From D-Day to V-Day
Září 1944
21. září 1944 - Den D + 107
Arnhem v pekle války
21. září 1944 se počasí nad Holandskem konečně umoudřilo, což umožnilo provést výsadek 750 výsadkářů od 1. polské výsadkové brigády v prostoru Drielu jižně od přívozu Heveadorp. Muži generálmajora S. F. Sosabowskeho, velitele „První polské výsadkové“, měli po seskoku posílit spojenecké jednotky odolávající v oblasti Arnhemu německé přesile.
Nepřátelé také během dne obsadili severní konec přívozu. Britští výsadkáři mezitím hájili nevelký perimetr kolem hotelu Hartenstein, který se nacházel v Oosterbeeku, okrajové části Arnhemu. Heroický boj britských, polských a také amerických výsadkářů dnes v Arnhemu a Oosterbeeku připomíná Airborne Museum Hartenstein, umístěné ve stejnojmenné památné budově. Doslova od sklepa až po půdu je budova zaplněna památkami na bitvu, která měla zkrátit válku. „Montyho“ předpoklad však nevyšel, ba naopak přinesl smrt stovkám Britů, Poláků, Američanů a příslušníkům řady dalších národností, které se zúčastnily operace Market – Garden. Ti, kteří bojovali a nakonec i padli v Arnhemu či Oosterbeeku, jsou dnes pochováni na vojenském hřbitově v Oosterbeeku. Vedle příslušníků zemí Commonwealthu zde sní svůj věčný sen také několik mužů genmjr. Sosabowskeho.
A zatímco hrstka výsadkářů odolávala stále se zvyšujícímu nepřátelskému tlaku v okolí hotelu Hartenstein, byl prapor britských výsadkářů, který držel severní konec mostu v Arnhemu, zničen. Jen malým skupinám „Rudých ďáblů“, jak bylo britským výsadkářům přezdíváno, se podařilo uniknout z obklíčení.
Gardová obrněná divize z uskupení XXX. britského sboru, pověřená uskutečněním pozemní části operace Market – Garden, pomalu postupovala z Nijmegenu směrem na Arnhem. Po třech mílích byla kolona obrněných vozidel zastavena. Mezitím muži od americké 101. vzdušné výsadkové divize zajistili hlavní silnici St Oedenrode – Veghel. Souběžně s tím likvidovali nepřátelské skupiny, které pronikly k přistávací zóně, a zároveň podnikli průzkum území ležícího podél silnice do Schijndelu. Prozkoumaný prostor v noci z 21. na 22. září 1944 Američané obsadili.
Ofenzíva amerického XIX. sboru z uskupení 1. americké armády zamířená na proražení Západního valu byla kvůli špatnému počasí odložena. Dílčí úspěchy zaznamenal naopak americký VII. sbor, když bojové uskupení A od 3. obrněné divize „vyčistilo“ celou oblast Muensterbusch. V sektoru bojového uskupení B předala taktická skupina „Mills“ obrannou linii v Donnerbergu taktické skupině „Lovelady“ a postoupila k předměstí Stolbergu. Na jižním křídle sboru se snažil 60. pěší pluk od „Deváté pěší“ prorazit vesnicí Huertgen. Podařilo se mu však vytvořit jen velmi malý územní zisk ve směru na Gemeter. Jednotky amerického V. sboru ustoupily před úsvitem z předmostí u Wallendorfu poté, co Němci zničili zdejší most.
7. obrněná divize ze svazku amerického XX. sboru od Pattonovy 3. americké armády pokračovala v bojích u řeky Seille. Po setmění přebrodily řeku dvě roty od bojového uskupení B, ale ráno 22. září se stáhly zpět. 5. pěší divize zůstala stát na místě kvůli nedostatku střeliva. 2. prapor 10. pěšího pluku byl v Pournoy-la-Chétive pod silnou palbou nepřítele a odrážel opakované protiútoky. Během dne sváděla „Osmdesátá pěší“ od amerického XII. sboru boje o Bois de la Rumont, kde se dostaly do obklíčení její dva prapory a byly vyproštěny až s pomocí tanků. V pekle bojů se ocitli i muži od 35. pěší divize. Její 134. pěší pluk dobyl po těžkém boji zpět Agincourt. Po celý den bojovaly také jednotky „bratrského“ 137. pěšího pluku v severní polovině lesa Forét de Champenoux. Nedostatek munice způsobil, že útočící pěšáci nemohli být podporováni dělostřeleckou palbou. K „Třicáté páté pěší“ bylo připojeno bojové uskupení B od 6. obrněné divize jako tanková podpora útoku na Amance. Mezitím bojové uskupení A od 4. obrněné divize obsadilo Bures a Coincourt. Také 79. pěší divize od amerického XV. sboru tvrdě bojovala o každý kus země. Její 313. pěší pluk zanechal jeden prapor v Lunéville, kde poté sváděl pouliční boje a postupoval jihovýchodně podél řeky Meurthe. V průběhu dne vyčistil Moncel a byl zastaven až palbou z okraje lesa Forét de Mondon. 315. pěší pluk prošel Lunéville a zaujal obranné pozice. 3. prapor 314. pěšího pluku přešel řeku Meurthe nedaleko St Clement, ale pod silnou palbou z lesa Forét de Mondon byl donucen po setmění ustoupit.
VI. sbor od někdejší „jihofrancouzské“ 7. armády začal překračovat řeku Moselu. Dva prapory 157. pěšího pluku 45. pěší divize pohybující se na levém křídle překročily řeku přes most v Chatelu a pak postupovaly k Vaxoncourtu. 3. prapor přebrodil řeku nedaleko Igney. 179. pěší pluk postoupil k řece v oblasti Arches, zatímco 180. pěší pluk dostal rozkaz vyčistit Epinal a postoupit na výšiny u města. 1. a 3. prapor 141. pěšího pluku od „Třicáté šesté“ přešly řeku přes brod v Eloyes, který předtím vyčistil 2. prapor. 143. pěší pluk následoval jednotky 141. pěšího pluku, dočistil zbytek Eloyes, rozšířil předmostí a obsadil kótu č. 783 nedaleko města. 142. pěší pluk při postupu na Remiremont čelil tuhé nepřátelské obraně a pronikl až do západní části města. Silný odpor nepřítele znemožňoval postup 3. pěší divize směrem k řece Mosele.
2. francouzský sbor z uskupení 1. francouzské armády, který byl posílen pro nadcházející ofenzívu, postoupil dopředu, aby navázal kontakt s nepřítelem.
Ve Francii v oblasti města Falaise, které po mohutné bitvě dosud leželo v rozvalinách a v jeho okolí se nalézalo značné množství zničené nepřátelské techniky, mezitím pokračovalo cvičení praporů Československé samostatné obrněné brigády. Kromě toho byla „Liškova“ brigáda požádána velitelstvím 21. skupiny armád, aby její čtyři dopravní roty pomohly s odvozem materiálu britským jednotkám.
Českoslovenští stíhači si 21. září užívali relativního klidu, zatímco „Třistajedenáctka“ vyslala do vzduchu celkem pět strojů. Pro nepříznivé počasí byly dva z nich předčasně povolány zpět na základnu.
zpět na září 1944