• Seriál
  • červen 1944
  • červenec 1944
  • srpen 1944
  • září 1944
  • říjen 1944
  • listopad 1944
  • prosinec 1944
  • leden 1945
  • únor 1945
  • březen 1945
  • duben 1945
  • květen 1945

From D-Day to V-Day

Srpen 1944

9. srpna 1944 - Den D + 64

II. kanadský sbor ze svazku 1. kanadské armády pokračoval v postupu na jih podél silnice Caen – Falaise. Kanadská 4. obrněná divize obsadila Bretteville le Rabet. Ve stejný den dobyla 1. polská obrněná divize po těžkém boji Cauvicourt a St Sylvain.

6. obrněná divize ze svazku amerického VIII. sboru vyslala malou jednotku k likvidaci nepřátelských sil v oblasti Plouvien, které by mohly ohrozit její zadní voj. Po zničení nepřítele navázala jednotka kontakt s taktickou skupinou „A“ pohybující se nedaleko Brestu. 83. pěší divize pokračovala v útocích na St Malo, kde se hlavní nepřátelská obrana usídlila v Citadele. Jednotky „Čtvrté obrněné“ vyrazily z Lorient směrem na Nantes. Americký XV. sbor vyčistil Le Mans a postupoval s 5. obrněnou divizí napravo a 2. francouzskou obrněnou divizí nalevo severním směrem na Alençon. 80. pěší divize, přechodně připojená k americkému XV. sboru, prohledávala oblast kolem Le Mans a zajímala ty německé vojáky, kteří pochopili, že boj proti Spojencům je marný. 5. pěší divize od amerického XX. sboru se přibližovala k Angers.

1. americká armáda vydala rozkaz k otočení svých jednotek na severovýchod směrem na Argentan. Ty se zde měly setkat s Brity postupujícími jižním směrem a chytit do pasti nepřátelské síly v oblasti Vire – Mortain – Domfort – Ger. V úseku amerického VII. sboru začala nepřátelská protiofenzíva směřující k Avranches ztrácet na síle, přesto však těžké boje stále pokračovaly. 39. pěší pluk podplukovníka Vana H. Bonda byl od 4. pěší divize vrácen zpět k „Deváté pěší“. 28. pěší divize od amerického XIX. sboru nebyla schopna postupu v regionu Gathemo, naopak „Dvacátá devátá pěší“ se začala pohybovat pomalu vpřed v oblasti Vire. Americký V. sbor vydal rozkaz „Indiánům“ od 2. pěší divize, aby vyslali jeden zesílený pluk jihovýchodním směrem. 102. jízdní mechanizovaná skupina, která byla připojena ke „Druhé pěší“, pomáhala jednotkám 29. pěší divize od amerického XIX. sboru v bojích na kopcích nedaleko Vire.

Stíhači od 310. squadrony RAF během dne provedli několik hloubkových útoků na nepřátelské cíle v oblasti mezi holandskými městy Nijkerk a Leuwen.

Významnou složkou čs. pozemních jednotek na Západě byl někdejší 200. lehký protiletadlový pluk, který vznikl v r. 1942 na Středním východě z Čs. pěšího praporu 11 – Východního. Pluk měl 3 prapory, s čísly 500, 501 a 502, každý o čtyřech rotách. Hlavní výzbroj jednotky tvořily protiletadlové 40mm kanóny typu Bofors švédské konstrukce. Pluk měl kromě toho ještě spojovací a dílenskou četu. Výcvik 200. pluku byl urychlen vzhledem ke zhoršení celkové situace v Západní poušti. Čechoslováci si s velkým elánem a nasazením osvojovali novou techniku, kterou, jak ukázal další vývoj, také dokonale zvládli.

V listopadu 1942 se podařil Montgomerymu, který se stal velitelem 8. britské armády, průlom německých pozic u legendárního El Alameinu a Američané se vylodili v severní Africe. Celý 200. čs. protiletadlový pluk – Východní byl poté přesunut začátkem prosince do oblasti Jericha u Mrtvého moře. Zde v rámci aklimatizace prováděl cvičení v součinnosti palebných protiletadlových přehrad. Koncem prosince 1942 se pluk přemístil do Západní pouště do Čechoslovákům dobře známého přístavu Tobruk. Pluku byla svěřena protiletadlová obrana celého pobřeží až po Apolonii. Aktivita nepřátelského letectva tady byla velmi silná. Nálety německých a také italských letadel byly na denním pořádku.

Postupem jara 1943 se situace na africkém bojišti začala urychleně vyvíjet ve prospěch Spojenců. Proto již v polovině dubna 1943 rozhodlo britské velení války o přesunu 200. lehkého protiletadlového pluku do Anglie, kde měla být podle československo-britské komise ustavena nová pozemní jednotka – Československá samostatná obrněná brigáda. V červenci 1943 se 200. pluk nalodil ve válečném přístavu Tewfik na legendu britské obchodní flotily, loď Mauretanii, která vyplula na dlouhou pouť, na jejímž konci byl britský Liverpool. Na lodi bylo v té době přes 7 000 osob a mezi nimi i dvě tisícovky Čechoslováků. Mauretanie po obeplutí takřka celé Afriky konečně dne 11. srpna 1943 zakotvila v přístavu Liverpool. Čs. 200. pluk byl po vylodění přemístěn do stanového tábora v zámeckém parku Wivenhoe.

14. srpna 1943 přijel přivítat 200. pluk ministr národní obrany Sergej Ingr a 18. srpna prezident Edvard Beneš s předsedou vlády Msgre. Šrámkem. Toho dne vojáci, kteří bojovali pod vedením pplk. Karla Klapálka, nastoupili před prezidentem v tropických battledressech naposledy. Edvard Beneš vyznamenal prapor jednotky za její zásluhy v úspěšném boji na Středním východě v letech 1940 – 1943 Československým válečným křížem. Tímto dnem se Československý 200. lehký protiletadlový pluk – Východní stal minulostí.