• Seriál
  • červen 1944
  • červenec 1944
  • srpen 1944
  • září 1944
  • říjen 1944
  • listopad 1944
  • prosinec 1944
  • leden 1945
  • únor 1945
  • březen 1945
  • duben 1945
  • květen 1945

From D-Day to V-Day

Únor 1945

6. února 1945 - Den D + 245

XVI. sbor 9. armády zahájil operační činnost a převzal sektor po britském XII. sboru ze svazku 2. britské armády. 35. pěší divize obsadila území původně držené britskou 52. pěší divizí. V průběhu dne byla ke sboru připojena britská 7. obrněná divize, zatímco americká 8. obrněná divize byla prozatím držena v záloze. „Osmá obrněná“ se ve Francii objevila 5. ledna 1945. Skládala se, stejně jako jiné americké obrněné divize, ze tří tankových praporů (č. 18., 36. a 80.), tří obrněných pěších praporů (č. 7., 49. a 58.), tří obrněných dělostřeleckých praporů (č. 398., 399. a 405.) a dalších jednotek, např. 88. jízdní průzkumné squadrony. Velitelem divize byl od října 1944 až do konce války v Evropě genmajor J. M. Devine. „Iron Snake“, jak bylo divizi přezdíváno, bojovala poté v Holandsku, na řece Roer, v oblasti Mülhausenu i v pohoří Harz. V letních měsících roku 1945 se v rámci amerického XXII. sboru objevila až v západních Čechách. Přestože divize bojovala v Evropě de facto jen čtyři měsíce, přišla v boji o takřka 470 mužů. Dalších skoro 1 600 příslušníků divize bylo zraněno. To vše jen dokládá krutost bojů o Německo.

K připravované operaci „Grenade“ bylo od „Páté obrněné“ ke 102. pěší divizi ze svazku XIII. sboru přiřazeno bojové uskupení B plukovníka Johna T. Coleho.

69. pěší divize ze svazku americké 1. armády se začala přesunovat z oblasti Liesse směrem k Montenau. 310. pěší pluk 78. pěší divize z uskupení amerického V. sboru, posílený tankovým oddílem, zaútočil před setměním na linii Schmidt – Harscheid – Kommerscheidt, proti silnému nepřátelskému odporu ale postoupil vpřed pouze asi o jeden kilometr. 2. prapor 311. pěšího pluku od „Sedmdesáté osmé pěší“ dobyl Hechelscheid, zatímco bratrský 309. pěší pluk ve spolupráci s bojovým uskupením R od 7. obrněné divize vyčistil Steckenborn a následně převzal obranu sektoru u Hechelscheidu. Muži ze svazku 517. výsadkového pluku vyrazili o půlnoci z Bergsteinu směrem k silnici Schmidt – Nideggen, jejich postup ale byl zpomalen minovým polem. 1. prapor 9. pěšího pluku od 2. pěší divize dobyl Scheuren, zatímco bratrský 38. pěší pluk obsadil Hellenthal. V operační oblasti XVIII. sboru byly k 8. pěší divizi připojeny 14. jízdní mechanizovaná skupina a 16. pěší pluk od 1. pěší divize.

Proti jednotkám VIII. sboru ze svazku Pattonovy 3. armády, útočícím na Západní val, zesílil německý odpor. 87. pěší divize obsadila nedaleko Roth bei Prüm křižovatku ležící na hlavní silnici Losheim – Prüm. 8. pěší pluk 4. pěší divize ve spolupráci s jednotkami „Osmdesáté sedmé pěší“ pokračoval ve vyčišťovacích akcích na hřebenu Schnee Eifel, zatímco roty 3. praporu bratrského 22. pěšího pluku přebíraly postavení 1. praporu 358. pěšího pluku od 90. pěší divize v Brandscheidu. Poté společně odrazily rozhodný nepřátelský protiútok. V poledne zaútočily ostatní jednotky 22. pěšího pluku a obsadily Hontheim, Sellerich a Herscheid. Úderné oddíly 11. obrněné divize a „Devadesáté pěší“ zahájily před setměním koordinovaný útok jihovýchodním směrem skrz obranná postavení Západního valu. Útočníkům se podařilo překvapit nepřítele a rychle obsadit určené cíle. 359. pěší pluk ze svazku 90. pěší divize obsadil ještě před svítáním Habscheid, později ale byl v postupu blokován silným nepřátelským odporem v okolí městečka. Bojové uskupení R od 11. obrněné divize postoupilo v průběhu dne asi tři kilometry pevnostním pásmem Západního valu a dobylo kopec č. 568 jižně od Habscheidu. Jeho průzkumné hlídky poté vstoupily do Lutzkampenu, Grosskampenbergu a Bergu. Útočné jednotky III. sboru zahájily v noci ze 6. na 7. února 1945 průzkum bojem přes řeku Our. Oddíly 6. obrněné divize překročily řeku o půlnoci nedaleko Kalbornu a Dahnenu a 2. prapor 507. výsadkového pluku, který původně patřil k „Osmdesáté druhé vzdušné výsadkové“ a od března 1945 tvořil nedílnou součást 17. vzdušné výsadkové divize, v prostoru severně od Dasburgu.

Jednotky 253. a 255. pěšího pluku se vrátily od 44. pěší divize zpět k mateřské „Šedesáté třetí pěší“ z uskupení XV. sboru 7. armády. Prapory 255. pěšího pluku prováděly v průběhu dne omezené útoky ve snaze zlepšit svá obranná postavení. Přední hlídky 101. jízdní mechanizované skupiny postoupily do sektoru 106. jízdní skupiny. Oddíly 68. praporu obrněné pěchoty sváděly tuhé boje v Oberhofenu. 143. pěší pluk od 36. pěší divize obsadil Herrlisheim a poté vystřídal v Offendorfu jednotky 117. jízdní průzkumné squadrony. Obě tato městečka byla silně zaminována.

1. francouzská armáda zahájila konečnou operaci proti Colmarské kapse. XXI. americký sbor postupující na jih se stočil na východ směrem k Rýnu, zatímco 3. pěší divize čistila zónu na severním křídle sboru podél řeky Rýn a obsadila Neuf-Brisach. Tanková skupina 2. francouzské obrněné divize prošla přes postavení „Třetí pěší“ a poté postupovala jižně mezi průplavem Rýn – Rhône a řekou Rýn, aby nakonec dobyla Oberaasheim. 75. pěší divize dosáhla průplavu Rýn – Rhône jižně od Neuf-Brisachu. Část jejích jednotek vystřídala francouzské tankové oddíly v Oberaasheimu. 12. obrněná divize podporovala palbou 28. pěší divizi, zablokovala východy z Vosges a pokračovala v eliminaci obklíčeného nepřítele. Francouzská 5. obrněná divize nalézající se jako rezerva nedaleko Colmaru, pomáhala čistit kapsu u Vosgés. 2. marocká pěší divize překročila v oblasti Meyenheim – Reguisheim řeku Ill. Následně postupovala východním směrem k průplavu Rýn – Rhône a obsadila Hirtzfelden. 9. koloniální pěší divize dobyla před setměním Ensisheim a postoupila k okraji lesa Harth.

V průběhu dne se piloti československých stíhacích squadron, bojujících v rámci RAF, zúčastnili operace typu Ramrod s pořadovým číslem 1453. Jejich úkolem bylo chránit skupinu 18 čtyřmotorových Lancasterů, jejichž úkolem bylo napadnout a zničit železniční viadukt v Bielefeldu. Nad stejný cíl se Čechoslováci dostanou ještě v polovině března.

U Dunkerque pokračovaly takřka každodenní dělostřelecké přepady, tentokrát v režii Tankového praporu 1 bojujícího na západní straně perimetru. Československá samostatná obrněná brigáda měla nyní ve stavu 5 085 mužů, než však skončí válka, stoupne jejich počet o další desítky.