• Seriál
  • červen 1944
  • červenec 1944
  • srpen 1944
  • září 1944
  • říjen 1944
  • listopad 1944
  • prosinec 1944
  • leden 1945
  • únor 1945
  • březen 1945
  • duben 1945
  • květen 1945

From D-Day to V-Day

Únor 1945

9. února 1945 - Den D + 248

Kanadská 3. pěší divize z uskupení britského XXX. sboru 1. kanadské armády obsadila Mehr, Niel, Keeken, Milligen a její hlídky zároveň prováděly průzkum v oblasti Rýna. Britská 15. pěší divize překonala obrannou linii na Západním valu a postoupila k výšinám nedaleko Materbornu. Mezitím britská 43. pěší divize vyrazila z Nijmegenu směrem na Goch a dosáhla Nuettergenu, zatímco britská 53. pěší divize postupovala přes severní část lesa Reichswald, vyčistila Stuppelburg a pahorky jihozápadně od Materbornu. V pohybu byly také jednotky britské 51. pěší divize, které prošly přes jižní část lesa, postupovaly směrem k Hekkensu a přeťaly hlavní silnici Mook – Gennep.

9. pěší divize z uskupení V. sboru americké 1. armády postupovala k přehradě Schwammenauel a její 60. pěší pluk obsadil část Hasenfelde. K ochraně jejího severního křídla byl určen 310. pěší pluk od 78. pěší divize, který čistil úsek severně od silnice Schmidt – Hasenfelde a zároveň zablokoval silnici Harscheid – Nideggen. Bratrský 311. pěší pluk postupoval na jihovýchod a čistil severní břeh nádrže Urft. 517. výsadkový pluk se soustřeďoval nedaleko Huertgenu, zatímco 505. výsadkový pluk od „Osmdesáté druhé vzdušné výsadkové“ směřoval do prostoru západně od Abendenu k řece Roer. 424. pěší pluk od 106. pěší divize převzal zodpovědnost za jižní křídlo sboru.

3. prapor 345. pěšího pluku od 87. pěší divize z uskupení VIII. sboru Pattonovy 3. armády obsadil Neuendorf, divizní průzkumné rotě se ale nepodařilo ve Willwerathu navázat kontakt s jednotkami od „Čtvrté pěší“. Její 8. pěší pluk dobyl Gondenbrett a Hermespand, kde překročil řeku Prüm, zatímco bratrský 22. pěší pluk obsadil Niedermehlen a prapory od 12. pěšího pluku čistily Steinmehlen. 90. pěší divize se v průběhu dne probíjela přes opevnění Západního valu. Její 358. pěší pluk obsadil kótu 519 a postoupil vpřed asi o dva kilometry. Přes houževnatou německou obranu se podařilo vytvořit kontakt mezi jednotkami 90. pěší a 11. obrněné divize.

V operačním prostoru III. sboru rozšiřovalo a upevňovalo bojové uskupení R od 6. obrněné divize předmostí na východním břehu řeky Our a zkontaktovalo se s výsadkáři od 17. vzdušné výsadkové divize, kteří později převzali jeho prostor. 3. praporu od 319. pěšího pluku 80. pěší divize z uskupení XII. sboru se nedařilo překonat řeku Our u Wallendorfu, zbytek bratrského 318. pěšího pluku ale překonal řeku Sauer nedaleko Sillingenu. Pozdě odpoledne začaly mezi Weilerbachem a Echternachem překračovat řeku Sauer prapory 10. a 11. pěšího pluku od 5. pěší divize a 3. prapor 417. pěšího pluku od 76. pěší divize. Jednotky 301. pěšího pluku od 94. pěší divize amerického XX. sboru, které čistily východně od Sinzu les Bannholz, se setkaly s houževnatým nepřátelským odporem. Oddíly 5. praporu Rangers byly přesunuty od 26. pěší divize k „Devadesáté čtvrté pěší“ a zároveň vystřídaly 302. pěší pluk od „Neuf Cats“, jak bylo 94. pěší divizi přezdíváno, na jejím levém křídle. V prostoru předmostí v Saarlauternu dobyly úderné prapory 104. pěšího pluku 26. pěší divize několik opevněných domů.

101. jízdní mechanizovaná skupina ze svazku XV. sboru 7. armády začala přebírat frontový úsek, původně držený jednotkami 106. jízdní skupiny. Bojové uskupení B od 10. obrněné divize bylo od sboru vráceno zpět k mateřské divizi. 254. pěší pluk 63. pěší divize byl přesunut ke 100. pěší divizi. Zároveň vystřídal v pozicích 274. pěší pluk od „Sedmdesáté pěší“. 1. prapor 142. pěšího pluku od 36. pěší divize VI. sboru během dne sváděl v Oberhofenu těžké boje dům od domu.

1. francouzská armáda kompletně zredukovala Colmarskou kapsu a tím byla fakticky zničena útočná síla 19. německé polní armády. Pozemním jednotkám pomohly k úspěchu bitevní letouny amerického XII. velitelství taktického letectva a 1. francouzského leteckého sboru. Jednotky francouzského I. sboru postoupily k malému předmostí v Chalampré, Němci ale stačili most ve městě včas zničit.

Dne 9. února 1945 se československé squadrony žádné bojové mise nezúčastnily, přesto však zubatá opět úřadovala. Bylo čtvrt na čtyři odpoledne, když během cvičného letu vybuchl ve vzduchu Spitfire P/O Aloise Záleského. O 25 minut později se jako kámen zřítil do moře Spitfire blovického rodáka F/Sgt Ondřeje Šambergera. Stejně jako Alois také Ondřej (nar. 1916) sloužil u 312. squadrony, ke které přišel teprve v prosinci 1944. Příčinou jeho tragického skonu byl s největší pravděpodobností přerušený přívod kyslíku a ztráta vědomí.

Alois Záleský (nar. 1916) pocházel z Plzně, kde také ve 30. letech u Západočeského aeroklubu absolvoval akci „Tisíc nových pilotů republice“. Po okupaci uprchl přes Polsko do Francie. V červnu 1940 odplul do Anglie, kde se stal mechanikem u 312. squadrony RAF. Podal si přihlášku a byl přijat do pilotních škol. Absolvoval výcvik v Anglii a Kanadě a ještě v r. 1943 se vrátil k „Třistadvanáctce“ již jako pilot. V září téhož roku v leteckém boji pravděpodobně sestřelil německý dvoumotorový Messerschmitt Bf 110. Osudný se mu stal 9. únor 1945. Příčiny tragédie se nikdy nepodařilo vysvětlit.

Umíralo se také u Dunkerque, kde v západním sektoru perimetru zabil výbuch miny bratislavského rodáka vojína Hugo Glasera (nar. 1915). Hugo byl pochován na hřbitově v Bourbourgu. Miny představovaly u Dunkerque velké nebezpečí. Byly zrádné, neviditelné a hlavně ležely prakticky na všech místech, kudy bylo možné pronikat do nepřátelských pozic. Obě válčící strany neustále zdokonalovaly své zabezpečení a miny byly jedním z hlavních prostředků, jak toho dosáhnout. Na stejné straně perimetru se během dne zřítil britský čtyřmotorový bombardér typu Halifax. Posádka vyskočila, až na jednoho muže ale dopadla do německých pozic. Jeden letec při seskoku zahynul.