From D-Day to V-Day
Září 1944
1. září 1944 - Den D + 87
Den, kdy padlo Dieppe
Po hektickém srpnu 1944, kdy se konečně podařilo prolomit německou frontu a zahnat nepřítele na útěk a zároveň na jihu Francie otevřít druhou francouzskou frontu, přišlo září 1944. Byl to měsíc plný očekávání a víry v neporazitelnost spojeneckých vojsk. Jak ale ukáže čas, nepřítel se rozhodně nehodlá jen tak vzdát. Operace Market – Garden, která má podle Montgomeryho předpokladů propuknout ve druhé polovině září 1944, válku snad ukončí do Vánoc 1944. Kýžený výsledek však nepřinese a v dálce na obzoru se začne rýsovat přízrak Arden.
49. britská pěší divize z uskupení I. britského sboru se po překročení řeky Seine stočila západně směrem na Le Havre, zatímco „Padesátá první britská pěší“ směřovala na St Valery-en-Caux. Ve stejný den 2. kanadská pěší divize z uskupení II. kanadského sboru obsadila Dieppe. Během týdne byl přístav konečně otevřen, což umožní využívat jeho kapacity pro zásobování spojeneckých vojsk. Schopnost zásobovat se stane jedním z důležitých faktorů úspěchu snažení celého expedičního sboru. K obsazení Dieppe došlo zhruba dva roky poté, co se hrdinné kanadské jednotky spolu s dalšími spojeneckými vojáky pokusili z moře obsadit tentýž přístav. Operace Jubilee, jak byl útok na Dieppe tehdy nazván, skončila naprostým nezdarem a dieppské pláže pokryla těla padlých mužů ze země javorového listu. Nyní však byla situace oproti roku 1942 zcela odlišná a z někdejších „Pánů Evropy“ se stala lovná kořist. 1. září 1944 3. kanadská pěší divize udeřila také na Le Tréport, zatímco dvě obrněné divize, 4. kanadská a 1. polská, rychle postupovaly k řece Sommě.
V oblasti XII. britského sboru překročila 7. britská obrněná divize řeku Somu nedaleko Airaines. Ve stejný čas 53. britská pěší divize rozmístěná vzadu chránila levý bok sborových jednotek. Britská Gardová obrněná a 11. britská obrněná divize pohybující se v čele XXX. britského sboru rychle postupovaly v průběhu dne na severovýchod. „Jedenáctá obrněná“ tak dorazila až k hlavní silnici St Pol – Arras, zatímco Gardová obrněná Arras obešla. Za nimi postupovala 50. britská pěší divize.
Počínaje 1. zářím 1944 přešla „Montyho“ 12. skupina armád (Střední skupina armád) pod přímé velení SHAEF (Supreme Headquarters Allied Expeditionary Force – Vrchní velitelství spojeneckých expedičních sil).
Územní zisky hlásili také Američané, třebaže byli sužováni akutním nedostatkem paliva. 2. obrněná divize generálmajora Edwarda H. Brookse z uskupení XIX. sboru, těsně následována pěšími jednotkami, obsadila pozice severozápadně od Cambrai. Americký V. sbor postupoval směrem na St Quentin, zatímco 4. pěší divize, posílená o bojové uskupení A plukovníka Eugena R. Regniera ze svazku „Páté obrněné“, dorazila do okolí Chauny. Ostatní jednotky sboru zlepšily svoje pozice v Compiégne a okolí, kde probíhala stavba mostů přes řeky Aisne a Oise. Americký VII. sbor stočil své jednotky ze severovýchodního směru na sever. Bojové uskupení B brigádního generála Trumana E. Boudinota z uskupení 3. obrněné divize rychle postoupilo přes Vervins do La Capelle. Mezitím bojové uskupení A brigádního generála Doyle O. Hickeyho spolu s pěšáky od 9. pěší divize dosáhlo oblasti Etreaupont – Aubenton. Muži od „Velké červené jednotky“ operující na pravém křídle sboru dorazili do Voyenne.
Pattonova 3. americká armáda byla na počátku září 1944 prakticky nepohyblivá vlivem kritického nedostatku benzinu. Vynucené období klidu dovolilo nepříteli vybudovat silnou obrannou linii na Západním valu. Pověstmi opředená Siegfriedova linie byla pro Američany skutečnou hrozbou, kterou však později dokázali i přes obtíže překonat. Bojové uskupení R plukovníka Johna L. Ryana od „Sedmé obrněné“ z uskupení amerického XX. sboru postupovalo podél dálnice Verdun – Méty. Ve stejný čas 3. jízdní mechanizovaná skupina plukovníka Jamese H. Polka použila k pohybu vpřed ukořistěné palivo a vyslala průzkumné hlídky východním směrem k řece Moselle. Bojové uskupení A plukovníka Bruceho C. Clarka od 4. obrněné divize rozšířilo předmostí přes řeku Másu (Meuse) v Commercy, kde překročily řeku také jednotky 80. pěší divize. Bojové uskupení B brigádního generála Holmese E. Dagera přešlo řeku jižně od Commercy, bylo ale zpomaleno opravami mostů a zůstalo v pozicích jižně od bojového velitelství A a jednotek 80. pěší divize. Úspěšný útok bojového uskupení A od „Čtvrté obrněné“ v Commercy a vybudování předmostí na východním břehu řeky dostaly americký XII. sbor do pozic, ze kterých následně zahájí ofenzívu k řece Mosele a k Nancy. Ustupující německá armáda tady nestačila díky tlaku Spojenců vybudovat žádnou dostačující obranu. Pluky 35. pěší divize v průběhu dne zajišťovaly jižní křídlo armády.
Rušno bylo také v oblasti amerického VIII. sboru, kde se pokračovalo v přípravách na obnovení útoku na stále odolávající Brest. Následný útok podpořený intenzivním leteckým bombardováním ale přinesl jen malý územní zisk. Letectvo, dělostřelectvo a válečné lodě mezitím drtily svým náporem ostrov Ile de Cézembre nedaleko St Malo, kde se měly vylodit oddíly 83. pěší divize.
Na jihu Francie se v oblasti 6. skupiny armád jednotky VI. sboru rychle přiblížily k Lyonu. Vojákům od „Třicáté šesté pěší“ se podařilo zajmout podstatnou část důstojníků hlavního velení města. 3. pěší divize postupovala za jednotkami 45. pěší. Ta zanechala 179. pěší pluk k obraně Meximieux a postupovala po východním břehu řeky Ain, aniž by narazila na odpor. Po rozhodném útoku, podporovaném tanky a samohybnými děly, nakonec izoloval 179. pěší pluk německé obránce v Meximieux. K podpoře téhož pluku byly vyslány jednotky francouzského hnutí odporu (FFI). II. francouzský sbor z uskupení francouzské armády B postupoval v sektoru západně od řeky Rhône směrem na Lyon a obsadil Serriérs a Firminy.
Září 1944 se pro československé stíhače ponese v duchu zvýšeného počtu misí. Hned v průběhu prvního zářijového dne se do vzduchu dostaly formace od 310. a 312. squadrony, aby provedly hloubkové útoky v oblasti mezi městy Calais, Ghent a Lille. Na pořadu dne však byl i doprovod bombardovacích svazů. V rámci operace Ramrod 1253 eskortovali muži od 310. i 312. squadrony 25 čtyřmotorových Halifaxů, jejichž úkolem bylo bombardovat základnu raket V-2 u francouzského města St. Omer. Ještě téhož dne Čechoslováci od obou vzpomenutých squadron ohlídali 25 dvoumotorových letounů B-25 Mitchell letící nad seřaďovací nádraží ve francouzském Givetu. V následujících dnech bude jedna mise střídat druhou. Postupně začnou převažovat doprovody bombardovacích svazů, nebude to ale znamenat, že půjde o nějakou procházku „růžovým sadem“.
311. squadrona RAF vyslala nad Severní moře na protiponorkový průzkum celkem čtyři posádky. Ty nezjistily v průběhu mise žádného nepřítele. Němečtí námořníci z U-bootů se zdokonalili v užívání převratného vynálezu – Schnorchelu, který umožnil zůstával ponorkám po dlouhou dobu pod hladinou. Na scéně se navíc začaly objevovat nové typy ponorek. Účinnějších, vytrvalejších, houževnatějších. Německé ponorkové formace v tomto období začaly opět ohrožovat spojeneckou námořní přepravu, na které závisel zdar bojů v západní Evropě. Proto byla činnost mužů od Coastal Command tak důležitá.
V plném proudu byl přesun jednotek Československé samostatné obrněné brigády přes Kanál. Pomalu se tak začne naplňovat smysl mnohaletého výcviku pěšáků, dělostřelců i tankistů sloužících pod generálem Aloisem Liškou.
zpět na září 1944