ale zastaven silným odporem na hlavní nepřátelské obranné linii.
Americký VIII. sbor ze svazku 3. americké armády gen. G. S. Pattona se chystal zaútočit na francouzské přístavní město Brest. Jeho německá posádka ignorovala všechny výzvy ke kapitulaci. Již ráno vyjel k německým pozicím americký jeep s bílou vlajkou, řízený seržantem Alexem Castlem. Ve voze seděl také zpravodajský důstojník 6. obrněné divize major Ernest W. Mitchell. Čtyřčlenná německá hlídka oběma americkým parlamentářům zavázala oči a odvedla je na německé velitelství obrany Brestu. Když jim odstranili pásky z očí, Američané zjistili, že se nachází v podzemí velitelského stanoviště, kde sedělo několik německých důstojníků. Major Mitchell jim předal prohlášení velitele „Šesté obrněné“. Nikdo z přítomných Němců však neuměl anglicky nebo jen prostě nechtěli rozumět. Major Mitchell jim proto text přečetl německy. „Velitelství 6. obrněné divize – pro německého velitele obrany Brestu. Síly armády, letectva a námořnictva Spojených států se nyní nacházejí v takové pozici, aby zničily veškeré opevněné body ve městě. Toto memorandum představuje možnost vzdát se těmto ohromným silám a vyhnout se zbytečným obětem na životech a materiálním škodám. Očekávám odpověď do 15.00 tohoto dne. Podepsán: generálmajor R. W. Grow, velitel 6.obrněné divize USA.“
Německý velitel obrany města kapitulaci odmítl. Oba emisary poté Němci odvedli k jejich jeepu a nechali odjet do amerických linií. Neúspěch ve vyjednávání znamenal jediné – o Brest se bude bojovat. Opět bude prolita krev mladých Američanů i Němců. Velení „Šesté obrněné“ nařídilo zahájit útok na Brest o 24 hodin později. Zároveň byla divize posílena o 1. prapor 28. pěšího pluku plukovníka Kennetha E. Andersona ze svazku 8. pěší divize.
Nepřátelské jednotky se v průběhu dne přesunovaly přes Plouvien do Brestu. V okrajových částech St Malo pokračovaly tvrdé boje. 121. pěší pluk plukovníka Johna R. Jetera ze svazku „Osmé pěší“, který byl připojen k 83. pěší divizi, se setkal se silným nepřátelským odporem při postupu na Dinard. Americký XV. sbor obsadil Le Mans a překročil řeku Sarthe. 2. francouzská obrněná divize, která byla přiřazena k americkému XV. sboru, dostala rozkaz zabezpečit linii mezi Sées – Carrouges. Francouzská divize byla jednou z dalších spojeneckých jednotek bojujících proti nacistickému Německu na straně anglo-amerických sil. K francouzským, polským, indickým a mnoha dalších divizím operujícím na západní frontě se v září 1944 připojí i Československá samostatná obrněná brigáda.
80. pěší divize zajistila v operačním pásmu amerického XX. sboru oblast kolem Le Mans, zatímco jednotky 5. pěší divize obklíčily Angers a Nantes.
V oblasti amerického VII. sboru pokračoval nepřítel bez většího úspěchu v úsilí prohloubit průlom v amerických liniích. Části 30. pěší divize byly stále izolované nedaleko Mortain. Americký XX. sbor uvolnil ze svého uskupení 35. pěší divizi, která byla poté přesunuta k americkému VII. sboru. Tankové oddíly 2. obrněné divize zaútočily východně od Mortain. Americký XIX. sbor pomalu postupoval v oblasti Gathemo – Vire.
Během 8. srpna odletělo ze základny Predannack deset čtyřmotorových Liberatorů směrem ke skotskému městu Tain. Vzduchem se do nového působiště přepravilo na 140 osob. V Tainu na muže od „Třistajedenáctky“ čekalo velmi dobře vybavené letiště. Ve skotských kopcích setrvali Čechoslováci až do konce války. Letiště Tain dnes již dávno neexistuje. V místech, kde ve válečných časech startovaly mohutné bombardéry, jsou dnes louky. Mnohé z budov, kde od srpna 1944 až do května 1945 žili a prožívali radosti z bojových úspěchů i bolesti ze ztráty kamarádů českoslovenští letci, dodnes stojí. Jsou připomínkou času, kdy demokratický svět bojoval proti zlu a zhoubnému nacionalismu.
Do vzduchu šli i stíhači od 310. squadrony RAF. V rámci operace Ranger se zúčastnili hloubkových útoků v jižním Nizozemí a Německu. V průběhu mise „Třistadesítka“ skórovala, když F/O Stanislav Mašek a Sgt Arnošt Elbogen sestřelili na holandsko-německých hranicích dvoumotorový Dornier Do 217. O tři dny později se ale štěstěna obrátila k Arnoštovi zády, neboť se nevrátil z hloubkového útoku na cíle v Nizozemsku.
zpět na srpen 1944