Přeskočit navigaci

• Seriál
  • červen 1944
  • červenec 1944
  • srpen 1944
  • září 1944
  • říjen 1944
  • listopad 1944
  • prosinec 1944
  • leden 1945
  • únor 1945
  • březen 1945
  • duben 1945
  • květen 1945

From D-Day to V-Day

Září 1944

18. září 1944 - Den D + 104

Druhý den operace Market – Garden
Pád Brestu

1. britský výsadkový sbor z uskupení 1. spojenecké výsadkové armády vysadil v Nizozemí podle plánu operace Market – Garden druhý odřad jednotek a materiálu. V oblasti Arnhemu probíhaly těžké boje, spojenecké posily byly opožděné a Němci zde vedli důrazné protiútoky. Snaha posílit malou výsadkovou jednotku v severní části předmostí v Arnhemu selhala. Hrdinskou bitvu „Rudých ďáblů“ s nacistickou přesilou u Arnhemu o řadu let později zvěční legendární film „Příliš vzdálený most“ zfilmovaný podle stejnojmenné knihy Corneliuse Ryana „A Bridge Too Far“.

Americká 82. vzdušná výsadková divize během dne dobyla most přes průplav Mása – Waal nedaleko Honinghutie ležící na hlavní sinici Grave – Nijmegen. Nepodařilo se jí ale dosáhnout silničního mostu. Poté byla donucena až na malé jednotky ležící v obklíčení ustoupit z města. Oproti plánu operace se nepodařilo ani obsadit železniční most v Nijmegenu, naopak ale byl odražen německý protiútok v prostoru přistávací zóny mezi Groesbeekem a Reichswaldem.

Americká 101. vzdušná výsadková divize operující v jižním sektoru vyčistila Eindhoven a vytvořila zde kontakt s britskou „Gardovou obrněnou“, která postupovala k severu. Jednotky od „Sto první vzdušné výsadkové“ se pokusily obsadit most přes Vilhelmínin průplav (Wilhelmina Canal) jihovýchodně od Bestu, ale Němci jej stačili odstřelit.

Tankové oddíly britské Gardové obrněné divize z uskupení XXX. britského sboru projely Eindhovenem, dosáhly u Sonu Vilhelmínina průplavu a čistily a zabezpečovaly křídla. Mezitím XII. britský sbor posiloval předmostí u průplavu Mása – Escaut nedaleko Gheelu a Lommelu a 3. britská pěší divize ze svazku VIII. britského sboru zajišťovala malé předmostí nedaleko Lille St Hubert.

V Brestu, operačním prostoru amerického VIII. sboru, skončil nepřátelský organizovaný odpor. Německý velitel pevnostního systému Brest unikl na poloostrov Crozon. V oblasti působení amerického XIX. sboru 1. americké armády vydal jeho velitel, generálmajor Corlett, rozkaz k přípravě útoku na Západní val. Tanky od 2. obrněné divize prorazily obranu Sittardu. Kupředu šli i muži od 30. pěší divize. Její 117. pěší pluk na levém křídle vytrvale postupoval, zatímco „bratrský“ 119. pěší pluk dorazil na pozice u řeky Wurm.

Americký VII. sbor prováděl po zbytek měsíce pouze omezené útoky, neboť jeho pozice byly nedostatečně zabezpečené. Těžké boje sváděla např. „Třetí obrněná“, která válčila s nepřítelem o výšiny podél řeky Vicht nedaleko Stolbergu. Bojové uskupení A se snažilo „vyčistit“ výšiny kolem Muensterbusche západně od Stolbergu, zatímco bojové uskupení B pokračovalo v úsilí dobýt kopec Weissenberg. Také „Devátá pěší“ narazila na tvrdý nepřátelský odpor. Její 47. pěší pluk operující na severním křídle divize odrazil nepřátelský protiútok namířený směrem na Schevenhuette. Mezitím se 39. pěší pluk od téže divize pokoušel rozšířit svoje pozice v lammersdorfském koridoru. Poté po zbytek měsíce září usiloval o obsazení kóty č. 554 ležící jihovýchodně od Lammersdorfu a náhorní plošiny mezi Lammersdorfem a Rollesbroichem. „Bratrský“ 60. pěší pluk kompletně obsadil hřeben Hoefen – Alzen v oblasti jihovýchodně od Monschau. Velení amerického V. sboru převzal v průběhu dne generálmajor Edward H. Brooks, který byl předtím velitelem 2. obrněné divize. Bývalý velitel sboru, generálmajor Gerow, byl dočasně povolán do Washingtonu. Sbor nyní prováděl pouze lokální operace.

Jednotky 5. pěší a 7. obrněné divize z uskupení amerického XX. sboru ze svazku Pattonovy 3. americké armády postupovaly společně k řece Seille. 10. pěší pluk od „Páté pěší“ operující vlevo dosáhl pozic nedaleko od Pournoy-la-Chétive, zatímco 2. pěší pluk od téže divize postupoval na Coin-sur-Seille. Bojové uskupení R od „Sedmé pancéřové“ bylo vystaveno nepřátelskému tlaku v prostoru Sillegny, naproti tomu bojové uskupení B, které útočilo směrem na Longueville-lés-Cheminot, bylo zastaveno prudkou palbou z kóty č. 223. Průzkumné jednotce se mezitím podařilo bez boje obsadit Bouxiéres-sous-Froidmont. 80. pěší divize ze svazku amerického XII. sboru sváděla tuhé boje o rozšíření předmostí u Dieuloardu.

Za pomoci tanků taktické skupiny „Sebree“ a palebné podpory tří dělostřeleckých praporů zaútočil ve 13.30 hod 1. prapor 134. pěšího pluku od 35. pěší divize na Agincourt a pozdě odpoledne jej dobyl. Tento útok byl koordinován s postupem „bratrského“ 137. pěšího pluku směřujícího na vrch Amance, ležící asi tři a půl kilometru severovýchodně od Pain-de-Sucre. Dvanáct stíhaček P-47 Thunderbolt zároveň s tím bombardovalo západní svahy kopce, čímž výrazně přispěly k neutralizování německých dělostřeleckých postavení, jež ohrožovala postup 134. pěšího pluku.

Hlavní část taktické skupiny „Sebree“ vyčistila oblast severovýchodně od Nancy a obsadila Pain de Sucre. V průběhu dne dostala 4. obrněná divize rozkaz zaútočit 19. září 1944. Bojové uskupení B od „Čtvrté obrněné“ dosáhlo oblast Fresnes-en-Saulnois západně od Château-Salins. Poté bude postupovat směrem na Saarbrücken, zatímco uskupení A zaútočí na Sarreguemines.

Na jižním křídle sboru Němci spustili dlouho plánovanou protiofenzívu proti 3. americké armádě a zaútočili směrem na Lunéville. Průzkumné hlídky 2. jízdní mechanizované skupiny ustoupily přes město zpět, ale tanky bojového uskupení R od „Čtvrté obrněné“, podporované taktickou skupinou od bojového uskupení A ze stejné divize, nepřátelský útok na jihu zastavily. Němci poté za soumraku ustoupili k Paroy. V důsledku této akce dostalo bojové uskupení B od 6. obrněné divize rozkaz postoupit k Lunéville a podpořit bojové uskupení R od 4. obrněné divize. Bojové uskupení A od „Čtvrté obrněné“ zůstalo stát na místě, dokud se situace nestabilizovala.

Americký XV. sbor během dne vydal rozkaz k okamžitému překročení řeky Mosely a postupu severovýchodním směrem k řece Mortagne. Přechod řeky byl zahájen ještě téhož dne odpoledne. 79. pěší divize ji překročila bez odporu. Její 314. pěší pluk postupoval k Morivilleru a 313. pěší pluk k Einvauxu, zatímco 315. pěší pluk, toho času sloužící jako záloha, překročil řeku v noci z 18. na 19. září 1944. Poté postupoval za 313. plukem. Během dne bojové uskupení D od 2. francouzské obrněné divize překročilo řeku v Chatel a vyčistilo město, zatímco bojové uskupení V zajišťovalo předmostí a bojové uskupení L zabezpečilo ochranu boku západně od řeky Mosely.

VI. sbor z uskupení 7. armády pozastavil ofenzivní operace asi 20 kilometrů od řeky Mosely a začal se přeskupovat. 1. francouzská pěší divize od II. francouzského sboru vystřídala 45. pěší divizi.

Druhý den „invaze do Holandska“ se stíhačky od 310. a 312. squadrony RAF zúčastnily doprovodu kluzáků a vlečných letounů mířících do prostoru nizozemského města Nijmegen. Výsadková část operace „Market – Garden“ byla v plném proudu. Zúčastnil se jí i tehdy 25letý pilot Josef Prokopec. „18. září 1944 jsem byl určen na eskortování dvoumotorových Dakot. Let trval 2 hodiny a 50 minut, ale ještě než začal, museli jsme čekat, až se počasí nad naší základnou North Weald zlepší“, uvedl k operaci „Market“ J. Prokopec. „Mlha byla toho dne obzvlášť hustá. Pár minut po jedné hodině odpoledne byl konečně povolen start a k nebi zamířilo na 23 Spitfirů od No. 310 a 312 Sqn. Let proběhl pro moji „Třistadesítku“ bez zvláštních příhod“, řekl k průběhu mise J. Prokopec. „Sesterská“ No. 312 Sqn však přišla o F/Sgt Antonína Ocelku, který během útoku na pozemní cíl inkasoval dávku z flaku přímo do motoru a musel nouzově přistát u holandského městečka Strijen. Těžce zraněný Ocelka se dostal do německého zajetí a osvobozen byl až v dubnu 1945.

Nad Severním mořem operovaly toho dne čtyři posádky od „Třistajedenáctky“. Mise proběhla bez zvláštních příhod.

zpět na září 1944