From D-Day to V-Day
Září 1944
19. září 1944 - Den D + 105
Tanková bitva u Arracourtu
4. kanadská obrněná divize patřící do svazku II. kanadského sboru 1. kanadské armády operující na západním křídle sboru vyčistila oblast západně od průplavu Ghent – Terneuzen a jižně od Leopoldova průplavu. Tanky 1. polské obrněné divize zabezpečovaly přechody a předmostí průplavu de Hulst.
Špatné zprávy přicházely z Arnhemu, kde nepříznivé povětrnostní podmínky znemožňovaly silnější leteckou podporu pozemních vojsk. Situace v prostoru Arnhemu, kde muži od I. britského výsadkového sboru bojovali proti nepříteli vyzbrojenému tanky, se zhoršovala z hodiny na hodinu. Nepřítel svíral britský perimetr západně od města a malá jednotka výsadkářů, která držela severní část mostu přes Rýn, byla obklíčena. Povětrnostní podmínky zabránily naplánovanému seskoku 1. polské výsadkové brigády a shazované zásoby jídla a střeliva padly z větší části do nepřátelských rukou.
Britská „Gardová obrněná“ navázala v Grave kontakt s americkou 82. vzdušnou výsadkovou divizí a připojila se k americkému úsilí dobýt most v Nijmegenu, aby mohla pokračovat v postupu na Arnhem. Současný útok na železniční a dálniční most byl nepřítelem zastaven těsně před cílem. 82. vzdušná výsadková odrazila útok proti hřebenu Nijmegen – Groesbeck a získala kontrolu nad hlavní silnicí Cleve – Nijmegen. Bojovaly i pancéře, když britská Gardová obrněná divize z uskupení XXX. britského sboru sváděla tvrdé boje s nepřítelem v Nijmegenu. Ve stejný den 101. vzdušná výsadková divize udržovala obranná postavení v Eindhovenu, Sonu, Sint-Oedenrode a Veghelu a odrazila silný protiútok vedený proti Sonu. Nepřátelský odpor nedaleko Bestu se zhroutil, ale vesnice byla stále v rukou Němců. Asi 100 německých bombardovacích letadel podniklo po setmění nálet na Eindhoven. Ten přinesl těžké ztráty na civilním obyvatelstvu a v řadách britských jednotek nalézajících se uvnitř města. Jelikož Američané byli rozmístěni mimo Eindhoven, žádné oběti nezaznamenali. Šlo o jediný velký nálet Göringových bombardérů během podzimu 1944 na západní frontě.
53. britská pěší divize z uskupení XII. britského sboru zaútočila z předmostí u Lommelu, dosáhla hlavní silnice Eindhoven – Turnhout nedaleko Cuizelu, obsadila Veldhoven a v Mereveldhovenu navázala kontakt s „Padesátou britskou pěší“. Mezitím 11. britská obrněná divize postupovala severně k Leende a vyslala hlídky k Heeze, kde bylo předmostí vybudované 3. britskou pěší divizí.
Americký VIII. sbor ze svazku 9. armády úspěšně ukončil vojenské operace v Bretani. Jednotky 8. pěší divize vyčistily poloostrov Crozon a zajaly velitele pevností v Brestu generálmajora Hermanna Bernharda Ramckeho.
Taktická skupina „Stokes“ od amerického XIX. sboru dosáhla rozhraní mezi armádami. Ve vytčeném prostoru poté zůstal 99. pěší prapor jako zajištění, zatímco zbytek taktické skupiny se vrátil k mateřské jednotce. 2. obrněná divize mezitím postupovala přes Gangelt směrem na Geilenkirchen. Prorazila mezeru mezi dvěma německými armádami, ale nepřítel protiútokem opět mezi nimi obnovil kontakt. Sbor nyní stál před Západním valem a připravoval se na zítřejší útok.
Bojové uskupení A od 3. obrněné divize z uskupení amerického VII. sboru spolu s jedním praporem 16. pěšího pluku 1. pěší divize získalo spodní svahy hřebenu Münsterbusch. Mezitím bojové uskupení B a taktická skupina „Hogan“ pokračovaly v úsilí obsadit kopec Weissenberg. 47. pěší pluk 9. pěší divize byl v Schevenhuete vystaven neustálým nepřátelským útokům, zatímco 39. pěší pluk v lammersdorfském koridoru zatlačil nepřítele o více než tři kilometry směrem k Rollesbroichu, který byl obsazen Němci. Poté pokračoval v bojích o kótu č. 554.
1. prapor 12. pěšího pluku 4. pěší divize z uskupení amerického V. sboru byl pod nepřátelským protiútokem donucen ustoupit z jihozápadu podél hlavní silnice na Schnee Eifel. Němci podnikli protiútok také proti křídlu „Páté obrněné“ na předmostí u Wallendorfu, ale za pomoci letadel IX. taktického letectva byl odražen. Přesto bylo rozhodnuto zredukovat prostor předmostí. Ten nakonec obsadily jednotky bojového uskupení B od 5. obrněné divize a čerstvé prapory 112. pěšího pluku 28. pěší divize, aby zde vystřídaly bojové uskupení R a původní jednotky 112. pěšího pluku.
Bojové uskupení R z uskupení 7. obrněné divize amerického XX. sboru Pattonovy 3. americké armády po tvrdém boji v okrajové části Sillegny vstoupilo do města opuštěného nepřítelem. Poté ale bylo vytlačeno zpět neobyčejně silnou dělostřeleckou palbou a nepřátelským protiútokem. Tankové skupiny bojového uskupení B postupovaly podél řeky Seille a obsadily Longueville, nepodařilo se jim však dobýt Cheminot. Letecký průzkum zjistil velký pohyb německých kolon a shromažďování nepřátelských sil v Coin-sur-Seille nastupujících k protiútoku. 3. jízdní mechanizovaná skupina vyslala zesílenou taktickou skupinu „Polk“ k zabezpečení linie u řeky Mosely mezi Grevenmacherem a Thionville.
Úderný prapor od „Páté pěší“ byl uveden do stavu bojové pohotovosti pro útok na pevnost Fort Driant, z různých důvodů ale byl úder odkládán ze dne na den.
80. pěší divize z uskupení XII. sboru pokračovala v úsilí rozšířit předmostí u Dieulouardu. Zuřivý nepřátelský protiútok z Pain de Sucre proti taktické skupině „Sebree“ byl nakonec odražen a nepřítel zahnán zpět za Agincourt. 137. pěší pluk 35. pěší divize začal odpoledne postupovat přes rozsáhlý les Forét de Champenoux směrem k vrchu Amance. Jednotky 2. a 3. praporu postupovaly po obou stranách cesty vedoucí severojižně lesem a až do 18.00 hod se nesetkaly s nepřátelským odporem. Když se však přední oddíly ocitly v otevřeném terénu u hlavní silnice Nancy – Château-Salins, byly napadeny silnou palbou německých kulometů a 120mm minometů.
Bojové uskupení A od 4. obrněné divize v oblasti Arracourtu odrazilo sérii útoků nepřátelské pěchoty a tanků zaměřených na Nancy. Při těchto akcích přišli Němci o více než 40 tanků. Nepřátelské úderné hroty v Lézey, na hřebenu západně od Bezange-la-Petite a v Rethicourt-la-Petite byly otupeny. Jednotky bojového uskupení A od 4. obrněné divize pomáhaly ve vyčišťovacích akcích, zatímco bojové uskupení B začalo útočit severovýchodním směrem na Saarbrücken a snažilo se najít nejvhodnější trasu postupu.
Bojové uskupení B od 6. obrněné divize vystřídalo v Lunéville jednotky bojového uskupení R z uskupení „Čtvrté obrněné“. Americký XV. sbor vyslal během dne přední jednotky překročit řeku Mortagne. 313. pěší pluk ze svazku 79. pěší divize operující na levém křídle překonal řeku v Xermaménil po potlačení odporu nepřátelského zadního voje. „Bratrský“ 314. pěší pluk dosáhl řeky v Gerberville, ale po setmění zastavil útok. Nepřítel z města ustoupil během noci z 19. na 20. září 1944. Bojové uskupení D od 2. francouzské obrněné divize překročilo řeku nedaleko Vallois, vyslalo průzkum k řece Meurthe a obsadilo Vathiménil. Němci se během noci stáhli za řeku Meurthe, neboť jejich obranná linie na řece Mortagne byla na několika místech proražena.
V Lyonu, operační oblasti 6. skupiny armád, se konala konference velitelů, kde byly vypracovány plány pro příští operace. Francouzská armáda B byla přejmenována na 1. francouzskou armádu.
45. pěší divize z uskupení VI. sboru 7. armády pohybující se na levém křídle sboru, kterou podporovala 1. francouzská pěší divize, se připravovala na postup k řece Mosele v Epinalu.
Také v průběhu 19. září se Čechoslováci sloužící u 310. a 312. squadrony RAF zúčastnili operace Market, vzdušné části „invaze do Holandska“. Zatímco předešlého dne eskortovali mohutný svaz kluzáků a vlečných letounů mířících do prostoru nizozemského města Nijmegen, nyní měli podobný úkol, který je zavedl nad Eindhoven.
V průběhu dne bylo v prostoru francouzského města Falaise zahájeno polní cvičení praporů Československé samostatné obrněné brigády. Potrvá až do 21. září a poté se uskuteční ještě několik cvičných misí. Vše směřovalo k nasazení jednotky na frontu. Zhruba o tři týdny později se muži generála Lišky objeví na perimetru ležícím před Dunkerque a zůstanou zde až do konce války.
zpět na září 1944