From D-Day to V-Day
Září 1944
16. září 1944 - Den D + 102
Adolf Hitler předložil svým velitelům vlastní plán německé protiofenzívy v Ardenách. O tři měsíce později se tato fikce stane skutečností, která bude stát desítky tisíc lidských životů na obou stranách fronty. Německým jednotkám na Západě odčerpá zbývající rezervy a anglo-americkým jednotkám dá jasný signál, že válka ještě není vyhraná.
4. kanadská obrněná divize ze svazku II. kanadského sboru 1. kanadské armády postupovala z předmostí u Balgerhoeku na východ podél průplavu Ghent – Terneuzen. Ve stejný den 1. polská obrněná divize rozložená na pravém křídle sboru postupovala severním směrem na Hulst.
7. britská obrněná divize z uskupení XII. britského sboru podporovala během 16. září 1944 britskou 53. pěší divizi v Antverpách. V oblasti XXX. britského sboru vystřídala 50. britská pěší divize Gardovou obrněnou divizi na předmostí u Escaut, zatímco 43. britská pěší divize se soustřeďovala severovýchodně od Diestu.
83. pěší divize ze svazku 9. armády „čistila“ bývalý sektor 3. americké armády podél řeky Loire a přijala kapitulaci německé skupiny „Elster“ v síle asi 20 000 vojáků, která byla odříznuta od dalších nepřátelských bojových formací spojením 3. a 7. americké armády. 6. obrněná divize z uskupení amerického VIII. sboru, toho času bez bojového uskupení B, byla převelena k Pattonově 3. americké armádě. K 16. září byla 94. pěší divize kompletní a převzala svůj bojový sektor. Během dne 29. pěší divize dobyla pevnost Fort Montbarey a tím otevřela cestu na Brest ze západu. Její 116. pěší pluk postupoval směrem na Recouvrance, zatímco „bratrský“ 175. pěší pluk si to do Brestu zamířil tunelem pod kamennou zdí. 115. pěší pluk od „Dvacáté deváté“ se snažil dostat k tamním ponorkovým krytům. Jednotky 2. pěší divize pokračovaly v tlaku na nepřítele ze západu.
Taktická skupina „Stokes“ podplukovníka Williama M. Stokese Jr., složená z 99. pěšího praporu, tankového praporu od 2. obrněné divize a podpůrných jednotek, začala postupovat na sever přes patnáctikilometrovou mezeru mezi americkými a britskými silami. Severně od Maastrichtu překročila průplav Willems Vaart. Tanky a obrněná pěchota bojového uskupení B od 2. obrněné divize se na předmostí u Meersenu dostaly pod těžkou nepřátelskou dělostřeleckou palbu. Bojové uskupení A od téže divize postoupilo až pod průplav na předmostí vybudovaném jednotkami „Třicáté pěší“ ve Valkenburgu. Ve stejný den úderné prapory 30. pěší divize obnovily útok směrem na Západní val severně od Cách z předmostí u De Geul se 119. pěším plukem vlevo a „bratrským“ 120. pěším plukem na pravém křídle. Část 120. pěšího pluku dobyla nepřátelské pozice ležící asi tři kilometry od německých hranic.
Houževnatá nepřátelská obrana zastavila útok jednotek amerického VII. sboru v koridoru Stolberg. Tanky bojového uskupení B od 3. obrněné divize se marně pokoušely dobýt kopec Weissenberg. Nedařilo se také bojovému uskupení A, které neprorazilo do předměstí Stolbergu. Pro obsazení asi šestikilometrové mezery, která se utvořila mezi dvěma bojovými uskupeními, byla urychleně sestavena taktická skupina „Hogan“ podplukovníka Samuela Hogana, složená z malé tankové jednotky a 1. praporu 16. pěšího pluku. Hoganovým mužům se v průběhu dne podařilo dobýt Buesbach. Ve stejný den obsadil 47. pěší pluk 9. pěší divize Vicht a Schevenhuette. Později pronikl asi deset mil do Německa, zatímco 39. pěší pluk pokračoval v bojích na Západním valu nedaleko Lammersdorfu. Tady dobyl opěrné body, které tři předešlé dny zadržovaly jeho postup, zatímco 60. pěší pluk s pomocí tanků „vyčistil“ Hoefen na hřebenu Hoefen – Alzen.
Potíže měl i americký V. sbor, když se jeho 4. pěší divize dostala do patové situace. 12. pěšímu pluku od „Čtvrté pěší“ se nedařilo několik dní postupovat na severovýchod, zatímco 8. pěšímu pluku od téže divize, který se pohyboval uprostřed linie, komplikoval postup východními svahy Schnee Eifelu, více než nepřítel, neschůdný terén.
„Bratrský“ 22. pěší pluk nebyl schopen obsadit Brandscheid, naopak se mu ale podařilo dobýt kopec v okrajové části města, přičemž část pluku získala další důležitý kopec na hlavní silnici Bleialf – Pruem mezi Mesertem a Sellerichem. 1. prapor 110. pěšího pluku 28. pěší divize prorazil Západní val v úzkém prostoru, obsadil vysoké kopce Losenseifen a Spielmannsholz a přiblížil se na několik mil k Uttfeldu. 5. obrněná divize zatím zůstala na jižním boku sboru a očekávala příjezd svého dělostřelectva.
Během dne prošel 1. prapor 112. pěšího pluku přes Stockem a vybudoval malé předmostí. Poté přešel řeku Pruem u Wettlingenu s tanky bojového uskupení B od „Páté obrněné“, které se snažily předmostí rozšířit, ale jen s malým územním ziskem. Kvůli vysokým ztrátám zastavil ve 20. 40 hod velitel amerického V. sboru generál Gerow ofenzívu.
Také omezený útok jednotek 90. pěší divize z uskupení amerického XX. sboru Pattonovy „Třetí“ západně od Met byl neúspěšný. 7. obrněná divize zahájila útok z předmostí podél silnice Lorry – Sillegny, ale byla brzy donucena zastavit. Její bojové uskupení B překročilo předmostí časně ráno a ve 14. 00 hod se připojilo k útoku směrem na Marieulles. 5. pěší divize se na předmostí rychle přeskupila. 2. pěší pluk vystřídal na pravém křídle bojové uskupení B od „Sedmé obrněné“, které začalo postupovat na Vittonville. 11. pěší pluk zajišťoval levý bok, zatímco 10. pěší pluk pohybující se ve středním sektoru, prováděl průzkum bojem směrem k Fey. 80. pěší divize z uskupení amerického XII. sboru, podporovaná dělostřelectvem a letectvem, zahájila útok proti předmostí u Dieulouardu. 1. prapor 318. pěšího pluku se otočil a postupoval k předmostí z východu. Překvapil nepřítele a obsadil Ste Geneviéve. Mezitím 319. pěší pluk postoupil k předmostí. 1. prapor znovu získal Atton a probil se k izolovaným oddílům na kopci Mousson. Ustupující Němci byli pronásledováni až za Lesménils. Po této akci muži od 80. pěší divize „vyčistili“ dobytý prostor a přeskupili se k dalšímu postupu na východ. 134. pěší pluk od 35. pěší divize postupoval severozápadně od Nancy k výšinám severně od Essey-les-Nancy. „Bratrský“ 137. pěší pluk překročil řeku Meurthe a průplav Rýn – Marne a postoupil na dvě míle od Nancy, kde se severozápadně od Rosicres-aux-Salites setkal s houževnatou obranou německých zajišťovacích jednotek. V 08. 00 hod byl 320. pěší pluk (toho času bez 2. praporu) připojen k bojovému uskupení B ze svazku 4. obrněné divize k útoku na Dombasle. Jeho třetí prapor postoupil k Buissoncourtu, ale byl zastaven nepřátelskou palbou. Po setmění se praporu podařilo Buissoncourt obklíčit a zaútočit. Po obsazení vesnice zajali Američané 115 německých vojáků. Brzy ráno zpozorovala hlídka 37. tankového praporu podplukovníka Creightona W. Abramse nepřátelské jednotky, které se stahovaly z okolí Maixe. Prapor zaútočil, prorazil vesnicí Courbesseaux a napadl překvapené Němce. Na dvě stovky jich usmrtil a zničil 7 obávaných protiletadlových kanónů ráže 88 mm, a to bez vlastních ztrát. Bojové uskupení R od 4. obrněné divize bylo vysláno k Lunéville a obsadilo severozápadní část města. Ve stejný čas 42. jízdní průzkumná squadrona začala vstupovat do města z jihovýchodu. Jednotky 106. jízdní mechanizované skupiny ze svazku amerického XV. sboru překročily řeku Moselu a začaly prozkoumávat terén na východ směrem k řece Mortagne. Proti bojovému uskupení V od 2. francouzské obrněné divize ležícímu na předmostí řeky Mosely u Chatel podnikly německé pancéřové oddíly rozhodný útok a donutily francouzské jednotky z předmostí ustoupit. V průběhu dne obsadila „Třicátá šestá pěší“ ze svazku VI. sboru Luxeuil a 3. pěší divize Lure.
Také během 16. září 1944 se českoslovenští letci od 310. a 312. squadrony RAF zapojili do operací směřujících k likvidaci smrtelné hrozby, jakou pro Spojence představovaly základny raket V-2. Bomber Command vyslala nad Holandsko dva čtyřmotorové Halifaxy hledat základy „V-dvojek“ a stíhačky od 310. a 312. squadrony jim v rámci „Patrol of Bomber“ poskytovaly tolik potřebný doprovod.
V polovině září 1944 měla „československá“ 311. squadrona RAF operující v rámci Coastal Command ve stavu již 19 bojových posádek. Prozatím poslední, která právě v těchto dnech dorazila do Tainu, byla posádka P/O Polívky. Druhým pilotem v ní byl Sgt Bohumil Prokopec. Na počátku války Bohumil sloužil u „Třistajedenáctky“ jako mechanik. Když bojové ztráty u jednotky dosáhly neúnosné míry a bylo třeba ji opětovně doplnit, přihlásil se do pilotního výcviku. Jeho chlapecký sen stát se pilotem se mu konečně splnil. Pilotní školy zakončil na Bahamských ostrovech, odkud ho cesta zavedla až do skotského Tainu. O řadu měsíců později se Bohumil stal 1. pilotem čtyřmotorového Liberatoru, se kterým se po skončení války také vrátil domů. Poté sloužil u československého armádního letectva, odkud byl, stejně jako stovky jiných mužů, na počátku 50. let komunistickou diktaturou vyhozen.
zpět na září 1944