From D-Day to V-Day

Únor 1945

14. února 1945 - Den D + 253

Kanadská 3. pěší divize z uskupení britského XXX. sboru obsadila několik vesnic na západním břehu Rýna v prostoru ležícím naproti Emmerichu. Mezitím se britská 15. pěší divize pokoušela prorazit z Hasseltu po silnici na Kalkar a dosáhnout Moylandu, zatímco se jednotky britské 43. pěší divize v blízkosti lesa Kleve dostaly do silného tlaku. Ve stejný den britská 53. pěší divize sváděla boje o výšiny severně od Asperbergu a jen pomalu postupovala. Britská „Padesátá první pěší“ dobyla v noci ze 14. na 15. února 1945 Kessel a zároveň byla posílena o 32. gardovou brigádu, která obsadila Hommersum.

XII. sbor z uskupení Pattonovy 3. armády získal pevnou kontrolu nad předmostím v prostoru opevnění Západního valu, které upevňoval a připravoval se k útoku směřujícím přes řeku Prüm. Jednotky 80. pěší divize zlepšovaly svoje pozice v severním sektoru předmostí. Její 317. pěší pluk plukovníka Henryho G. Fishera překročil řeku a začal s vyčišťováním oblasti Bollendorfu. 10. pěší pluk plukovníka Roberta P. Bella od 5. pěší divize rozšiřoval předmostí směrem k Schankweileru. Mezitím 11. pěší pluk plukovníka Paula J. Blacka dokončil obsazení Ernzenu a 417. pěší pluk plukovníka Georga E. Brunera od 76. pěší divize generálmajora Williama R. Schmidta zneškodnil několik pevnůstek Západního valu a obsadil pozice jižně od Enzenu.

XXI. sbor ze svazku 6. skupiny armád uvolnil 28. pěší divizi generálmajora Normana D. Coty, která bude nyní spadat pod přímé velení První francouzské armády. V průběhu dne byly československé stíhačky od všech tří čs. squadron operujících v rámci RAF na hlídce v prostoru vymezeném německým Münsterem a Rheine. Operace nesla název Rodeo 415. Mise typu „Rodeo“ měly v prvé řadě za úkol vylákat nepřátelské letectvo do vzduchu a vyzvat ho na souboj.

Po delší době se na české obloze objevil americký bombardovací svaz, jehož cílem se tentokrát stala Praha. Hlavní město protektorátu zažilo předtím již jeden nálet, ten dnešní se ale nedal s ničím srovnat. Jeho smysl je dodnes předmětem diskuzí, asi tím nejvěrohodnějším vysvětlením pak je, že ze strany amerického bombardovacího svazu šlo o tragický omyl. Ten den postihl Drážďany nálet, který dosáhl apokalyptických rozměrů. Americká „Mocná osmá“ vyslala nad toto saské město kromě jiných také bombardéry od 398. Bomb Group 1. Bomb Wing, které ale nad primární cíl nedorazily. Bylo po poledni, když se z nebe na Prahu snesl déšť bomb. Ty zničily nebo poškodily na 1 700 domů. Náletu padl za oběť také Emauzský klášter. Počet mrtvých Pražanů se pohyboval okolo 700, zraněno pak bylo více než 1 000 dalších osob.

Část bombardovacího svazu napadla také severočeské Záluží u Mostu a Duchcov a svůj díl bomb dostala i Plzeň, kde však škody byly oproti Praze skutečně jen minimální vyjma 6 osob, které nálet zaplatily životem. 14. února 1945 však byl bombardován také západočeský Tachov, kde bylo zničeno či poškozeno více než 50 domů a zabit asi zhruba stejný počet osob. Také v tomto případ je třeba útok přičíst snaze amerických letců bombardovat alespoň sekundární cíle, kterými byly v daném čase většinou významnější dopravní a komunikační uzly. Stručný výčet míst bombardovaných na území předmnichovského Československa dne 14. února 1945 by nebyl úplný bez Karlových Varů a letecké továrny ležící na okraji západočeského Chebu.

Během dne ztratili Američané nad českým územím jeden bombardér, který se v důsledku poškození od nepřátelských stíhačů zřítil u obce Hřídelec na Jičínsku. Posádka „létající pevnosti“ B-17G ze svazku 306. Bomb Group padla včetně velitele Capt. B. B. Lewise do zajetí, pouze střelci kulové věže se bohužel neotevřel padák a při dopadu na zem zahynul.



zpět na únor 1945