• Seriál
  • červen 1944
  • červenec 1944
  • srpen 1944
  • září 1944
  • říjen 1944
  • listopad 1944
  • prosinec 1944
  • leden 1945
  • únor 1945
  • březen 1945
  • duben 1945
  • květen 1945

From D-Day to V-Day

Únor 1945

1. února 1945 - Den D + 240

Začal únor 1945. Do konce války v Evropě zbývaly pouhé tři měsíce a několik dnů k tomu navrch. To však nikdo ze zúčastněných nevěděl. Všem ale bylo jasné, že dobytí Německa nebude jednoduché. Teď už nepříteli šlo o všechno. Ustupoval, třebaže se čas od času vyburcoval k lokálnímu protiútoku. Ještě před měsícem Spojencům zahrozil svou ocelovou „pěstí“, avšak po dvou týdnech bojů bylo více než jasné, že operace „Wacht am Rhein“ nepřinesla očekávaný výsledek, jen zmar a zkázu na obou znepřátelených stranách. Zároveň odčerpala veškeré zálohy, které mohl Hitler do války na západě ještě nasadit.

V průběhu dne se americká 9. armáda připravovala na nadcházející rozsáhlou ofenzívu mající za cíl překročení řeky Rúr (Roer). Operace nesla krycí název „Grenade“. 5. obrněná divize byla přiřazena k XIII. sboru a její bojové uskupení A, které bylo dočasně připojeno k 78. pěší divizi, bylo vráceno zpět k „mateřské“ jednotce. „Sedmdesátá osmá pěší“ mezitím pokračovala ve vyčišťovacích akcích v oblasti Imgenbroich – Kesternich.

102. jízdní mechanizovaná skupina z uskupení V. sboru americké 1. armády, která chránila severní křídlo a udržovala kontakt s jednotkami 9. armády, vystřídala „Devátou pěší“ v Rohrenu a Widdau. Útočné prapory 9., 99. a 2. pěší divize, dislokované na frontě v pořadí od severu k jihu, pokračovaly v ofenzívě s cílem dobýt přehrady na řekách Roer a Urft. 9. pěší divize postupovala východním směrem a nakonec dobyla křižovatku silnic Hofen – Harperscheid, která leží asi uprostřed Monschauského lesa. „Devadesátá devátá pěší“ byla během postupu lesem nahrazena jednotkami 9. a 2. pěší divize a posléze byla úplně stažena do zálohy. Muži od „Indianhead“ postupovali severovýchodním směrem z Rocherathu, překročili německé hranice a připojili se k „Deváté pěší“. 1. pěší divize z uskupení XVIII. sboru pokračovala v postupu přes severní část lesa Buchholz. Úderné prapory jejího 26. a 18. pěšího pluku postoupily vpřed asi jeden a půl kilometru na východ. Nepřítel tady mužům od „Big Red One“ kladl jen zanedbatelný odpor. 517. výsadkový pluk plukovníka Ruperta D. Gravese z uskupení 13. vzdušné výsadkové divize byl připojen k „Osmdesáté druhé vzdušné výsadkové“, která pokračovala v upevňování svých pozic a spolu s 1. pěší divizí vysílala hlídky, aby zjistila co nejvíce informací o nepřátelské obraně Západního valu.

Síly VIII. sboru z uskupení Pattonovy 3. armády pokračovaly v útoku ve snaze prolomit opevněnou obranu Západního valu podél hřebenu Schnee Eifel. Na severním křídle obsadil 347. pěší pluk plukovníka Seviera R. Tuppera od 87. pěší divize Manderfeld a Auw. Jednotky 4. pěší divize, které útočily ve středním úseku sboru, postoupily vpřed asi o šest kilometrů a zaujaly pozice nedaleko Bleialfu. Její 8. pěší pluk plukovníka Richarda G. McKeea dobyl Urb a Muetzenich, zatímco „bratrský“ 12. pěší pluk plukovníka Roberta H. Chanceho obsadil Ihlren, Schweiler a Winterscheid. 90. pěší divize pod velením generálmajora Lowella W. Rookse postupovala na jižním křídle. 359. pěší pluk od „Devadesáté pěší“ obsadil Gros Langenfeld, zatímco „bratrský“ 358. pěší pluk dobyl Heckuscheid. V průběhu dne III. sbor udržoval a zlepšoval své obranné pozice v Lucembursku podél hřebenu mezi řekami Our a Clerf a zároveň vysílal průzkumné hlídky přes řeku Our. 134. pěší pluk od 35. pěší divize, který byl dočasně přiřazen k „Šesté obrněné“, se vrátil k mateřské jednotce. S výjimkou omezených lokálních útoků 94. pěší divize ve snaze zlepšit dosavadní pozice, se na frontě XX. sboru nic nedělo. 1. prapor 302. pěšího pluku „Devadesáté čtvrté pěší“ v průběhu dne vyčistil od nepřítele asi polovinu lesa Campholz v prostoru jihovýchodně od Tettingenu.

XV. sbor ze svazku 7. armády udržoval a vylepšoval obranná postavení. Taktická skupina „Harris“ od 63. pěší divize byla rozpuštěna. Poté byla „Šedesátá třetí pěší“, zvaná „Blood & Fire“, až na její 253. pěší pluk, přiřazena pod velení sboru. 36. pěší divize generálmajora Johna E. Dahlquista z uskupení VI. sboru pokračovala v postupu směrem k řece Rýn. 2. prapor 142. pěšího pluku od „Třicáté šesté pěší“ překročil řeku Moder a vstoupil do Oberhoffenu, kde sváděl boje s odhodlaným nepřítelem. Bojové uskupení B, připojené k 36. pěší divizi, zahájilo v průběhu dne východně od Oberhoffenu diverzní útok k odvrácení pozornosti. Po setmění se stáhlo do původních pozic. 117. jízdní průzkumná squadrona plukovníka Harolda J. Samsela čistila od nepřítele les Stainwald v prostoru severně od Gambsheimu. Zbývající část fronty, kde sbor operoval, bude po celý únor setrvávat v současných pozicích. Aktivita bude velmi omezená a soustředí se pouze na občasné výpady přes řeku Moder, o to více času ale bude věnováno výcviku nováčků.

1. francouzská armáda pokračovala v bojích o zredukování Colmarské kapsy. II. francouzský sbor dokončil přes chaoticky vedený nepřátelský odpor vyčištění Rýnské roviny táhnoucí se od Ersteinu k Artzenheimu. Úderné prapory 15. a 30. pěšího pluku z uskupení „Třetí pěší“ ze svazku XXI. sboru postupovaly s podporou francouzských tankových oddílů na jih podél průplavu Rýn – Rhône směrem na Neuf-Brisach. Nakonec postoupily na pozice severně od tohoto městečka. Dva pluky od 75. pěší divize postupovaly jižně směrem na Andolsheim. 28. pěší divize operující na západním křídle sboru zahájila ve 21.00 postup na Colmar, zatímco I. francouzský sbor pokračoval ve vyčišťovacích akcích v oblasti jižně od řeky Thur v prostoru mezi Cernay a Ensisheimem. Obě městečka ale nepřítel prozatím dokázal udržet.

1. února 1945 uskutečnily stíhačky od československých stíhacích squadron RAF doprovod 160 Lancasterů od 3. Group, které v rámci operace Ramrod 1448 útočily na německý Mönchengladbach. Cílem bylo samotné město, které v době náletu zakrývala silná oblačnost. Ta jen stěží umožňovala vizuálně lokalizovat určenou dopadovou plochu. Bombardovalo se proto pomocí kouřových značek odhozených stroji od Pathfinder Force. Ty pomocí radarů zarámovaly město výraznými kouřovými signály vznášejícími se na nebi a umožnily tak hlavnímu svazu odhodit náklad smrtonosných pum. Výsledky útoku nebyly známé, jeden z nasazených čtyřmotorových Lancasterů se zřítil ve Francii.

K náletu na Mönchengladbach Čechoslováci startovali krátce po třetí hodině odpoledne. Akce se zúčastnilo 36 „Spitů“, které do akce společně dodaly všechny tři čs. stíhací squadrony. Flak byl nad cílem jako vždy velmi silný a tentokrát si svoji oběť vybral i v jejich řadách, když přímo nad městem dostal zásah stroj, který pilotoval F/Lt John A. H. Pinn, britský příslušník 313. squadrony. Pinn dokázal svůj Spitfire dotáhnout až nad Holandsko, kde ale pravděpodobně při pokusu o nouzové přistání v prostoru kolem Eidhovenu smrtelně havaroval. Během mise měl havárii i P/O Karel Stojan, rovněž od „Třistatřináctky“, kterému flak zničil motor. P/O Stojan nouzově přistál v Belgii. Ztrátu si musela na své konto připsat i „Třistadvanáctka“. Během přistání na domovské základně v Bradwell Bay byl nucen pro nedostatek paliva položit stroj na břicho 2/Lt Albert C. Gaydos. Pilot dokázal letoun posadit na zem, náraz byl ale natolik tvrdý, že letoun silně poškodil. Z pokusu o nouzové přistání vyšel 2/Lt Gaydos se zraněním.

Umíralo se i u Dunkerque. Na východě perimetru došlo k přestřelce mezi nepřítelem a hlídkou od Tankového praporu 2. Palba zblízka se stala osudnou vojínu Petru Melokovi. Zranění utrpěl i další člen hlídky, vojín Josef Garšic. Nepřítele nakonec zahnaly až posily podporované tanky. Petr „Pepe“ Meloko (nar. 1925) se narodil v Orlové na Karvinsku. Místem posledního odpočinku se mu stal hřbitov v belgickém De Panne.