Přeskočit navigaci

• Seriál
  • červen 1944
  • červenec 1944
  • srpen 1944
  • září 1944
  • říjen 1944
  • listopad 1944
  • prosinec 1944
  • leden 1945
  • únor 1945
  • březen 1945
  • duben 1945
  • květen 1945

From D-Day to V-Day

Září 1944

20. září 1944 - Den D + 106

V průběhu dne 1. polská obrněná divize ze svazku II. kanadského sboru 1. kanadské armády dobyla Hulst a Axel. V holandském Arnhemu se mezitím muži z 1. britské výsadkové divize nalézali v kritické situaci. Malá skupina výsadkářů držící severní konec mostu přes Rýn byla prudkými boji zredukována asi na 140 mužů, neboť 300 zraněných Britů bylo vzato Němci do zajetí. Další oddíly britské divize držely perimetr nedaleko Oosterbeeku v prostoru západně od Arnhemu, severně od přívozu Heaveadorp a na Dolním Rýnu jihozápadně od Oosterbeeku. Němci však britské „výběžky“ stálými útoky zmenšovali.

Povětrnostní podmínky, které v průběhu dne panovaly, neustále znemožňovaly přepravit letecky 1. polskou výsadkovou brigádu do prostoru plánovaného výsadku. Britským a americkým jednotkám se podařilo odvážným útokem a za cenu vysokých ztrát obsadit oba mosty v Nijmegenu. Britská Gardová obrněná divize a jednotky 82. vzdušné výsadkové divize postupovaly jižně k Nijmegenu korytem řeky. Dva prapory 504. výsadkového pluku překonaly široký a rychlý tok řeky v britských útočných člunech po vzdušné a dělostřelecké podpoře, ale položená kouřová clona byla zcela neúčinná. Výsadkářům se podařilo obsadit severní část železničního mostu a začali postupovat k dálničnímu. Nepřátelský odpor na jižním konci železničního mostu se po čase zhroutil a tanky britské Gardové obrněné divize most rychle přejely a spojily se s americkými výsadkáři. Po obsazení těchto důležitých mostů pokračoval spojenecký postup směrem k Arnhemu. Německé protiútoky na severním a jižním okraji hřebenu mezi Nijmegenem a Groesbeckem byly neúspěšné, pouze ve Wyleru byly přední americké jednotky donuceny ustoupit.

V Sonu, operačním prostoru XXX. britského sboru, zahájili Němci proti americké 101. vzdušné výsadkové divizi další protiútok, s pomocí britských tanků ale byli zatlačeni zpět. Mezitím XII. britský sbor pomalu postupoval směrem na Best a Oirschot a VIII. britský sbor obsadil Someron a poté pokračoval na Helmond.

Útok na Západní val naplánovaný americkým XIX. sborem byl odložen kvůli nepříznivým klimatickým podmínkám, které znemožnily leteckou podporu. Bojové uskupení A od 3. obrněné divize z uskupení amerického VII. sboru provádělo vyčišťovací akce v oblasti Muensterbuschu. Taktická skupina „Hogan“ překvapila nepřítele na hřebenu Weisenberg, ale o vrchol musela svést těžké boje. Taktická skupina „Mills“ od bojového uskupení B zabezpečila svoje pozice na Donnerbergu, výšinách východně od Stolbergu. 1. prapor 39. pěšího pluku od 9. pěší divize postupoval východně ze Zweifallu k říčce Weisser Weh poblíž vesnice Huertgen. 60. pěší pluk od stejné divize dostal za úkol přetnout hlavní silnici Lammersdorf – Huertgen, ale jeho postup byl zpomalen nepřátelskou palbou.

V průběhu dne byla stanovena hranice mezi americkým XII. a XV. sborem z uskupení 3. americké armády. XV. sbor má za úkol převzít úsek lesů Forét de Vitrimont, Forét de Parroy a vesnici Lunéville. Prapory 10. a 2. pěšího pluku 5. pěší divize od amerického XX. sboru se znovu snažily dobýt Pournoy-la-Chétive a Coin-sur-Seille navzdory povětrnostním podmínkám nepříznivým pro vzdušnou podporu a klesajícím zásobám dělostřelecké munice. 1. prapor 2. pěšího pluku postupoval vpřed vystaven silné palbě ze Sillegny a podařilo se mu obsadit Coin-sur-Seille.

Bojové uskupení A od 7. obrněné divize převzalo sektor bojového uskupení R, které v předchozích dnech utrpělo velké ztráty a společně s oddíly bojového uskupení B zaútočilo směrem k řece Seille. Poté obešlo Sillegny a postoupilo k řece, kde se dostalo pod těžkou palbu.

Bojové uskupení B rovněž dosáhlo řeky Seille, ale bylo pod nepřátelskou palbou donuceno ustoupit. Jednotky 80. pěší divize z uskupení amerického XII. sboru postupovaly k Bois de la Rumontu. Nepříteli se podařilo protiútokem v prostoru 134. pěšímu pluku od „Třicáté páté pěší“ znovu obsadit Agincourt a vytlačit z něj Američany. Bránící se rotě zbylo po protiútoku 65 bojeschopných vojáků. 137. pěší pluk se bezúspěšně pokoušel projít lesem Forét de Champenoux k náhorní plošině Amance. Bojové uskupení A od 4. obrněné divize začalo s útočným pochodem na severovýchod směrem k Sarregueminesu, ale po dosažení Hampontu vlevo a oblasti Dieuze vpravo se vrátilo zpět k Arracourtu pouze s osmi tanky. Ostatní byly zničeny německým protiútokem. „Čtvrtá obrněná utrpěla v těchto dnech značné ztráty a boje v oblasti Arracourtu patřily k nejtěžším v průběhu celé její válečné historie.

Podplukovník Abrams sestavil v Lezey útočnou taktickou skupinu složenou ze tří rot středních tanků 37. praporu a dvou rot 10. praporu obrněné pěchoty, která poté vyrazila na Ley. Hlavní část skupiny prorazila přes Ley, ale rota C od 37. tankového praporu kryjící levé křídlo vlevo od Ley se dostala při překonávání kopce na hřebenu Mannecourt do palby německých tanků a obávaných „osmaosmdesátek“. Kanóny ráže 88 mm byly skutečnou hrozbou. Byly nasazovány zprvu jako protiletadlové kanóny a když německé Afrika Korps využily jejich síly v severní Africe proti britským a americkým pancéřům, staly se běžnou součástí dělostřelectva Wehrmachtu a zbraní SS. V boji, který trval jen krátce, ztratila rota C šest tanků. Stejný počet nepřátelských pancéřů však zničila. Američané se stáhli z hřebenu a čekali na rotu B. Po jejím příjezdu obě roty společně zaútočily a v tankovém souboji zničily dvanáct nepřátelských tanků. Sami však přišly o deset strojů. V oblasti Chateau-Salins se bojové uskupení B od „Čtvrté obrněné“ pokoušelo postupovat po vedlejších cestách, ty ale pro tanky byly neprůchodné.

313. pěší pluk z uskupení 79. pěší divize amerického XV. sboru prošel skrz Lunéville, stočil se na jihovýchod a pokusil se obejít nepřátelskou linii na řece Meurthe. Mezitím „bratrský“ 314. pěší pluk dosáhl řeky jihovýchodně od Lunéville, kde se dostal pod těžkou nepřátelskou palbu. 2. francouzská obrněná divize vyslala během dne průzkum ze stávajících pozic. Bojové uskupení L od „Druhé francouzské“ postoupilo východním směrem k řece Mosele, aby znovu získalo kontakt s jednotkami 45. pěší divize.

6. skupina armád se v průběhu 20. září 1944 kompletně přeskupovala. Generálmajor Lucian Truscott, velitel VI. sboru z uskupení 7. armády, vydal rozkaz k překročení řeky Mosely, postoupit k Vogézám a otevřít cestu do alsaských plání a k řece Rýn. „Čtyřicátá pátá pěší“ měla po překročení řeky Mosely v Epinalu obsadit Rambervillers a Baccarat a postoupit k průsmyku Saverne. 36. pěší divize podle téhož rozkazu po překročení řeky Mosely v oblasti Eloyes obsadí St Die nedaleko průsmyku Saales. Rozkaz obdržela i „Třetí pěší“. Překročí řeku Moselu v oblasti Ruptu a obsadí Gerardmer nedaleko průsmyku Schlucht.

V průběhu dne 1. francouzská armáda převzala pravou část sektoru americké 7. armády. 2. francouzský sbor zaujal nové pozice vlevo od 1. francouzského sboru.

Stejně jako v předešlých dnech také 20. září 1944 doprovodili českoslovenští letci sloužící u 310. a 312. squadrony RAF mohutný svaz skoro osmi stovek kluzáků a vlečných letounů mířících do prostoru nizozemského Eindhovenu. Grandiózní divadlo, které si nezadalo s prvními hodinami invaze do Normandie, zůstalo ve vzpomínkách pamětníků dodnes. Nebe bylo plné letadel a jejich proud nebral konce.

Ve stejný den navštívil československé stíhače na základně North Weald prezident republiky Dr. Edvard Beneš, aby zde vykonal slavnostní přehlídku před nastoupenými letci od 310., 312. a 313. squadrony RAF. Svoji delegaci na slavnost vyslala též 311. squadrona RAF, která v průběhu dne operovala nad Severním mořem se třemi bojovými posádkami.

zpět na září 1944