Přeskočit navigaci

• Seriál
  • červen 1944
  • červenec 1944
  • srpen 1944
  • září 1944
  • říjen 1944
  • listopad 1944
  • prosinec 1944
  • leden 1945
  • únor 1945
  • březen 1945
  • duben 1945
  • květen 1945

From D-Day to V-Day

Září 1944

11. září 1944 - Den D + 97

Před branami Německa

I. britský sbor z uskupení 1. kanadské armády postupující k Le Havre obsadil výšiny nad přístavem. Mezitím část 2. kanadské pěší divize z uskupení II. kanadského sboru dosáhla Zeebrugge. Francouzské pobřeží v oblasti Pas de Calais je od této chvíle, až na přístavy Boulogne, Calais a Dunkerque, „vyčištěno“ od nepřítele. Zmíněné přístavy byly ve stejný čas v podstatě obklíčené a jejich posádky blokovány. V Dunkerque zůstane okupační moc až do bezpodmínečné kapitulace Německa v květnu 1945. 1. polská obrněná divize se v průběhu 11. září 1944 setkala se silným nepřátelským odporem u Ghentského kanálu. Poté postoupila do Ghentu vystřídat 7. britskou obrněnou divizi z uskupení XII. britského sboru.

Britská Gardová obrněná divize z uskupení XXX. britského sboru upevňovala v průběhu dne předmostí přes kanál Mása – Escaut a vyslala hlídky přes holandské hranice k Valkenswaard. „Padesátá britská pěší“ zároveň bránila předmostí v Gheel vystavena silnému tlaku nepřítele.

Americký V. a VII. sbor obdržel z velení 1. americké armády rozkaz provést průzkum bojem, jehož jediným smyslem bylo otestovat obranný systém Západního valu a podle možnosti proniknout jeho obranou. Americký XIX. sbor držel severní hrot „kleští“ kolem nepřítele v linii Albertova průplavu, když průzkumné jednotky 2. obrněné divize přešly přes Brity držený most v Berringenu a otočily se na jihovýchod přes zónu amerického XIX. sboru severně od Hasselt. Tou dobou na jižním křídle „kleští“ dosáhla 113. jízdní mechanizovaná skupina pozic jižně od Vise.

Ve stejný den „Třicátá pěší“ začala postupovat, když objevila slabinu v nepřátelské obraně a její 120. pěší pluk rychle obsadil Lanaye v Holandsku. 1. pěší divize ze svazku amerického VII. sboru soustředila svoje útočné jednotky v Aubel a Henri Chapelle. Tankové oddíly od 3. obrněné divize zabezpečily Eupen, zatímco 9. pěší divize se soustředila nedaleko Verviers jako záloha. 4. jízdní mechanizovaná skupina plukovníka Johna C. McDonalda zajišťovala pravý bok sboru. Pěší hlídka z 85. jízdní průzkumné squadrony 5. obrněné divize ze svazku amerického V. sboru byla první spojeneckou jednotkou, která v 18.05 hod vkročila na německé území a bez komplikací provedla průzkum v okolí Stalzenburgu. 28. pěší divize, nyní bez 112. pěšího pluku, který byl připojen k 5. obrněné divizi, byla soustředěna západně od řeky Our. Během noci z 11. na 12. září získali její muži nepoškozený most, což bylo velkou výjimkou, neboť nepřítel za sebou ničil vše, co by mohlo Spojencům usnadnit postup k německým hranicím.

358. pěší pluk 90. pěší divize z uskupení amerického XX. sboru „čistil“ výšiny západně od Thionville v oblasti Volkrange a postoupil do blízkosti města. „Bratrský“ 357. pěší pluk obsadil Florange a dosáhl jižně od Thionville na několika místech řeky Mosely. Bojové uskupení R ze svazku „Sedmé obrněné“ společně s 2. pěším plukem od 5. pěší divize útočilo během dne v oblasti západně od Mét. Úderné prapory 2. pěšího pluku pokračovaly v čelní zteči po sérii protiútoků ve snaze srovnat linii jižně od Amanvillers, zatímco bojové uskupení R se z oblasti Roncourtu bez většího úspěchu snažilo dostat za nepřítele, který byl nad prostorem drženým 2. pěším plukem.

Generálmajor Leroy S. Irwin, velitel 5. pěší divize, posílil předmostí u Arnaville o 3. prapor 11. pěšího pluku. I přes několik nepřátelských protiútoků se předmostí dařilo rozšiřovat směrem ke Corny a Arry také díky Thunderboltům od XIX. velitelství taktického letectva. „Létající tanky“ P-47 Thunderbolt silou palubních zbraní a bomb podpořily pěšáky v jejich útoku na Corny a Arry.

Mezitím se v oblasti amerického XII. sboru připravovalo bojové uskupení A od „Čtvrté obrněné“ k překročení řeky Mosely. Ženijní jednotky se pokoušely vybudovat most nedaleko Pagny-sur-Moselle v noci z 11. na 12. září, měly ale nedostatek materiálu. Po více než hodinové palbě těžkého dělostřelectva od XII. sboru, které udeřilo na klamná místa předpokládaného překročení řeky, se jednotky 2. a 3. praporu 137. pěšího pluku 35. pěší divize v Crevechamps, jihovýchodně od Flavigny, dostaly na druhý břeh. První útočné vlny „přibila“ k zemi nepřátelská palba z betonových pevnůstek. 1. prapor od téhož pluku řeku překročil pozdě odpoledne na jihu nedaleko Neuvillers-sur-Moselle a postupoval na Lorey. Jedna kolona bojového uskupení B od 4. obrněné divize překročila řeku v Bainville-aux-Miroirs. Druhá kolona si prorazila cestu nedaleko Bayonu, který poté obešla a obsadila kopce blízko Brémoncourt. Během noci z 11. na 12. září se kontaktovala nedaleko Lorey s pěšáky od 137. pěšího pluku.

Zbývající část bojového uskupení B s 2. praporem 320. pěšího pluku 35. pěší divize překročila řeku nedaleko Bayonu po pontonovém mostě, který zatím američtí ženisté stačili postavit. Německé dělostřelectvo se ho poté marně snažilo zničit. Ve snaze zahnat Američany zpět přešly dvě roty nepřátel na západní břeh řeky a zaútočily na vybudovanou obranu nedaleko Pont St Vincent drženou jednotkami 134. pluku od „Třicáté páté pěší“. Částečně ji prorazily, ale příchodem posil a dobře mířenou dělostřeleckou palbou byla tato hrozba nakonec zlikvidována. 80. pěší divize dostala rozkaz začít 12. září 1944 s přechodem řeky Mosely severně od Nancy. K odvedení nepřátelské pozornosti z navrhovaných přechodů řeky byly zahájeny útoky na Pont a Mousson.

Americký XV. sbor zahájil ofenzívu k obsazení břehů řeky Mosely mezi Epinal a Charmes a zároveň pokračoval v ochraně jižního křídla armády. 79. pěší divize se 121. jízdní průzkumnou squadronou jako údernou jednotkou začala v průběhu dne s postupem. 314. pěší pluk plukovníka Warrena A. Robinsona dorazil do blízkosti Charmes, na které odpoledne zaútočil. Mezitím 313. pěší pluk plukovníka Sterlinga A. Wooda rychle postupoval směrem k Mirecourt a 315. pěší pluk postoupil na pozice nedaleko Neufchâteau. Bojové uskupení L ze svazku 2. francouzské obrněné divize pohybující se na jižním křídle armády mířilo na východ a obešlo Andelot v blízkosti Vittel.

V operační oblasti 7. armády, jejíž část neochvějně mířila na sever z jižní části Francie, postupovala 1. francouzská obrněná divize ze svazku II. francouzského sboru na Langres. 36. a 3. pěší divize ze svazku VI. sboru začaly s obklíčením Vesoul, kde je očekával nepřítel, aby tady udržel poslední únikovou cestu na Belfort. „Čtyřicátá pátá pěší“ pokračovala v postupu na Villersexel a „vyčistila“ Rougemont, zatímco 36. pěší divize se v Pont-sur-Saône zkontaktovala s jednotkami II. francouzského sboru.

Během dne se letouny od „československé“ 310. a 312. squadrony zúčastnily operace Ramrod 1269, během které doprovodily mohutný svaz 154 čtyřmotorových Lancasterů, 205 Halifaxů a 20 Mosquitů mířících na německé závody vyrábějící syntetický benzín v Castrop-Rauxel, Kamen a Gelsenkirchen Nordstern. První dva cíle byly jasně viditelné, a proto mohly být přesně bombardovány, ale závod Nordstern byl zčásti chráněn kouřovou clonou, což zabránilo přesnému bombardování a zjištění výsledků. Celkem tři svazy bombardérů byly toho dne doprovázeny 26 squadronami stíhačů, z toho bylo 20 perutí složeno pouze ze strojů Spitfire. Zbývajících 6 squadron se skládalo z amerických Mustangů a britských Tempestů. Během útoku nebyla zaznamenána žádná činnost německých stíhaček.

311. squadrona RAF vyslala nad Severní moře v průběhu dne tři čtyřmotorové Liberatory. Akce proběhla bez výraznějších problémů. Totéž však nelze říci o velkém leteckém boji, který se strhl 11. září 1944 v severních oblastech předmnichovského Československa. Americká 8. letecká armáda vyslala toho dne nad Německo mohutný svaz bombardérů s cílem napadnout a zničit závody na výrobu syntetického benzínu. Jeho část o síle 384 Fortressů a 275 stíhaček typu Mustang si to namířila nad rafinérie v Ruhlandu, Böhlenu, Saské Kamenici a v Záluží u Mostu. Vstříc Američanům vzlétly desítky německých stíhaček typu FockeWulf 190 a Messerschmitt Bf 109G. Kolem poledního se nad severočeským Krušnohořím a Saskem rozpoutal nelítostný boj, jemuž padlo za oběť 16 „létajících pevností“ B-17G a 4 stíhačky typu P-51 Mustang. Jedenáct Fortressů, které byly v průběhu pouhých několika minut zničeny, patřilo ke 100. Bomb Group. „Krvavá stovka“, jak se jednotce poté začalo přezdívat, přišla o pět strojů na Chomutovsku. Dramatické události spojené s bitvou nad Krušnohořím dnes připomíná „Muzeum letecké bitvy nad Krušnohořím“ v Kovářské. Ve dnech výročí bitvy se tady setkávají ti, kteří bojovali jak na americké, tak i německé straně. Scházejí se jako přátelé, aby uctili památku obětí obou znepřátelených stran.

zpět na září 1944