• Seriál
  • červen 1944
  • červenec 1944
  • srpen 1944
  • září 1944
  • říjen 1944
  • listopad 1944
  • prosinec 1944
  • leden 1945
  • únor 1945
  • březen 1945
  • duben 1945
  • květen 1945

From D-Day to V-Day

Únor 1945

24. února 1945 - Den D + 263

Britská 63. pěší divize z uskupení britského XXX. sboru 1. kanadské armády pomalu postupovala z Gochu směrem na Weeze.

335. pěší pluk 84. pěší divize z uskupení XIII. sboru prošel přes pozice bratrského 334. pěšího pluku v Baalu. Následně postupoval severozápadně na Doveren, který jeho 1. prapor dobyl ve spolupráci s tankovými jednotkami od „Páté obrněné“. Pluky 102. pěší divize odrazily německý protiútok vedený na její levé křídlo. Následně se stočily k severu a obsadily Kofferen, Dingbuchhof, Hompesch a Hotton. V Linnichu byl dokončen most, po kterém mohla být k podpoře pěchoty přesunována těžká technika.

Bojové uskupení B od „Páté obrněné“ se vrátilo od 102. pěší divize zpět k mateřské jednotce a soustředilo se v oblasti Baesweileru. 175. pěší pluk 29. pěší divize z uskupení XIX. sboru kompletně obsadil Jülich a s pomocí plamenometných tanků zredukoval nepřátelskou obranu Citadely. Část pluku postupovala východním směrem podél silnice Jülich – Steinstrass, obsadila Stetternich a zkontaktovala se s jednotkami 30. pěší divize. Úsek 175. pěšího pluku následně v noci převzaly prapory 116. pěšího pluku od „Dvacáté deváté pěší“. Jednotky 119. pěšího pluku od 30. pěší divize v 01. 30 hod kompletně obsadily Hambach. O pět hodin později dobyly Niederzier a vyčistily část lesů Grosse Forst a Lindenberger Wald. Bratrský 117. pěší pluk překonal řeku Rúr a postupoval severovýchodně od Niederzieru směrem na Steinstrass. Postup podpůrných tanků byl zastaven zátarasy z poražených stromů a minových nástrah.

415. pěší pluk 104. pěší divize ze svazku VII. sboru americké 1. armády obsadil Oberzier a dvě třetiny Arnoldsweileru a o půlnoci zahájil útok na Ellen. 413. pěší pluk od stejné divize mezitím obsadil seřaďovací nádraží v severovýchodní části Dürenu. 13. pěší pluk od 8. pěší divize pokračoval v čištění jižního předměstí Dürenu, zatímco bratrský 28. pěší pluk obsadil Krathausen a Niederau, v prostoru severozápadně od Stockheimu byl ale německým protiútokem donucen ustoupit. 2. pěší divize ze svazku amerického V. sboru převzala úsek původně držený jednotkami „Deváté pěší“.

Na frontě VIII. sboru ze svazku Pattonovy 3. armády obsadily jednotky 90. pěší divize Bellscheid, Ringhuscheid, Oberpierscheid a Niederpierscheid. Bojové uskupení A od 11. obrněné divize bylo připojeno k „Osmdesáté sedmé pěší“, zatímco ostatní síly „Jedenácté obrněné“ byly staženy do zálohy. Bojové uskupení B od 6. obrněné divize dobylo v průběhu dne Lembach, Neuerburg a Muxerath. Poté pokračovalo v postupu jižním směrem, aby se zkontaktovalo s jednotkami 318. pěšího pluku od 80. pěší divize. Ten mezitím čistil výšiny severně od Obergeckleru, zatímco průzkumný oddíl od bojového uskupení A obsadilo Sevenig. 6. jízdní mechanizovaná skupina ve spolupráci s dalšími tankovými oddíly 6. obrněné divize obsadila Herbstmuhle, Rodershausen, Koxhausen, Berscheid, Nasingen a Bauler. Bojové uskupení B od 4. obrněné divize ze svazku XII. sboru postoupilo k Outscheidu a Brimingenu, kde se setkalo s mírným odporem nepřítele. V noci z 24. na 25. února 1945 překročily řeku Prüm síly 5. a 76. pěší divize. V operačním prostoru XX. sboru překonaly tři prapory obrněné pěchoty pod velením bojového uskupení A z 10. obrněné divize řeku Sáru v útočných člunech. Zároveň pomáhaly 376. pěšímu pluku od 94. pěší divize rozšiřovat předmostí směrem na Schoden a Beurig. Prapory 301. a 302. pěšího pluku od téže divize měly zatím obsazený levý břeh po linii Serrig – Taben-Rodt. 5. prapor „Rangers“ postupoval severovýchodně za nepřátelskou linií ve snaze přetnout silnici Irsch – Zerf, nedaleko svého cíle se ale dostal do obklíčení. V Taben-Rodtu vybudovali ženisté kolejový most. Jednotky 26. pěší divize pokračovaly během dne v dalších útocích na předmostí v Saarlauternu.

Pluky 63. pěší divize ze svazku XV. sboru 7. armády obnovily útočné operace vedené severním směrem a kompletně zredukovaly nepřátelský výběžek u Welferdingu. Poté obsadily Bübingen, Bliesransbach a kopce mezi oběma městečky. Čtyřiadvacátý únor byl dalším dnem, kdy byli českoslovenští stíhači opět nasazeni do bojů jako doprovod těžkých bombardérů. Jejich svaz byl toho dne opravdu impozantní. Na 290 Halifaxů, 26 Lancasterů a 24 Mosquit od 4., 6. a 8. Group se řítilo vzduchem nad olejovou rafinérii a výrobu syntetického benzínu ležící u města Kamen v Německu. Také let byl pro stíhače tentokrát poměrně dlouhý a trval skoro tři hodiny. Akce Ramrod s pořadovým číslem 1471 se zúčastnily stroje všech tří čs. stíhacích squadron. Mise proběhla z pohledu pilotů stíhaček tak, jak si to vždy přáli. Žádné ztráty, žádné nehody. Totéž však nebylo možné říci o bombardovacím svazu, který přišel o jeden čtyřmotorový Halifax.

U Dunkerque pokračovaly každodenní přestřelky mezi nepřítelem a jednotkami generála Lišky. Čechoslováci v dopoledních hodinách zadrželi v prostoru vsi La Plaine ležící v úseku drženém Tankovým praporem 2 německého poddůstojníka. Při prohlídce u něho bylo nalezeno několik letáků, ve kterých jsou němečtí obránci přístavního města Dunkerque vyzýváni k tomu, aby ve svém boji za Führera vydrželi. Prohlášení bylo podepsané velitelem německých vojsk okupujících Dunkerque – Vizeadmiralem Friedrichem Frisiusem. Mužem, který i v obklíčení žil v naději na konečné vítězství.

V říjnu 1944, tedy v době, kdy Dunkerque oblehlo čs. vojsko ve spolupráci s dalšími britskými a francouzskými jednotkami, Frisius žádal, aby předpolí přístavního města bylo ostřelováno „zbraněmi odplaty“, jak se také přezdívalo raketám V-1. Z nadřízených složek mu bylo sděleno, že takovou operaci musí schválit OKW. Vrchní velitelství branné moci naštěstí návrh velitele „Festung Dünkirchen“ taktně zamítlo.