From D-Day to V-Day
Září 1944
17. září 1944 - Den D + 103
Den pro operaci Market – Garden
3. kanadská pěší divize z uskupení II. kanadského sboru 1. kanadské armády zahájila za silné letecké a dělostřelecké podpory bitvu o Boulogne, které dosud okupoval silně opevněný nepřítel. I. britský sbor převzal od 2. britské armády sektor nad Antverpami a začal „čistit“ ústí řeky Šeldy (Schelde), aby konečně mohl být otevřen pro Spojence strategicky důležitý přístav v Antverpách. 2. kanadská pěší divize předala prostor u francouzského přístavu Dunkerque, který až dosud obléhala, 4. brigádě speciálních služeb a postoupila k Antverpám, aby zde převzala od XII. britského sboru úkol „vyčistit“ oblast doků severně od města. Ve stejný den 49. britská pěší divize zaujala pozice na pravém křídle sboru, zatímco „Padesátá první britská pěší“ zůstala v prostoru za přístavem Le Havre a její vozidla byla přidělena jiným jednotkám.
17. září 1944 byla zahájena Montgomeryho monstrózní operace, která měla urychlit průběh války. Nazývala se Market – Garden a do dějin britských výsadkových jednotek se zapsala krvavým písmem. Byla plná heroických činů i sebeobětování. Přinesla svobodu části Holandska, volný vstup do Německa však nepřinesla. 1. spojenecká výsadková armáda generálporučíka Lewise H. Breretona vysadila 1. výsadkový sbor (1. britská výsadková divize, polská výsadková brigáda, americká 82. a 101. vzdušná výsadková divize) v Holandsku, aby zabezpečil pro pozemní formace 2. britské armády osu postupu směrem k Zuider.
Výsadková operace „Market“, vzdušná část celé akce, byla podniknuta ve dne. Byla to prozatím největší spojenecká výsadková operace, uskutečněná v letech 2. světové války. Hodina H byla stanovena na 13.00 hod za silné letecké podpory. V počátečních hodinách operace bylo dosaženo taktického překvapení a první jednotky se setkaly jen s malým odporem. Přibližně 20 000 mužů seskočilo z letadel nebo přistálo v kluzácích. Ztráty na dopravních letounech a kluzácích byly pouze 2,8 %. 1. britská výsadková divize měla za úkol obsadit tři mosty přes Dolní Rýn (Neder Rijn) v Arnhemu. Zóna seskoku byla naplánovaná asi osm mil od mostů, takže nepřítel měl dost času přesunout pancéřové jednotky, které byly v okolí, do Arnhemu. Necelý prapor výsadkové divize úspěšně obsadil severní konec dálničního mostu, ale brzy byl obklíčen. Další dva mosty Němci ještě před příchodem Spojenců zničili.
Americká 82. výsadková divize měla za úkol obsadit mosty a území v prostoru Nijmegen – Grave. Divize obsadila most přes řeku Másu v Grave, most přes průplav Mása – Waal v Heumenu, dominantní výšiny na hřebenu Nijmegen – Groesbeek a nakonec pronikla až do Nijmegenu. K dalšímu svému cíli, dálničnímu mostu, ale dorazily dříve německé posily. Americké 101. výsadkové divizi byla přidělena úloha obsadit mosty přes řeky Veghel a Son severně od Eindhovenu. „Stá první“ s menšími potížemi dobyla most přes řeku Veghel, ale nepřítel stačil zničit most přes řeku Son těsně před blížícími se výsadkáři. Parašutisté poté přešli přes improvizovanou lávku a postupovali směrem k Eindhovenu.
Ve stejný čas zahájil XXX. britský sbor pozemní část operace, která se nazývala „Garden“. Šlo o útok z předmostí průplavu Mása – Escaut směrem na Eindhoven. Úder v úzkém koridoru, kterým byla de facto jen hlavní silnice, uskutečnila britská Gardová obrněná divize. Výsledkem bylo obsazení Valkenswaard. Jednotky VIII. a XII. britského sboru na levém a pravém křídle XXX. britského sboru mezitím připravovaly další přechody přes průplav Mása – Escaut. XII. britský sbor začal s přechodem průplavu nedaleko Lommelu v noci ze 17. na 18. září 1944.
Americký VIII. sbor z uskupení 9. armády pokračoval v průběhu dne v bojích o francouzský Brest. 29. pěší divize „vyčistila“ východní prostor směrem k řece Penfeld, zatímco část „Druhé pěší“ pohybující se napravo překonala hradby starého města. 8. pěší divize obsadila Crozonský poloostrov a přiblížila se k městu Crozon.
2. obrněná divize ze svazku amerického XIX. sboru rozšiřovala během 17. září 1944 předmostí u Meersenu a Valkenburgu a zatlačila nepřítele zpět k Sittardu. 30. pěší divize obsadila Heerlen a východně od Simpelveldu překročila německé hranice. V pásmu amerického VII. sboru byl nepřítel posílen čerstvými divizemi a zahájil rozhodný protiútok. V úseku 16. pěšího pluku 1. pěší divize a bojového uskupení A od „Třetí obrněné“ byly jednotky před protiútokem včas varovány, dělostřeleckou palbou ho odrazily a způsobily nepříteli těžké ztráty. Bojové uskupení B od stejné divize ještě před začátkem protiútoku obsadilo kopec Weissenberg, přesto ale bylo donuceno částečně ustoupit. K posílení úderu byla vyslána taktická skupina „Hogan“. Průzkum 47. pluku zjistil, že v Greissenichu se Němci formují k útoku, a jakmile se objevili v otevřeném prostoru, byli těžkou palbou zničeni. Aktivita sboru se omezila pouze na jeho jižní bok v zóně 9. pěší divize.
V operačním prostoru amerického V. sboru se 4. pěší divize pokusila o útok po dalším neúspěšném úsilí postoupit k východnímu okraji lesa na Schnee Eifelu a obsadit Brandscheid. Úder byl však zastaven a jednotky se musely stáhnout do obrany. Silnými protiútoky se nepřítel snažil prorazit a postoupil téměř k obranné linii jednotek 28. pěší divize. „Pátá obrněná“ ustoupila z předmostí u řeky Pruem u Wettlingenu, v průběhu dne ale zadržela nepřátelský útok tanků a pěchoty, který se zaměřil na „výběžek“ u Wetlingenu.
Generálmajor Walker, velitel amerického XX. sboru, vydal rozkazy pro leteckou a pozemní ofenzívu v oblasti Mét. Nazývala se „Thunderbolt“. 90. pěší divize mezitím pokračovala v omezených útocích západně od Met proti stále silnějšímu nepřátelskému odporu. Pro vysoké ztráty a minimální územní zisk bylo v tomto sektoru rozhodnuto útok zastavit. Německý protiútok zahájený v prostoru postavení 10. a 11. pěšího pluku 5. pěší divize na předmostí v Arnaville byl odražen. 2. pěšímu pluku od „Páté pěší“ se mezitím podařilo dobýt kótu č. 245 ležící východně od Marieulles. Bojové uskupení A od 7. obrněné divize dobylo v průběhu dne Marieulles a obsadilo sektor 5. pěší divize, která byla následně stažena do zálohy. Bojové uskupení R a B dostaly rozkaz pokračovat v útoku směrem k řece Seille.
Americký XII. sbor vytvořil taktickou skupinu „Sebree“, které velel brigádní generál Edmund B. Sebree. Skládala se ze 134. pluku, 737. tankového praporu, stíhačů tanků, dělostřeleckého oddílu a části bojového uskupení B od 6. obrněné divize. Jejím úkolem bylo „vyčištění“ zalesněných hřebenů Bois de Faulx a Bois de la Rumont ve spolupráci s jednotkami 80. pěší divize. Taktická skupina „Sebree“, zatím bez bojového uskupení B ze svazku „Šesté obrněné“, začala pozdě odpoledne s útokem, který měl „vyčistit“ od nepřítele náhorní plošinu severovýchodně od Nancy. 1. prapor 134. pěšího pluku 35. pěší divize obsadil Pain-de-Sucre.
Večer však provedl nepřítel protiútok s podporou dělostřelecké a minometné palby z Agincourtu a donutil prapor, který ztratil asi 150 mužů, ustoupit. 80. pěší divize s menšími potížemi „čistila“ prostor předmostí a připravovala se na následující ofenzívu. 4. obrněná divize se přeskupovala k útoku severovýchodním směrem k řece Rýn a na Darmstadt. Toto město bylo stanoveno jako hlavní cíl sboru místo Mannheimu. Bojové uskupení B od „Čtvrté obrněné“ útočilo směrem na Nomeny podpořit 80. pěší divizi v proražení z předmostí. Vzhledem k pomalému postupu byl však útok zastaven. Na jižním křídle sboru pronikli Němci do Lunéville, které ale americké jednotky udržely. Obrněný průzkum 2. francouzské obrněné divize od XV. sboru vytvořil kontakt s hlídkami II. francouzského sboru 7. armády nedaleko Bains-les-Bains v oblasti jihozápadně od Epinalu. Když dorazilo bojové uskupení B od 6. obrněné divize, vystřídalo bojové uskupení D od „Druhé francouzské obrněné“ v oblasti Chaumont a převzalo zajištění boku sboru v sektoru mezi řekami Másou a Moselou. 2. francouzská obrněná divize, nyní bez bojového uskupení L a průzkumné squadrony, postupovala podél západního břehu řeky Mosely jižně od 79. pěší divize. Sporadický odpor zdržoval útočící jednotky 36. a 3. pěší divize ze svazku VI. sboru 7. armády v postupu severně směrem k řece Mosele a na Remiremont. Mezitím 45. pěší divize čekala na francouzské jednotky, které jí měly vystřídat na pravém křídle sboru.
17. září 1944 dostaly Spitfiry od 310. a 312. squadrony RAF za úkol krýt mohutné formace dopravních Dakot, Stirlingů a Halifaxů, které měly v rámci operace Market – Garden vysadit tisíce výsadkářů v týlu nepřítele. Stíhací doprovody výsadkových letounů i kluzáků a útoky na pozemní cíle v oblasti bojů poté trvaly až do 26. 9. 1944, kdy celá akce skončila, aniž by přinesla kýžený výsledek. Během prvního dne trvání operace Market – Garden „Třistadesítka“ opakovaně vzlétala, aby zajišťovala dopravní letouny. „Československé“ stíhačky útočily i na pozemní cíle, především pozice flaku.
Tentýž den navečer se Spitfire od 310. a 312. squadrony zúčastnily operace Ramrod 1288, během níž eskortovaly nad skupinou 27 Lancasterů a 5 Mosquit od 1. a 8. Group, letící bombardovat skladiště raket V1 v okolí Eikenhorstu u Haagu. Žádný ze strojů účastnící se mise nad Eikenhorst nebyl ztracen.
Ve vzduchy v průběhu dne bylo i šest osádek operujících v rámci 311. squadrony RAF nad Severním mořem ve snaze nalézt a zničil nacistické ponorky. Na území předmnichovského Československa mezitím v prostoru Slovenska zuřily těžké boje mezi povstalci a německými jednotkami. Na podporu Slovenského národního povstání přistál na povstaleckém území 1. československý samostatný stíhací pluk v SSSR. Poté operoval z letiště Zolná poblíž Zvolenu. Stejně jako operace Market – Garden také povstání na Slovensku skončí po čase nezdarem.
zpět na září 1944