Přeskočit navigaci

• Seriál
  • červen 1944
  • červenec 1944
  • srpen 1944
  • září 1944
  • říjen 1944
  • listopad 1944
  • prosinec 1944
  • leden 1945
  • únor 1945
  • březen 1945
  • duben 1945
  • květen 1945

From D-Day to V-Day

Září 1944

15. září 1944 - Den D + 101

V „pekle“ Západního valu

4. kanadská obrněná divize ze svazku II. kanadského sboru 1. kanadské armády překročila průplav de Derivation a vybudovala předmostí nedaleko Balderhocku.

Na „brestské“ frontě pokračovaly v pomalém postupu ve svých úsecích jednotky 2. a 29. pěší divize z uskupení amerického VIII. sboru, zatímco 8. pěší divize začala s útokem směřujícím k „vyčištění“ poloostrova Crozon.

Bojové uskupení B od 2. obrněné divize z uskupení amerického XIX. sboru přešlo po nově vybudovaném mostě Albertův kanál jižně od Maastrichtu, který byl předtím „vyčištěn“ muži od CCA. Taktická skupina CCB vytvořila pod palbou malé předmostí v De Geul severozápadně od Meerssenu. 1. pěší divize z uskupení amerického VII. sboru, nyní bez 16. pěšího pluku, téměř obklíčila Cáchy. Vojáci od „Šestnáctého“ zatím dosáhli Eilendorfu a začali „čistit“ okolní výšiny. Nedaleko vesnice Verlautenheide se dostali do prudké palby, která znemožnila nepřítele odtud vyhnat.

Na levém křídle sboru, východním směrem na Eschweiler, krytém jednotkami 1. pěší a 3. obrněné divize, bojovali Američané o druhý obranný pás Západního valu. Byl nazván „linie Schill“. Ve stejný den se bojové uskupení A od 3. obrněné divize setkalo nedaleko kopce Geisberg se silným odporem nepřátelských protitankových zbraní. V boji jednotka přišla o šest tanků, spolu s muži od 16. pěšího pluku ale zničili většinu pevnůstek Západního valu, které jim stály v cestě.

Taktická skupina „Lovelady“ od bojového uskupení B ze svazku „Třetí obrněné“ překročila řeku Vicht ihned po dokončení stavby mostu. S menšími potížemi dokončila průlom Západního valu a poté postupovala přes Mausbach směrem k Eschweileru. Během dne však byla pro těžké ztráty tanků zastavena a donucena ustoupit zpět do Mausbachu.

Taktická skupina „Mills“ majora Herberta N. Millse od bojového uskupení B z uskupení 3. obrněné divize se pokoušela postoupit do blízkosti Stolbergu. Byla ale odražena a stáhla se za taktickou skupinu „Lovelady“. Také 47. pěší pluk z uskupení 9. pěší divize se probíjel druhým pevnostním pásmem Západního valu. 60. pěší pluk od „Deváté pěší“ mezitím zaútočil na hřeben mezi Hoefenem a Alzenem ze dvou směrů, nedařilo se mu ale postoupit z Kalterherbergu. Proto byl posílen severně od Hoefenu jednotkou, která projížděla přes Monschau. „Bratrský“ 39. pěší pluk sváděl bez většího úspěchu těžké boje na Scharnhorstově linii nedaleko Lammersdorfu.

8. pěší pluk ze svazku 4. pěší divize amerického V. sboru zahájil útok na severním křídle divize, ale nevytvořil žádný územní zisk. 12. pěší pluk od „Čtvrté pěší“ postupoval na severovýchod podél hlavní silnice na Schnee Eifelu a dobyl silný opěrný bod na křižovatce č. 655. Během bojů se však vytvořila nebezpečná mezera mezi 12. a 22. pěším plukem, kterým mohl do týlu amerických jednotek proniknout nepřítel. „Dvaadvacátý“ proto obdržel rozkaz nepokračovat v postupu hlavním směrem, ale obsadit Brandscheid. Nepřátelský protiútok nedaleko Hontheimu ho však donutil zastavit postup. 110. pěší pluk z uskupení 28. pěší divize za pomoci ženistů likvidující zátarasy obsadil klíčový kopec – kótu č. 553 ležící nedaleko Kesfeldu. „Bratrský“ 109. pěší pluk byl donucen pod tlakem nepřátelského protiútoku ustoupit a po další dva dny se marně pokoušel projít Roscheidem. Bojové uskupení R od 5. obrněné divize postupovalo přes Západní val na okraji Bettingenu. Spolu s připojeným pěším praporem 112. pěšího pluku „vyčistilo“ Biesdorf a poté postoupilo až k Stockigtu s úkolem zabezpečit jihovýchodní bok sboru.

90. pěší divize ze svazku amerického XX. sboru Pattonovy 3. americké armády začala útočit na německá opevnění západně od Mét s 357. pěším plukem vlevo a 359. pěším plukem na pravém křídle. 1. prapor 357. pluku postoupil vpřed na pozice, ze kterých poté zaútočí na tovární komplex Kellerman ze severu, zatímco 2. prapor od 359. pluku zaútočil na pevnost Fort Jeanne d’Arc a postoupil vpřed asi o 200 metrů. Bojové uskupení B od 7. obrněné pohybující se na pravém křídle sboru zvětšilo předmostí u Arnaville. Poté postupovalo severním směrem na Méty, dobylo kótu č. 396 v prostoru severovýchodně od Arry a „vyčistilo“ Lorry, Mardigny a Vittonville. Po této akci se uskupení zastavilo, počkalo, až sektor převezme 2. pěší pluk od „Páté pěší“, a vrátilo se zpět k divizi. Ostatní jednotky z uskupení 7. obrněné divize byly soustředěné v arnavillském předmostí.

Taktická skupina „Sebree“ pojmenovaná podle zástupce velitele 35. pěší divize brigádního generála Sebreeho (americký XII. sbor), složená z jednotek 134. pěšího pluku od „Třicáté páté pěší“ a 319. pěšího pluku 80. pěší divize, postoupila bez odporu z Toulu do Nancy. Němci shromáždili posily, po intenzivní dělostřelecké palbě zahájili rozhodný protiútok a znovu obsadili Atton a St Geneviéve. Tím nepřítel izoloval americké jednotky na kopci Mousson.

Obě strany sváděly během dne těžké boje. Záložní jednotky 317. pěšího pluku od 80. pěší divize byly staženy z Mt Toulonu k posílení předmostí, zatímco bojové uskupení A od 4. obrněné divize dostalo rozkaz uvolnit 1. prapor 318. pěšího pluku „Osmdesáté pěší“ za stejným účelem. Jednotky od 35. pěší divize a bojového uskupení B ze svazku 4. obrněné divize postoupily k průplavu Marne – Rýn v Maixe a Crévic v oblasti jihovýchodně od Nancy. Během bitvy sváděly prudké boje s nepřátelskými krycími jednotkami ustupujícího nepřítele.

V Maixe zadržovali Němci dělostřeleckou palbou postupující jednotky a teprve za tmy se jedné četě obrněné pěchoty podařilo průplav přejít. V Crévic se obrněné oddíly nesetkaly s větším odporem a tak byly tanky celého uskupení nasměrovány ke zdejšímu přechodu. Nepřátelská palba bránila 137. pěšímu pluku překročit řeku Meurthe v St Nicolas du Port, ale 320. pěší pluk překročil průplav v sektoru Dombasle – Sommerviller.

Část bojového uskupení A od 4. obrněné divize byla vyslána vpřed s úkolem napadnout nepřátelský týl v oblasti Maixe. Americký XV. sbor pokračoval ve „vyčišťovacích“ akcích západně od řeky Mosely. 1. prapor 314. pěšího pluku 79. pěší divize udržoval východní předmostí na řece Mosele naproti Charmes, zatímco část bojového uskupení B od 2. francouzské obrněné divize překročila řeku u města Chatel v noci z 15. na 16. září 1944.

Počínaje první minutou 15. září 1944 se 6. skupina armád stala operační a převzala kontrolu nad silami AFHQ (Allied Force Headquarters Mediterranean – Velitelství Spojeneckých sil ve Středomoří). Ve stejnou dobu byla 6. skupina armád podřízena Vrchnímu velitelství spojeneckých expedičních sil – SHAEF (Supreme Headquarters Allied Expeditionary Force) a generál Eisenhower s generálem Wilsonem dohodl hranice operačního prostoru. Francouzská armáda B získala stejnou samostatnost jako 7. armáda. Francouzská armáda B se během několika dalších dnů poté znovu seskupí pro postup na východ.

Dne 15. září 1944 se velitelem „československé“ 310. squadrony stal S/Ldr Jiří Hartman, který ve funkci nahradil S/Ldr Václava Raba. V čele „Třistadesítky“ poté stál až do srpna 1945, kdy se tato slavná jednotka vrátila do vlasti. Jiří své dětství prožil v Plzni, kde také získal ve zdejším Západočeském aeroklubu své první pilotní zkušenosti. Po komunistickém puči v Československu v únoru 1948 byl tento válečný hrdina nějaký čas vězněn. Nakonec se mu podařilo uprchnout za hranice. V Anglii opět vstoupil do služeb RAF. Vlast jeho zásluhy plně ocenila až po r. 1990, kdy byl morálně rehabilitován. V r. 1992 byl tento šestinásobný nositel Československého válečného kříže 1939 povýšen do hodnosti generálmajora ve výslužbě.

zpět na září 1944